Wikipedista:Martin819Bot/Pískoviště
1,1,2,2-tetrachlorethan | |
---|---|
Grafický model 1,1,2,2-tetrachlorethanu | |
Obecné | |
Systematický název | 1,1,2,2-tetrachlorethan |
Triviální název | s-tetrachlorethan |
Ostatní názvy | acetylentetrachlorid, R-130, TeCA |
Anglický název | 1,1,2,2-Tetrachloroethane |
Německý název | 1,1,2,2-Tetrachlorethan |
Funkční vzorec | CHCl2CHCl2 |
Sumární vzorec | C2H2Cl4 |
Vzhled | bezbarvá kapalina |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 79-34-5 |
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 201-197-8 |
Indexové číslo | 602-015-00-3 |
PubChem | 6591 |
SMILES | C(C(Cl)Cl)(Cl)Cl |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 167,848 g/mol |
Teplota tání | -44 °C |
Teplota varu | 146,5 °C |
Rozpustnost ve vodě | 0,286 g/100 ml |
Bezpečnost | |
H-věty | H330 H310 H411 |
R-věty | R26/27 R51/53 |
S-věty | (S1/2) S38 S45 S61 |
1,1,2,2-tetrachlorethan je chlorovaný derivát ethanu. Je nejsilnějším rozpouštědlem ze všech chlorovaných uhlovodíků.[1] Jako chladivo se používá pod názvem R-130.
Dříve se 1,1,2,2-tetrachlorethan šířeji používal jako rozpouštědlo a jako meziprodukt při průmyslové výrobě trichlorethylenu, tetrachlorethylenu a 1,2-dichlorethylenu.[2] Ve Spojených státech se však už dnes nepoužívá kvůli obavám z jeho toxicity.[3]
Chronická expozice vdechováním vede u člověka ke žloutence a zvětšeným játrům, k bolestem hlavy, tremoru, závratím, otupělosti a ospalosti. EPA ho klasifikuje jako možný lidský karcinogen skupiny C.[3]
Související články
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku 1,1,2,2-Tetrachloroethane na anglické Wikipedii.
- ↑ Merck Index, 11th Edition, 9125.
- ↑ Agency for Toxic Substances and Disease Registry (ATSDR). Toxicological Profile for 1,1,2,2-Tetrachloroethane (Update). U.S. Public Health Service, U.S. Department of Health and Human Services, Atlanta, GA. 1996.
- ↑ a b Tetrachloroethane at U.S. EPA