Wikipedista:Franp9am/odr

Obyčejné diferenciální rovnice jsou rovnice, které obsahují neznámou funkci jedné proměnné a derivace této funkce.

Obyčejnou diferenciální rovnici -tého řádu zapisujeme v obecném tvaru jako

,

kde je hledaná funkce.

Pokud jsme schopni vyjádřit uvedenou ve tvaru

,

pak říkáme, že rovnice je rozřešena vzhledem k nejvyšší derivaci.

Obecné vyjádření obyčejné diferenciální rovnice zahrnuje lineární i nelineární diferenciální rovnice. Lineární diferenciální rovnice -tého řádu je možné vyjádřit ve tvaru

Rovnice prvního řádu

editovat

Obyčejná diferenciální rovnice 1.řádu obsahuje pouze první derivace hledané funkce. Lze ji tedy vyjádřit ve tvaru

 ,

kde   je hledaná funkce. Pokud lze uvedenou rovnici rozřešit vzhledem k   pak užíváme tvaru

 

Tyto rovnice slouží k obecnému popisu lineárních i nelineárních obyčejných diferenciálních rovnic prvního řádu.


Příkladem nelineární diferenciální rovnice prvního řádu může být rovnice  .

Obecný tvar lineární diferenciální rovnice prvního řádu lze zapsat jako

 

Nejjednodušší diferenciální rovnici získáme z předchozího vyjádření pro  . Jde tedy o rovnici typu

 

Jedná se o lineární diferenciální rovnici prvního řádu, jejíž obecný integrál má tvar

 

Separabilní diferenciální rovnice

editovat

Uvažujme obyčejnou diferenciální rovnici prvního řádu, kterou lze vyjádřit ve tvaru

 

Funkci   označíme jako separabilní (separovatelnou), pokud ji lze vyjádřit jako součin dvou funkcí   a  , tzn.  . Uvedená diferenciální rovnice pak získá tvar

 

Takovéto diferenciální rovnice se označují jako separabilní (separovatelné) diferenciální rovnice.

V rovnici   oddělíme (separujeme) proměnné, čímž dostaneme

 

Integrací obou stran této rovnice získáme obecné řešení, tzn.

 ,

kde   je integrační konstanta.

Lineární diferenciální rovnice prvního řádu

editovat

Lineární diferenciální rovnici prvního řádu lze v obecném tvaru zapsat jako

 ,

kde   jsou spojité funkce. Tuto rovnici označujeme pro   jako nehomogenní rovnici, lineární diferenciální rovnici s pravou stranou nebo také úplnou lineární diferenciální rovnici.

Rovnici pro  , tzn.

 

označujeme jako homogenní rovnici, rovnici bez pravé strany nebo také jako zkrácenou lineární diferenciální rovnici.

Pokud  , kde  , pak hovoříme o lineární diferenciální rovnici s konstantními koeficienty.


Homogenní rovnici lze řešit separací proměnných. Převedeme-li výraz   na pravou stranu rovnice a vydělíme  , můžeme provést integraci obou stran, tzn.

 

Po integraci levé strany a odstranění logaritmu dostaneme

 

Integrační konstantu   přepíšeme pomocí vztahu  , čímž získáme obecné řešení homogenní lineární diferenciální rovnice prvního řádu ve tvaru

 

Řešení rovnice   hledáme nejčastěji metodou variace konstanty nebo substituční metodou.

Metoda variace konstanty

editovat

Metoda variace konstant (parametrů) (též Lagrangeova metoda) spočívá v tom, že řešení nehomogenní rovnice   hledáme ve tvaru  , tzn. předpokládáme, že řešení má stejný tvar jako v případě homogenní rovnice, avšak   nepovažujeme za konstantu, ale za funkci  , kterou je nutno určit tak, aby řešení vyhovovalo nehomogenní rovnici. Derivací takto upraveného řešení dostaneme

 

Dosazením do   dostaneme po úpravě

 

Převedením   na pravou stranu a integrací získáme

 

Obecné řešení nehomogenní lineární diferenciální rovnice prvního řádu lze tedy vyjádřit ve tvaru

 

Podle předchozího výsledku lze obecné řešení nehomogenní diferenciální rovnice prvního řádu získat jako součet obecného řešení homogenní rovnice, tedy   a partikulárního řešení (pro  ) nehomogenní rovnice, tzn.  .

