Wikipedie

Tygr sumaterský

kočkovitá šelma

Tygr sumaterský, též tygr sumatránský (Panthera tigris sumatrae) je nejmenší žijící poddruh tygra. Jde o vrcholového predátora, který se živí především různými kopytníky. Je endemitem ostrova Sumatra v Indonésii. Šelma je podle norem IUCN vedena jako kriticky ohrožená a její stavy ve volné přírodě čítají jen několik set kusů. Hlavním nebezpečím pro ní je úbytek životního prostředí a nelegální lov kvůli kůži, kostem a orgánům.

Jak číst taxoboxTygr sumaterský
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
kriticky ohrožený
kriticky ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádšelmy (Carnivora)
Čeleďkočkovití (Felidae)
Podčeleďvelké kočky (Pantherinae)
RodPanthera
Druhtygr (Panthera tigris)
Trinomické jméno
Panthera tigris sumatrae
Pocock, 1929
rozšíření tygra sumaterského (tmavě)
rozšíření tygra sumaterského (tmavě)
rozšíření tygra sumaterského (tmavě)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Taxonomie a popis editovat

Tygra sumaterského vyčlenil v roce 1929 jako poddruh britský zoolog Reginald I. Pocock. Stalo se tak na základě stavby lebky, barvy srsti a tvaru a hustoty pruhování.[2] V roce 2017 byla provedena taxonomická revize kočkovitých šelem a tygr sumaterský v ní byl zbaven statusu poddruhu a zařazen do poddruhu Panthera tigris sondaica spolu s tygrem jávským a balijským jako regionální populace (formy). Tygr sumaterský jako jediný z nich dosud nevyhynul.[3]

Tygr sumaterský (spolu s tygrem malajským) je nejmenším žijícím poddruhem. Velikostí odpovídá vyhynulému tygru jávskému. Srst je poměrně dlouhá a má hnědooranžovou barvu. Černé pruhy jsou středně široké a hustě naskládané vedle sebe.[2] Tvarem, rozmístěním a hustotou pruhů se podobá vyhubenému tygru balijskému, je však světlejší. Zvláště samci mají velmi výrazné licousy, které připomínají malou hřívu.

  • hmotnost samců: 100–140 kg
  • hmotnost samic: 75–110 kg
  • délka těla samců (i s ocasem): 220–255 cm
  • délka těla samic (i s ocasem): 215–230 cm
  • délka hlavy se pohybuje od 26,3 cm (malé samice) do 33,5 cm (velcí samci)[4]

Rozšíření, početnost editovat

Tygr sumaterský obývá pouze indonéský ostrov Sumatra. Jeho stavy v přírodě se dají jen těžko odhadnout, zřejmě se pohybují mezi 342–679 zvířaty. Koncem 70. let šlo ještě o více než 1000 jedinců. Naprostá většina tygrů žije ve 12 oblastech, které mají celkovou rozlohu 58 000 km².[5] Největší množství jednotlivé tygří populace je v Kerinci Seblat National Park ve střední Sumatře, kde žije 165–190 jedinců. V poslední době proběhlo několik výzkumů, které mapovaly přítomnost tygra v různých typech prostředí. Podle předpokladů z nich vyplynulo, že tygři preferují džungli ve střední a vyšší nadmořské výšce, pokud možno dále od lidí, přičemž v umělých plantážích např. palem olejných nebo akácií se téměř nevyskytují.[6][7]

Život editovat

 
Tygr sumaterský v zoo v San Antoniu
 
Na asijských trzích je kůže jednou z velmi žádaných částí tygřích těl

Tygři sumaterští dávají přednost životu v hlubokých džunglích, kde je dostatek podrostu a tygři zde uplatní své maskování a tiché přiblížení ke kořisti. Nemají rádi přítomnost člověka a pokud to jde, snaží se mu vyhýbat. Podobně jako ostatní tygři je i tygr sumaterský samotářský lovec a ve svém biotopu vrcholový predátor. Jeho kořistí se stává argus okatý, makak vepří, dikobraz krátkoocasý, tapír čabrakový, divoké prase, kančil větší, kančil menší, muntžak a sambar.[8] Nemusí nutně jít jen o tato zvířata, pokud je to možné, loví v zásadě jakoukoliv dostupnou kořist.

