Deymové ze Stříteže

Deymové ze Stříteže je starý vladycký rod původem z jižních Čech, který byl v 18. století povýšen do hraběcího stavu. Někteří jeho členové žijí dnes v Bavorsku.

Deymové ze Stříteže
Deymovský erb
Deymovský erb
Země České královstvíČeské království České království
Flag of Bavaria (striped).svg Bavorské království
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Tituly svobodní páni, hrabata
Zakladatel Jan Deym ze Stříteže
Mýtický zakladatel Oldřich řečený Dým z Dobřemilic (Ulricus dictus Dym de Dobrzemilic)
Rok založení 1385
Současná hlava Leonhard hrabě Deym
Větve rodu čimelická, čížovská

HistorieEditovat

 
Deymovský palác čp. 136/II na Novém Městě pražském
 
František hrabě Deym ze Stříteže (1838–1903), rakouský diplomat, rytíř Řádu zlatého rouna

Rod pochází původně ze Stříteže, severně od Milevska. První zmínka je ze 14. století, roku 1385 byl Oldřich Dym z Dobrzemyslic zapsán v Zemských deskách. Jméno jeho potomků vzniklo chybným pravopisem a chybnou výslovností z českého slova Dým = kouř[1]. Jeho potomky byli Beneš a Mrakeš ze Stříteže, kteří se roku 1415 připojili ke stížnému listu Kostnickému koncilu. K roku 1459 se uvádí Jan Deym ze Stříteže, jímž začíná sledovatelný rodokmen těchto českých vladyků a rytířů. V 16. století se rod rozdělil na dvě větve podle majetku, a to na čimelickou a čížovskou.

Po stavovském povstání a Bělohorské bitvě museli někteří příslušníci rodu (Adam a Václav) emigrovat, zatímco Vilém zůstal v Čechách jako man. Z čížovské větve se díky synům Václava Ignáce Deyma (1669–1747) vyvinuly tři větvě existující do současnosti:

  • bavorská (se sídlem v Arnstorfu),
  • česká, kterou založil Antonín Josef Deym (1700–1727) se sídly v Hostinném (statek od roku 1799) a v Hajanech u Brna (zámek do 1945),
  • česko-pruská, statek Nemyšl na Táborsku.

Rytíř Jan Šťastný byl roku 1730 povýšen do hraběcího stavu[2], avšak neměl potomky a jeho větev jím vymřela. Majitel Vodice, Přestanic, Libětic a domu v Praze, Václav Hynek, obdržel roku 1730 hraběcí titul. Jeho rodová větev pokračovala v Bavorsku. Josef se stal královským komořím a získal funkci dědičného říšského rady. Další větev založil František Deym, který roku 1799 koupil Hostinné, po němž se jeho linie nazývala. Další potomci žili v Prusku, Slezsku i u nás, kde členové rodu bydlí dodnes.

Osobnosti roduEditovat

Jan Josef DeymEditovat

Jan Josef Deym (1752–1804) sloužil od 18 let v rakouské armádě u kyrysníků. Domníval se, že v souboji zabil svého soupeře, ze strachu utekl do ciziny, žil v Holandsku a Neapolsku pod jménem Müller, živil se tvorbou figurálních odlitků z vosku, čímž vyvolal zájem neapolské královny Karolíny, která jej zaměstnala na kopírování antických soch ze sádry. Roku 1796 za své dílo dostal ve Vídni uměleckou cenu. Císař František I. mu udělil milost, vrátil titul a jmenoval jej svým komořím. Umělec se oženil s Josefinou Brunšvickou a vrátil se do vlasti[3].

Vojtěch Rudolf DeymEditovat

Vojtěch Rudolf Deym, tento nejvýznamnější příslušník rodu, žil v letech 18121863, hrabě se stal zemským patriotem a aktivně se zapojoval do národního dění okolo roku 1848. Předsedal Svatováclavskému výboru a působil jako místopředseda Národního výboru, účastnil se také Říšského ústavodárného sněmu. Založil, vedl a financoval Národní noviny. Ke konci života se stáhl do ústraní.

Leonhard hrabě DeymEditovat

Mezi žijící členy rodu patří také Leonhard Graf Deym, správce mailberské komendy řádu maltézských rytířů a Joseph Graf von Deym, majitel Deymovského hraběcího zámeckého pivovaru Arnstorf. Byl také předsedou Spolkového svazu soukromých pivovarů Německa a v roce 1995 obdržel cenu Bavorského řádu piva.[4]

Další osobnostiEditovat

ErbEditovat

V erbu vidíme stříbrnou husu v červeném poli. Po přijetí hraběcího titulu znak vylepšili zeleným pahorkem, na kterém stojí původní husa.

PříbuzenstvoEditovat

Spojili se s Běšiny, Janovskými z Janovic a Des Foursy z Walderode.

Související článkyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Mašek 2008, s. 177
  2. Mašek 2007, s. 177
  3. Mašek 2008, s. 178
  4. www.private-brauereien.de. www.private-brauereien.de [online]. [cit. 2015-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-24. 

LiteraturaEditovat

  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty (erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti). Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Deymové ze Stříteže, s. 40–41. 
  • MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I. A–M. Praha: Argo, 2008, s. 177–179. ISBN 978-80-257-0027-3.