Substituční metoda

editovat

Při substituční (Bernoulliově) metodě předpokládáme, že hledanou funkci   lze vyjádřit jako součin funkci   a  , tzn.  . Dosazením do   dostaneme

 

O členech v závorce dále předpokládáme, že splňují podmínku

 

Na základě této podmínky lze funkci   vyjádřit ve tvaru  . Dosadíme-li uvedenou podmínku a její řešení do předcházejícího vztahu, dostaneme

 

Separací proměnných pak získáme

 

Integrací tohoto vztahu dostaneme

 

Obecné řešení pak získáme jako součin funkcí  .

Tuto metodu lze použít např. při řešení Bernoulliovy rovnice.

Rovnice vyšších řádů

editovat

Obyčejnou diferenciální rovnici  -tého řádu, kde  , lze v obecném tvaru zapsat jako

 ,

kde   je hledaná funkce. Pro   hovoříme o rovnicích druhého řádu, pro   o rovnicích třetího řádu atd. Všechny diferenciální rovnice pro   bývají označovány společným názvem diferenciální rovnice vyšších řádů, popř. v daném konkrétním případě hovoříme o diferenciální rovnici  -tého řádu. Pro   se jedná o diferenciální rovnice prvního řádu, které mezi rovnice vyšších řádů nezařazujeme.

Pokud jsme schopni vyjádřit diferenciální rovnici vyššího řádu ve tvaru

 ,

pak říkáme, že rovnice je rozřešena vzhledem k nejvyšší derivaci.

Obecný tvar diferenciální rovnice vyššího řádu zahrnuje lineární i nelineární diferenciální rovnice.

Speciální typy rovnic vyšších řádů

editovat

Některé diferenciální rovnice vyšších řádů mají speciální tvar, který umožňuje jejich snadnější řešení.


Příkladem takové diferenciální rovnice jsou rovnice typu

 

Tento typ diferenciálních rovnic řešíme postupnou integrací, tzn.

 
 
 


Jiným speciálním typem jsou rovnice

 ,

kde  .

V takové rovnici se tedy nevyskytuje funkce  , ale pouze její derivace (od  -té po  -tou).

Diferenciální rovnice tohoto typu řešíme pomocí substituce

 

Použitím této susbtituce přejde uvedená rovnice do tvaru

 

Řešením této rovnice získáme funkci  , kterou dosadíme do  , čímž získáme rovnici speciálního typu  .

Lineární diferenciální rovnice vyššího řádu

editovat

Lineární diferenciální rovnice  -tého řádu má obecný tvar

 ,

kde   jsou funkce, které jsou spojité na intervalu, na němž diferenciální rovnici řešíme.

Lineární rovnici pro   označujeme jako nehomogenní rovnici, lineární diferenciální rovnici s pravou stranou nebo také úplnou lineární diferenciální rovnici.

Rovnici pro  , tzn.

 

označujeme jako homogenní rovnici, rovnici bez pravé strany nebo také jako zkrácenou lineární diferenciální rovnici.


Pokud   pro všechna  , kde  , pak hovoříme o lineární diferenciální rovnici s konstantními koeficienty.


Při řešení homogenních rovnic často využíváme toho, že pokud jsou funkce   řešením dané homogenní rovnice, pak je řešením této homogenní rovnice také funkce, která je lineární kombinací těchto funkcí, tzn.

 ,

kde   jsou konstanty.

Obdobné tvrzení lze (s drobnou úpravou) aplikovat také na nehomogenní rovnice. Pokud je   řešením rovnice

 

a   řešením rovnice

 

pak funkce   je řešením rovnice

 

Toto tvrzení bývá také označováno jako princip superpozice. Princip superpozice splňují pouze lineární rovnice. Pokud tedy některá fyzikální zákonitost splňuje princip superpozice, pak jejímu popisu můžeme použít lineární rovnice. Tato skutečnost je ve fyzice často využívána.


Každá homogenní diferenciální rovnice vyššího řádu má tzv. triviální řešení  .


Po funkcích   na pravé straně lineární kombinace   požadujeme, aby byly lineárně nezávislé, tzn.   pouze tehdy, pokud   pro všechna  . Systém vzájemně nezávislých řešení   označujeme jako fundamentální systém (fundamentální řešení). Obecné řešení je pak vyjádřeno lineární kombinací fundamentálních řešení, tzn.

 

Jsou-li   řešením homogenní lineární diferenciální rovnice a koeficienty   jsou spojité na intervalu  , na kterém hledáme řešení této rovnice, pak je Wronskián na celém intervalu   různý od nuly pro všechna  .

Homogenní lineární diferenciální rovnice s konstantními koeficienty

editovat

Řešení homogenní lineární diferenciální rovnice  -tého řádu s konstantními koeficienty, tedy rovnice

 ,

kde   jsou konstanty, lze hledat ve tvaru

 

Pro  -tou derivaci dostaneme  . Po dosazení do dostaneme

 

Vzhledem k tomu, že   přestavuje hledané (netriviální) řešení, musí platit

 

Tuto (algebraickou) rovnici označujeme jako charakteristickou rovnici.