Tygři sumaterští se páří celoročně. Doba březosti trvá 96–112 dní. Samice rodí 1–5 mláďat (nejčastěji 2–3), o něž se stará zhruba 2 roky.[9][10][11][12]

Ohrožení editovat

Hlavními hrozbami pro tygra sumaterského jsou ztráta životního prostředí v důsledku šíření plantáží palem olejných a akácií, úbytek kořisti a pytlačení.[5] Například v národním parku Bukit Barisan Selatan ubývalo mezi léty 1985 a 1999 každý rok 2 % lesa.[13] V roce 2010 bylo zhruba 70 % parku využíváno k zemědělským účelům. Kerinci Seblat National Park, kde se nachází zřejmě největší tygří populace, čelí podobným problémům. Hlavním strůjcem tohoto stavu je masivní rozšiřování plantáží palem olejných, jež tvoří významnou položku indonéské ekonomiky a jejichž rozsah stoupl v letech 2003 - 2013 pětinásobně.[14][15]

Zmenšování biotopu vedlo i k nárůstu střetů mezi tygry a lidmi. V letech 1987–1997 zabili tygři 146 lidí a 870 kusů dobytka. Na oplátku bylo usmrceno 265 tygrů a dalších 97 odchyceno. V letech 1998–2002 lidé zabili dalších nejméně 35 tygrů. V letech 2007–2010 způsobili tygři smrt 9 lidí za což zaplatili 25 životy.[16]

Ačkoli jsou přísně chráněni jak v Indonésii, tak mezinárodně, s tygřími částmi těl se na Sumatře stále běžně obchoduje. Jen v roce 1997 bylo odhadnuto, že pytláci ulovili pouze v severní části ostrova 53 tygrů a jejich části rozprodali. Pytláci jsou většinou zároveň farmáři, kteří mají zájem tygry zabíjet jak pro zisk tak kvůli ochraně svého dobytka.[17] Rozsáhlý průzkum provedený na ostrově v roce 2006 ukázal, že z 326 obchodů 33 prodávalo části nejméně 23 tygřích těl. Cena kilogramu kostí dosahuje minimálně 116 dolarů (mimo Sumatru jsou ceny ještě vyšší), tygří kůže asi 2 000 dolarů. Dále se prodávají zuby, vousky, oči a orgány. Tygří části jsou navíc pašovány z Indonésie např. na Tchaj-wan či do Jižní Koreje a používány v tradiční čínské medicíně.[16][18]

Ochrana editovat

Indonéská vláda se snaží zajistit tygrům přežití, a to také z toho důvodu, že se jedná o poslední poddruh, který žije na území tohoto státu (tygr balijský a jávský jsou vyhubeni). Kromě jiného zřídili ve spolupráci s Australia Zoo tygří spermbanku v jedné ze zahrad Taman Safari.[19] V oblastech výskytu tygrů, především v přírodních rezervacích, fungují tzv. lesní patroly, které odstraňují oka a jiné pasti nalíčené pytláky. Jen v letech 2000–2010 bylo v Kerinci Seblat National Park zlikvidováno 4433 pastí. Cílem těchto snah je do roku 2020 zdvojnásobit počet tygrů ve volné přírodě.[20]

Chov v zoo editovat

Na celém světě je v zajetí chováno několik set tygrů sumaterských. V Evropě je chován ve více než 50 zoo. V Česku jej chovají čtyři zoologické zahrady:

Chov v Zoo Praha editovat

Počátky chovu tohoto druhu v Zoo Praha spadají do 50. let 20. století. Tehdy byla v zoo pouze samice. Chovný pár byl sestaven v 60. letech 20. století. První mláďata (samečci Adam a Ali) přišla na svět v roce 1971 (rodiče Maja a Radúz 2). Již o dva roky později následoval další úspěšný odchov – samička Balige. V následujících letech se podařilo odchovat ještě dalších devět mláďat.[21] Např. v roce 1994 přišel na svět samec Dustin a o třináct let později jeho syn Falco. 28. července 2013 se narodil sameček (Falcův syn – tedy třetí pražská generace)[22], který musel být kvůli cystické degeneraci ledvin v únoru 2014 utracen.[23]

