Otevřít hlavní menu

Vladimir Vasiljevič Kovaljonok, rusky Ковалёнок, Владимир Васильевич, (* 3. března 1942 vesnička Běloje[1], Minská oblast Běloruské SSR), je bývalý sovětský kosmonaut běloruské národnosti. Ve vesmíru byl třikrát vždy jako velitel lodě Sojuz.

Vladimir Vasiljevič Kovaljonok
Kovalyonok.jpg
Kosmonaut CPK
Státní příslušnost Sovětský svaz SSSR
Datum narození 3. března 1942 (77 let)
Místo narození Běloje, Minská oblast, Běloruská SSR, SSSR
Jiné zaměstnání Pilot
Hodnost Generálplukovník
Čas ve vesmíru 216 dní, 9 hodin a 8 minut
Kosmonaut od 1967
Mise Sojuz 25, Sojuz 29, Sojuz T-4
Kosmonaut do 1984
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Mládí a výcvikEditovat

Narodil se ve vesničce Běloje ukryté hluboko v běloruských lesích. Během války byla zničena, Kovaljonokovým zůstala jen zemljanka. Po válce nastal hlad, narodil se mu bratr Vasilij, ale otec kamsi zmizel. Vladimír se musel o bratra starat sám s matkou. Do školy chodil pěšky 14 km, občas se svezl na koni. Ale učení jej bavilo a školu ukončil se zlatou medailí a odhodláním dostat se do vesmíru. V den, kdy měl odjet studovat na leningradskou vojenskou lékařskou akademii, se rozhodl jinak a odjel na balašovské vojenské letecké učiliště. Chtěl se stát kosmonautem víc, než lékařem. Po vyučení nastoupil k dopravnímu vojenskému letectvu, stal se leteckým instruktorem výsadkové služby, nalétal přes 1600 hodin. Až v roce 1967 (napodruhé) jej přijali do oddílu připravujících se kosmonautů.[2] A celých deset let byl ve Hvězdném městečku, připravoval se na svůj první let. V týmu byl registrován od 7. května 1967 do 23. června 1984.

Lety do vesmíruEditovat

V roce 1977 byl jmenován velitelem Sojuzu 25, ale let společně s Valerijem Rjuminem se jim nepovedl, nedokázali se spojit se stanicí Saljut 6 a předčasně se vrátili na Zemi. Ve výcviku zůstal, byl jmenován do záložní posádky za Jurije Romaněnka a pak i za Vladimira Džanibekova.

Za rok dostal novou příležitost se Sojuzem 29. Letěl z kosmodromu Bajkonur s Alexandrem Ivančenkovem, na Saljut 6 se dostali a společně pracovali s několika posádkami, které se zde vystřídaly na jiných lodích. Šlo o program Interkosmos. Dolů odletěl se Sojuzem 31 po pěti měsících na stanici.

Po této zdařilé expedici letěl potřetí v roce 1981, v Sojuzu T-4 s ním byl kosmonaut Viktor Savinych, opět pracovali na orbitální stanici Saljut 6 s řadou mezinárodních posádek, které se zde postupně měnily. Po dvou měsících se vrátil na Zemi.

Ve všech třech misích start proběhl na Bajkonuru, přistání s kabinou na padácích na území Kazachstánu.

Po letechEditovat

Od roku 1990 byl zástupcem náčelníka na Akademii generálního štábu v Moskvě. V roce 1993 byl již generálplukovníkem. Od července 1992 do června 2002 byl velitelem Vojenské letecké inženýrské akademie Žukovského.[4]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-piloti SSSR, s. 354. 
  2. CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987. Kapitola Druhá základní, s. 95. 
  3. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Vladimír Vosiljevič Kovaljonok, s. 127. 
  4. Vladimir Vasiliyevich Kovalyonok [online]. astronaut.ru, rev. 2009-12-30 [cit. 2010-02-27]. Dostupné online. (rusky) 

Externí odkazyEditovat