Valerij Rjumin

sovětský a ruský kosmonaut

Valerij Viktorovič Rjumin (*16. srpna 1939 Komsomolsk na Amuru[1], SSSR), je sovětský a ruský kosmonaut ruské národnosti, který létal na Sojuzech a jednou v americkém raketoplánu.

Valerij Viktorovič Rjumin
Ryumin, Valery Victorovitch.jpg
Sovětský kosmonaut
Státní příslušnostSovětský svaz SSSR/Rusko Rusko
Datum narození16. srpna 1939
Místo narozeníKomsomolsk na Amuru SSSR
Jiné zaměstnáníLetový inženýr
Čas ve vesmíru371d 17h 24m
Kosmonaut od1973
MiseSojuz 25, Sojuz 32, Sojuz 35, Sojuz 34, STS-91
Znaky misíSts-91-patch.png
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Otec byl soustružníkem a před válkou odjel se svou ženou stavět v tajze u Amuru nový závod Komsomolsk, stavbu mládeže předválečných ler. Syn Valerij po ukončení základní školy vystudoval průmyslovou školu a po vzoru otce se stal technologem pro opracovávání kovů zastudena. Byl mistrem i technologem. Pak byl povolán do základní vojenské služby. Stal se na tři roky velitelem tanku hlavně u tankového pluku v Ázerbájdžánu.

V roce 1961 se dostal na fakultu elektroniky a výpočetní techniky a později se ocitl v konstrukční kanceláři Sergeje Koroljova a plně se věnoval kosmické technice se zaměřením na orbitální stinice. V době letů Sojuzů byli na oceány vysíláni technici na výzkumných lodích. I on se takto plavil na lodi Akademik Sergej Koroljov, aby monitoroval let Sajlutu 4 jako náčelník spojení. Pak byl zařazen do oddílu kosmonautů s přezdívkou „Dlouhán“, protože vynikal mezi nimi vytáhlou postavou.

Lety do vesmíruEditovat

Poprvé letěl ve funkci palubního inženýra roku 1977 v Sojuzu 25 pod Kovaljonokem, let patřil mezi nepovedené, protože se jim nepodařilo spojit se Saljutem 6 a museli se předčasně vrátit k Zemi. Za rok a půl letěl znovu v Sojuzu 32, spolu s ním z Bajkonuru startoval Vladimir Ljachov. Spojení se Saljutem 6 tentokrát bylo v pořádku a na této orbitální stanici strávil půl roku. Během této doby se k nim připojilo několik nákladních lodí. Dolů se vrátil v Sojuzu 34. A za dalšího půl roku, v dubnu 1980 odstartoval na třetí let v Sojuzu 35. Velitelem mu byl Leonid Popov. Pracovali půl roku na Saljutu 6 v době, kdy sem v rámci programu Interkosmos přiletěla a odletěla řada mezinárodních posádek a také řada nákladních lodí.[2].

Dočkal se ještě čtvrtého letu ve věku téměř 60 let na americkém raketoplánu Discovery STS-91. Posádka byla sedmičlenná, mezinárodní. Cílem letu bylo zásobit mezinárodní stanici Mir vodou a potravinami. Strávil ve vesmíru při svých čtyřech letech více než rok – 371 dní.

Po letechEditovat

V roce 2003 byl zástupcem náčelníka hlavního konstruktéra ruské společnosti Eněrgija.

VyznamenáníEditovat

Sovětská a ruská vyznamenáníEditovat

Zahraniční vyznamenáníEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-specialisté SSSR, s. 355. 
  2. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Valerij Viktorovič Rjumin, s. 184. 
  3. Указ Президента РФ от 1 июля 1999 г. № 862.
  4. Указ Президента Российской Федерации от 12 апреля 2011 года № 436 «О награждении медалью „За заслуги в освоении космоса“» Dostupné online
  5. a b 1980: Granma Archives Index - LANIC. lanic.utexas.edu [online]. [cit. 2020-06-23]. Dostupné online. (španělsky) 

Externí odkazyEditovat