Galerie editovat

  •  
    Tygr sumaterský ve Frankfurtské zoo. Vyfotografované gesto pomáhá tygrům větřit
  •  
    Kotě sumaterského tygra volá matku (Zoo Chester)
  •  
    Dospělí samci tygra sumaterského mívají velmi dlouhé licousy, které vytvářejí malou hřívu
  •  
    Detail hlavy
  •  
    Ukázka tygřího maskování v lese (Zoo Melbourne).
  •  
    Sumaterští vesničané pózují u zabitého tygra (c. 1895)
  •  
    Střílení tygrů bylo oblíbeným „sportem“ holandských kolonistů až do roku 1940
  •  
    Sumaterský tygr chycený do pasti (c. 1890-1900)
  •  
    Mládě s odrostlým tygrem (Zoo Melbourne)
  •  
    Mládě tygra sumaterského z jihlavské zoo

Reference editovat

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-22]
  2. ↑ a b POCOCK, Reginald I. Tigers. Journal of the Bombay Natural History Society. 1929, roč. 33, čís. 5, s. 505–541. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ KITCHENER, A. C., a kol. A revised taxonomy of the Felidae. The final report of the Cat Classification Task Force of the IUCN/ SSC Cat Specialist Group. Cat News Special Issue 11 [online]. IUCN/SSC Cat Specialist Group, Winter 2017 [cit. 2017-12-25]. Dostupné online. 
  4. ↑ MAZÁK, Vratislav. Panthera tigris. Mammalian Species. 1981, roč. 152, s. 1–8. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-09. (anglicky)  Archivováno 9. 3. 2012 na Wayback Machine.
  5. ↑ a b LINKIE, M., a kol. Panthera tigris ssp. sumatrae. The IUCN Red List of Threatened Species [online]. 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-06-13. 
  6. ↑ SUNARTO, S., a kol. Tigers need cover: multi-scale occupancy study of the big cat in Sumatran forest and plantation landscapes. PLoS One. 2012, roč. 7, čís. 1. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ WIBISONO, Hariyo T., a kol. Population Status of a Cryptic Top Predator: An Island-Wide Assessment of Tigers in Sumatran Rainforests. PLoS One. 2011, roč. 6, čís. 11. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ O'BRIEN, Timothy G., KINNAIRD, Margaret F.; WIBISONO, Hariyo T. Crouching tigers, hidden prey: Sumatran tiger and prey populations in a tropical forest landscape. Animal Conservation. Květen 2003, roč. 6, čís. 2, s. 131–139. Dostupné online. DOI 10.1017/S1367943003003172. 
  9. ↑ Tygr sumaterský v ZOO Jihlava[nedostupný zdroj]
  10. ↑ Tygr sumaterský v ZOO Brno
  11. ↑ Tygr sumaterský v ZOO Atlanta. www.zooatlanta.org [online]. [cit. 2016-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-08. 
  12. ↑ Tygr sumaterský v ZOO Toronto. www.torontozoo.com [online]. [cit. 2016-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-05-08. 
  13. ↑ KINNAIRD, M. F., a kol. Deforestation trends in a tropical landscape and implications for forest mammals. Conservation Biology. 2003, roč. 17, s. 245–257. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-01-28. (anglicky)  Archivováno 28. 1. 2020 na Wayback Machine.
  14. ↑ LINKIE, Matthew. Habitat Destruction and Poaching Threaten the Sumatran Tiger in Kerinci Seblat National Park, Sumatra. Oryx. 2003. DOI 10.1017/s0030605303000103. 
  15. ↑ CAMPBELL, Charlie. Palm Oil Is Killing the Sumatran Tiger. Time. 2013. Dostupné online. 
  16. ↑ a b WIBISONO, Hariyo T.; PUSPARINI, Wulan. Sumatran tiger (Panthera tigris sumatrae): A review of conservation status. Integrative Zoology. 2010-12-01, s. 313–323. Dostupné online. ISSN 1749-4877. DOI 10.1111/j.1749-4877.2010.00219.x. PMID 21392349. 
