Otevřít hlavní menu

Sojuz 32 byla kosmická loď SSSR z roku 1979, která dopravila na sovětskou orbitální stanici Saljut 6 třetí základní posádku. Podle katalogu COSPAR dostala označení 1979-018A a byl to 67. registrovaný let kosmické lodě s lidmi na palubě ze Země. Jejím volacím znakem byl PROTON.[1]

Sojuz 32
Údaje o lodi
COSPAR 1979-018A
Hmotnost 6 800 kg
Údaje o letu
Volací znak Протон ("Proton")
Členů posádky 2 (start)
0 (přistání)
Datum startu 25. února 1979 11:53:49 UTC
Kosmodrom Bajkonur, Kazachstán
Vzletová rampa LC1
Nosná raketa Sojuz
Délka letu 108 d 04 h 24 m 37 s
Datum přistání 13. června 1979 16:18:26 UTC
Apogeum 274,3 (332,4) km
Perigeum 198,4 (304,5) km
Sklon dráhy 51,61°
Doba oběhu 89,04 min
Počet oběhů 2 755
Navigace
Předchozí Následující
Sojuz 31 Sojuz 33

PosádkaEditovat

Dvoučlennou posádku tvořili tito kosmonauti, oba Rusové:

Průběh letuEditovat

StartEditovat

Loď odstartovala 25. února 1979 v poledne z kosmodromu Bajkonur s pomocí rakety Sojuz U. Start se vydařil, loď se dostala na orbitu 193 – 250 km, bez problémů fungoval i zapnutý systém automatického přibližování. K pevnému připojení na přední spojovací uzel stanice došlo 26. února 1979 a tentýž den oba kosmonauti přešli do Saljutu, který byl na oběžné dráze 1,5 roku.

Práce na staniciEditovat

V době jejich příletu byla stanice tři měsíce prázdná. Oba kosmonauti ji postupně uvedli do pracovního režimu a zároveň vypnuli část provozních systémů své lodě, se kterou přiletěli. Zahájili obvyklý pracovní den od 6 do 21 hodin na připravených experimentech. Využili svou loď 1. března k navedení celého komplexu na vyšší oběžnou dráhu, protože vlivem přitažlivosti klesal. Zároveň byla upravena dráha na 308 – 338 km s periodou 91 minut.

NávštěvyEditovat

Během svého pobytu stálá posádka přijala tři nákladní, tj.zásobovací lodě typu Progress a další Sojuz 34, tentokrát bezpilotní..

Progress 5 se připojil 12. března 1979, po vyložení zásob se 3. dubna odpojil a zanikl v atmosféře

Sojuz 33 se pokusil připojit na Saljut 11. dubna, jeho mezinárodní posádka ve složení Nikolaj Rukavišnikov (Rus) a Georgi Ivanov (Bulhar) se po marných pokusech obnovit funkci korekčního motoru vrátila na Zem.

Progress 6 se připojil 15. května 1979, byly z něj vyloženy dopravené zásoby, jeho motor byl třikrát využit ke zvýšení dráhy komplexu na 358 – 371 km. Dne 8. června se od stanice odpojil, aby zanikl v atmosféře.

Sojuz 34 bylo označení bezpilotní dopravní lodi, která se ke stanici připojila ihned po odletu Progressu 6, tedy 8. června a u stanice zůstala připojená, aby později základní posádku dopravila domů.

Sojuz 32 přistálEditovat

Původní loď Sojuz 32 překročila projektovanou dobu možného setrvání ve vesmíru (90 dní). Proto se odpojila 13. června 1979 a měkce přistála bez posádky na území Kazachstánu. V jejích útrobách byly na Zem k vědeckému zkoumání odvezeny různé materiály z experimentů kosmonautů.

Zbytek programuEditovat

Základní posádka i po odletu své lodi plnila nadále svůj program. V polovině června loď Sojuz 34 přeparkovali na přední spojovací uzel a pak pokračovali ve své rutinní práci.

Progress 7 byla další nákladní loď, která se připojila 30. června 1979. Po vyložení nákladu byla využita k opětnému navýšení oběžné dráhy na 399 – 411 km s periodou 92 minut. Dne 18. července se Progress odpojil a zanikl později dálkově řízeným letem v atmosféře.

Oba kosmonauti, kteří již 15. července překonali světový rekord v pobytu ve vesmíru, o měsíc později nastoupili do dopravní lodě Sojuz 34 a 19. srpna 1979 bez problémů přistáli na území Kazachstánu.[2][1]

Stanice Saljut 6 zůstala na oběžné dráze, kam se k ní později připojilo několik dalších lodí.

Konstrukce Sojuzu 32Editovat

Udaná startovací hmotnost byla 6800 kg vč.200 kg paliva pro manévrování a brzdění. Loď se obdobně jako ostatní lodě Sojuz skládala ze tří částí, kulovité orbitální sekce, návratové kabiny a sekce přístrojové. Měla namontováno spojovací zařízení a padákový systém..

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 308. 
  2. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Vladimír Afanasjevič Ljachov, s. 152. 

Externí odkazyEditovat