Řešením charakteristické rovnice získáme kořeny  , z nichž získáme fundamentální systém řešení tak, že

  • každému  -násobnému reálnému kořenu   charakteristické rovnice přísluší právě   řešení homogenní lineární diferenciální rovnice s konstantními koeficienty, přičemž tato řešení lze zapsat ve tvaru
 
 
 
 
  • ke každému  -násobnému komplexnímu kořenu   je řešením charakteristické rovnice také  -násobný komplexně sdružený kořen  . Ke každé dvojici  -násobně komplexně sdružených kořenů   tedy přísluší   řešení homogenní lineární diferenciální rovnice s konstantními koeficienty. Tato řešení mají tvar
 

Některé diferenciální rovnice, např. Eulerovu rovnici, lze vhodnými úpravami převést na homogenní lineární diferenciální rovnici s konstantními koeficienty.

Nehomogenní lineární diferenciální rovnice vyššího řádu

editovat

Obecné řešení nehomogenní lineární diferenciální rovnice vyššího řádu, tzn. rovnice

 

lze obecně vyjádřit ve tvaru

 ,

kde   je obecné řešení homogenní rovnice příslušející k dané rovnici (tedy rovnice, v níž položíme  ) a   je libovolné partikulární řešení nehomogenní rovnice. Obecné řešení homogenní rovnice lze vyjádřit ve tvaru  , proto bývá obecné řešení   také zapisováno jako

 ,

kde   jsou konstanty a   je fundamentální systém homogenní rovnice příslušející k dané nehomogenní rovnici.

Pokud tedy známe nějaké partikulární řešení nehomogenní rovnice, pak můžeme určit obecné řešení. V nejjednodušších případech lze partikulární řešení odhadnout. Ve složitějších případech však použijeme jiných metod.

Metoda variace konstant
editovat

Jednou z metod nalezení obecného řešení nehomogenní diferenciální rovnice je metoda variace konstant neboli Lagrangeova metoda, při níž vyjdeme z obecného řešení homogenní rovnice, která přísluší ke zkoumané rovnici. Partikulární řešení pak hledáme ve tvaru

 

Platí přitom, že takto určená funkce   vyhovuje dané nehomogenní lineární diferenciální rovnici, pokud funkce   vyhovují soustavě rovnic

 
 
 
 
 

Z této soustavy určíme  , odkud pak integrací získáme  . Dosazením do vztahu pro   získáme partikulární řešení, jehož použitím dostaneme obecné řešení dané rovnice.

Nehomogenní lineární diferenciální rovnice s konstantními koeficienty

editovat

Nehomogenní lineární diferenciální rovnici s konstantními koeficienty lze zapsat jako

 ,

kde   jsou konstanty.

Obecné řešení této rovnice lze zapsat jako součet obecného řešení příslušné homogenní rovnice a partikulárního řešení, tzn.

 
Metoda speciální pravé strany
editovat

K nalezení partikulárního řešení   můžeme použít metodu variace konstant. Ta se používá především pro diferenciální rovnice nižších řádů.


Jinou metodou k nalezení partikulárního řešení nehomogenní lineární diferenciální rovnice s konstantními koeficienty je tzv. metoda speciální pravé strany.

Tato metoda umožňuje odhadnout partikulární řešení   na základě tvaru pravé strany diferenciální rovnice, tzn. na základě  .


Předpokládejme, že pravá strana diferenciální rovnice má tvar

 ,

kde   je polynom  -tého stupně a   je polynom  -tého stupně.

Pokud   není kořenem charakteristické rovnice, pak partikulární řešení hledáme ve tvaru

 ,

kde   jsou polynomy stupně  .

Pokud je    -násobným kořenem charakteristické rovnice, pak partikulární řešení hledáme ve tvaru

 ,

kde   jsou opět polynomy stupně  .

Speciálními případy jsou  , kdy   a stupeň polynomu   je shodný se stupněm polynomu  , nebo  , kdy  .

Metodu speciální pravé strany lze použít i v případě, že pravou stranu lze vyjádřit jakou součet výrazů  , např.  . V takovém případě najdeme partikulární řešení   pro pravou stranu   a poté partikulární řešení   pro pravou stranu  . Partikulární řešení   pro pravou stranu   pak získáme součtem partikulárních řešení   a  , tzn.  .


Související články

editovat

Externí odkazy

editovat

Kategorie:Diferenciální počet Kategorie:Rovnice