Brloh (tvrz)
Brloh je tvrz ve stejnojmenné vesnici u Drhovle v okrese Písek v Jihočeském kraji. Vznikla zřejmě renesanční přestavbou starší stavby. Sloužila jako vrchnostenské sídlo drobného panství, které původně patřilo rytířskému rodu Záborských z Brloha. Od konce šetnáctého století se mezi majiteli tvrze vystřídali Čejkové z Olbramovic, Deymové ze Stříteže, Morzinové a Černínové z Chudenic. Sídelní funkci tvrz ztratila po připojení k drhovelskému panství roku 1712. Od té doby sloužila zejména hospodářským účelům. Areál dvora s budovou tvrze je chráněn jako kulturní památka.[1]
| Brloh | |
|---|---|
_(11).jpg) | |
| Základní informace | |
| Sloh | renesanční |
| Další majitelé | Záborští z Brloha Čejkové z Olbramovic Deymové ze Stříteže Morzinové Černínové z Chudenic |
| Poloha | |
| Adresa | Brloh čp. 1, Drhovle,  Česko |
| Souřadnice | 49°19′36,84″ s. š., 14°0′54,69″ v. d. |
  Brloh | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 16526/3-2469 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie editovat
Kdy bylo založeno panské sídlo v Brlohu je nejasné. První písemná zmínka o tvrzi pochází až z roku 1601, ale vesnice existovala už ve čtrnáctém století, kdy v letech 1359–1399 (1397[2]) byl jejím majitelem Diviš z Brloha. Po něm v letech 1400–1406 následoval Petr z Brloha, ale dalších z 150 let se o vsi a jejích majitelích nedochovaly téměř žádné zprávy. Jednu z výjimek představuje zmínka o Janu Oseckém z Brloha z roku 1529. Vesnice však přibližně do roku 1589 patřila rytířskému rodu Záborských z Brloha.[3] Ještě před ním se Brloh stal sídlem Mareše Čejky z Olbramovic, který roku 1601 zapsal podíl na tvrzi, dvoru a vsi manželce Dorotě Čejkové z Řeneč.[2]
Po Marešovi a Dorotě okolo roku 1617 převzali rodinný majetek synové, z nichž Brloh připadl Vilému Čejkovi, který se v letech 1618–1620 zúčastnil stavovského povstání. Za to mu byl zkonfiskován majetek a Brloh roku 1622 koupil Albrecht Beneda z Nečtin. Jeho majitelem zůstal do roku 1633, kdy jej prodal Mikuláši mladšímu Deymovi ze Stříteže, který Brloh připojil k Drhovli. Roku 1661 se bratři Jindřich Mikuláš a Jan Vilém Deymové dělili o dědictví po otci Mikulášovi. Brloh s dalšími vesnicemi dostal Jan Vilém. V popisu rozdělovaného majetku je brložská tvrz uvedena jako kamenná, dobře vystavěná s dostatkem světnic, sklepů a komor. Jan Vilém později zdědil bratrův majetek, a mohl tak znovu Brloh sloučit s Drhovlí. Zemřel roku 1685, po němž následovalo další dělení majetku, a Brloh byl od Drhovle opět oddělen jako statek Václava Ignáce Deyma.[2]
Roku 1696 Brloh se dvěma dvory, pivovarem a částí Dobešic koupil hrabě František Mikuláš Morzin,[3] který jej opět připojil k Drhovli. Hrabě Karel Josef Morzin v roce 1712 prodal Drhovli i s Brlohem hraběnce Antonii Josefě Černínové z Chudenic.[3] Od té doby už Brloh zůstal součástí drhovelského panství[3] a definitivně ztratil funkci šlechtického sídla.[4]
Na začátku dvacátého století byly přízemní interiéry upraveny na byty. Areál do roku 1979 sloužil potřebám jednotného zemědělského družstva a následujících dvacet let chátral, až v roce 1980 musela být zbořena tzv. stará stáj. Roku 1991 tvrz získali zpět potomci původních majitelů.[5]
Stavební podoba editovat
Renesanční budova tvrze stojí na západní straně velkého hospodářského dvora. Má jedno patro a sedlovou střechu s valbou na jižní straně. Z architektonických detailů je patrné, že v minulosti mívala na západě další křídlo. Na jižní a východní fasádě se zachovala sgrafitová výzdoba. Původní členění interiéru se dochovalo v přízemí, kde mají některé prostory valené klenby s výsečemi lemovanými hřebínky. První patro bylo po zrušení sídelní funkce upraveno na sýpku.[4]
K severní zdi hlavní budovy přiléhá barokní kaple Narození Panny Marie[5] z konce sedmnáctého století.[4] Kaple má půlkruhové zakončení a uvnitř lodi se nachází kaplové výklenky. Kromě nich jsou vnitřní stěny členěné pilastry se štukovými hlavami andílků v místech hlavic. Loď má valenou klenbu s výsečemi na pásech a od kněžiště ji odděluje půlkruhový vítězný oblouk. K zařízení kaple patřil rámový akantový oltář ze druhé poloviny sedmnáctého století a dva protějškové oltáře zasvěcené svatému Josefovi a svatému Antonínovi z první poloviny osmnáctého století. Obrazy obou oltářů jsou malované na dřevě a doplňují je lidové sošky Madony a svaté Anny s Pannou Marií.[6]
Ke starší stavební fázi opevněné tvrze patří drobná válcová věž či bašta, která stojí v prostoru dvora a původně zaujímala jedno z nároží v hradbě.[4] K památkově chráněnému areálu patří také objekty dvora: chlévy, sýpka a torzo vnější zdi konírny.[5]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2023-01-28]. Identifikátor záznamu 127086 : Tvrz. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek VII. Písecko. Praha: František Šimáček, 1890. 343 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze na Drhovelsku, s. 235.
- ↑ a b c d Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Karel Tříska. Svazek V. Jižní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 296 s. Kapitola Brloh – tvrz, s. 28.
- ↑ a b c d Kolektiv autorů. Encyklopedie českých tvrzí. 1. vyd. Díl I. A–J. Praha: Argo, 1998. 272 s. ISBN 80-7203-068-X. Heslo Brloh, s. 44.
- ↑ a b c Tvrz [online]. Národní památkový ústav [cit. 2023-01-28]. Dostupné online.
- ↑ Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek I. A/J. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Brloh, s. 122.
Literatura editovat
- PIXOVÁ, Jaroslava. Zámečky a tvrze jižních Čech aneb jak se na nich žije dnes 2. Putim: Blanice, 2018. 289 s. ISBN 978-80-905501-9-3. Kapitola Renesanční tvrz či zámeček v Brlohu, s. 231–260.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Brloh na Wikimedia Commons
