Valerij Rjumin

sovětský a ruský kosmonaut

Valerij Viktorovič Rjumin (16. srpna 1939 Komsomolsk na Amuru[1], SSSR6. června 2022[2]) byl sovětský a ruský kosmonaut, 84. člověk ve vesmíru. Létal na Sojuzech a jednou v americkém raketoplánu.

Valerij Viktorovič Rjumin
Ryumin, Valery Victorovitch.jpg
Sovětský kosmonaut
Státní příslušnostSovětský svaz SSSR/Rusko Rusko
Datum narození16. srpna 1939
Místo narozeníKomsomolsk na Amuru, Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Datum úmrtí6. června 2022 (ve věku 82 let)
Jiné zaměstnáníLetový inženýr
Čas ve vesmíru371d 17h 24m
Kosmonaut od1973
MiseSojuz 25, Sojuz 32, Sojuz 35, Sojuz 34, STS-91
Znaky misíSts-91-patch.png
Kosmonaut do1998
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Otec byl soustružníkem a před válkou odjel se svou ženou stavět v tajze u Amuru nový závod Komsomolsk, stavbu mládeže předválečných ler. Syn Valerij po ukončení základní školy vystudoval průmyslovou školu a po vzoru otce se stal technologem pro opracovávání kovů zastudena. Byl mistrem i technologem. Pak byl povolán do základní vojenské služby. Stal se na tři roky velitelem tanku hlavně u tankového pluku v Ázerbájdžánu.

V roce 1961 se dostal na fakultu elektroniky a výpočetní techniky a později se ocitl v konstrukční kanceláři Sergeje Koroljova a plně se věnoval kosmické technice se zaměřením na orbitální stinice. V době letů Sojuzů byli na oceány vysíláni technici na výzkumných lodích. I on se takto plavil na lodi Akademik Sergej Koroljov, aby monitoroval let Sajlutu 4 jako náčelník spojení. Pak byl zařazen do oddílu kosmonautů s přezdívkou „Dlouhán“, protože vynikal mezi nimi vytáhlou postavou.

Lety do vesmíruEditovat

Poprvé letěl ve funkci palubního inženýra roku 1977 v Sojuzu 25 pod Kovaljonokem, let patřil mezi nepovedené, protože se jim nepodařilo spojit se Saljutem 6 a museli se předčasně vrátit k Zemi. Za rok a půl letěl znovu v Sojuzu 32, spolu s ním z Bajkonuru startoval Vladimir Ljachov. Spojení se Saljutem 6 tentokrát bylo v pořádku a na této orbitální stanici strávil půl roku. Během této doby se k nim připojilo několik nákladních lodí. Dolů se vrátil v Sojuzu 34. A za dalšího půl roku, v dubnu 1980 odstartoval na třetí let v Sojuzu 35. Velitelem mu byl Leonid Popov. Pracovali půl roku na Saljutu 6 v době, kdy sem v rámci programu Interkosmos přiletěla a odletěla řada mezinárodních posádek a také řada nákladních lodí.[3].

Dočkal se ještě čtvrtého letu ve věku téměř 60 let na americkém raketoplánu Discovery STS-91. Posádka byla sedmičlenná, mezinárodní. Cílem letu bylo zásobit mezinárodní stanici Mir vodou a potravinami. Strávil ve vesmíru při svých čtyřech letech více než rok – 371 dní.

Po letechEditovat

Brzy po skončení svého čtvrtého letu opustil oddíl kosmonautů.[4] V roce 2003 byl zástupcem náčelníka hlavního konstruktéra ruské společnosti Eněrgija.

VyznamenáníEditovat

Sovětská a ruská vyznamenáníEditovat

Zahraniční vyznamenáníEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-specialisté SSSR, s. 355. 
  2. Скончался космонавт Валерий Рюмин (rusky)
  3. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Valerij Viktorovič Rjumin, s. 184. 
  4. PUBLISHED, Robert Z. Pearlman. Valery Ryumin, cosmonaut who launched to Salyut and Mir space stations, dies at 82. Space.com [online]. 2022-06-06 [cit. 2022-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Указ Президента РФ от 1 июля 1999 г. № 862.
  6. Указ Президента Российской Федерации от 12 апреля 2011 года № 436 «О награждении медалью „За заслуги в освоении космоса“» Dostupné online
  7. a b 1980: Granma Archives Index - LANIC. lanic.utexas.edu [online]. [cit. 2020-06-23]. Dostupné online. (španělsky) 

Externí odkazyEditovat