  17. ↑ PLOWDEN, Campbell. The Illegal Market in Tiger Parts in Northern Sumatra, Indonesia. Oryx. 1997, s. 59. DOI 10.1017/s0030605300021918. 
  18. ↑ NG, Julia; NEMORA. Tiger trade revisited in Sumatra, Indonesia. Petaling Jaya, Malaysia: TRAFFIC Southeast Asia, 2007. Dostupné online. 
  19. ↑ BOEDIWARDHANA, Wahyoe. Sumatran tiger sperm bank. The Jakarta Post. 2012-12-15. Dostupné online. 
  20. ↑ LINKIE, Matthew; MARTYR, Deborah J.; HARIHAR, Abishek; RISDIANTO, Dian; NUGRAHA, Rudijanta T.; LEADER-WILLIAMS, Nigel. EDITOR'S CHOICE: Safeguarding Sumatran tigers: evaluating effectiveness of law enforcement patrols and local informant networks. Journal of Applied Ecology. 2015-08-01, s. 851–860. Dostupné online. ISSN 1365-2664. DOI 10.1111/1365-2664.12461. 
  21. ↑ Tygr sumaterský - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2018-05-24]. Dostupné online. 
  22. ↑ Narodilo se mládě tygra sumaterského. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-05-24]. 
  23. ↑ Pražská zoo musela utratit tygří mládě. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2018-05-24]. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • BOOMGAARD, Peter. Frontiers of Fear: Tigers and People in the Malay World, 1600-1950. New Haven, London: Yale University Press, 2001. 306 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-03. ISBN 9780300085396. (anglicky)  Archivováno 3. 2. 2016 na Wayback Machine.
  • MAZÁK, Ji H., GROVES, C. P. A taxonomic revision of the tigers (Panthera tigris) of Southeast Asia. Mammalian Biology. 2006, roč. 71, čís. 5, s. 268–287. (Abstract) Dostupné online. (anglicky) 
  • MAZÁK, Vratislav. Panthera tigris. Mammalian Species. 1981, roč. 152, s. 1–8. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-09. (anglicky)  Archivováno 9. 3. 2012 na Wayback Machine.
  • MAZÁK, Vratislav. Zvířata celého světa - 7: Velké kočky a gepardi. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1980. 
  • SEIDENSTICKER, John. Bearing witness. In: THAPAR, Valmik. Saving Wild Tigers 1900-2000. [s.l.]: Orient Blackswan, 2006. Dostupné online. (anglicky)
  • POCOCK, Reginald I. Tigers. Journal of the Bombay Natural History Society. 1929, roč. 33, čís. 5, s. 505–541. Dostupné online. (anglicky) 
  • SEIDENSTICKER, John. Riding the Tiger: Tiger Conservation in Human-Dominated Landscapes. [s.l.]: Cambridge University Press, 1999. Dostupné online. (anglicky) 
  • SEIDENSTICKER, John. Saving wild tigers: a case study in biodiversity loss and challenges to be met for recovery beyond 2010. Integrative zoology. 2010, roč. 4, čís. 5, s. 285–299. Dostupné online. (anglicky) 
  • SUNARTO, S., a kol. Tigers need cover: multi-scale occupancy study of the big cat in Sumatran forest and plantation landscapes. PLoS One. 2012, roč. 7, čís. 1. Dostupné online. (anglicky) 
  • SUNQUIST, Mel; SUNQUIST, Fiona. Wild Cats of the World. [s.l.]: University of Chicago Press, 2002. Dostupné online. (anglicky) 
  • TISLON, Ronald; NYHUS, Philip J. Tigers of the World: The Science, Politics and Conservation of Panthera tigris. [s.l.]: Academic Press, 2009. Dostupné online. (anglicky) 
  • WIBISONO, Hariyo T., a kol. Population Status of a Cryptic Top Predator: An Island-Wide Assessment of Tigers in Sumatran Rainforests. PLoS One. 2011, roč. 6, čís. 11. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tygr_sumaterský&oldid=23532754“