Tamarín běloruký
Tamarín běloruký (Saguinus leucopus) je menší, ploskonosá opice žijí na severu Jižní Ameriky v Andách, jeden z asi 20 druhů rodu tamarín. Je endemit Kolumbie, kde obývá tropický prales. Studium morfologických znaků naznačuje, že jeho nejbližší příbuzný je tamarín pinčí.[2][3]
 Tamarín běloruký | |
|---|---|
 Tamarín běloruký (Saguinus leucopus) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 zranitelný[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | primáti (Primates) |
| Podřád | opice (Haplorrhini) |
| Čeleď | kosmanovití (Callitrichidae) |
| Rod | tamarín (Saguinus) |
| Binomické jméno | |
| Saguinus leucopus Günther, 1877 | |
 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Výskyt editovat
Jeho areál je poměrně malý, nedosahuje ani 30 000 km² a rozprostírá se hlavně v údolích dolních toků řek Madalena a Cauca. Obývá různá prostředí v původních i sekundárních tropických lesích, nejvyšší podíl mají lesy vlhké a podstatně nižší lesy suché. Žije v rozlehlých galeriových lesích i v jejich fragmentovaných zbytcích, obvykle se zdržuje nedaleko vody a často v blízkosti lesních okrajů, ve výšce mezi 5 až 10 metry.[2][3][4]
Popis editovat
Samec i samice jsou monoformní, vykazují pouze drobné rozdíly ve velikosti, samec bývá větší. Dospělý jedinec má tělo velké 22 až 29 cm, ocas dlouhý 34 až 41 cm a váží 440 až 490 gramů. Na hřbetě je nahnědlý a směrem k břichu barva zesvětluje, až je téměř stříbřitá. Končetiny, včetně předloktí, má bílé (odtud druhové jméno "běloruký"). Na hrudníku a břiše je tmavě oranžový, obličej má bílý a téměř bez chlupů, mezi ušima a krkem má pás tmavě hnědé srsti. Jeho zubní vzorec je: řezáky 2/2, špičáky 1/1, třeňové 3/3, stoličky 2/2. Přední končetiny má kratší než zadní, prsty jsou zakončeny drápy. Má dobrý zrak, sluch i čich.[2][3][4][5]
Chování editovat
Jsou denní živočichové trávící veškerý čas na stromech, kde se ráno probouzejí mezi 5. a 6. hodinou. Žijí v rodinných skupinách tvořených průměrně 5 a nejvíce 15 členy, jen řídce lze spatřit osamoceného jedince. Skupinu tvoří alfa pár, jejich i pohlavně dospělé dcery a mláďata; mladí samci po dosažení pohlavní dospělosti z rodné skupiny odcházejí.
Jsou téměř po celý den aktivní, ve větvích se pohybují velmi rychle a hbitě přeskakují do korun dalších stromů. Se západem slunce se uchylují ke spánku, pokud je to možno tráví noc v dutinách stromů. Komunikují spolu hlavně vokálně, intenzita je dost hlasitá a odborníci rozeznávají 14 až 19 různých zvuků, své území značkují pachem a používají také výhružné postoje a grimasy.[2][3][4]
Stravování editovat
Jsou to všežravci, kteří poměrně snadno přecházejí na jiný druh potravy. Asi z 80 % žerou rostlinnou stravu, ovoce, květy a jejich nektar, výměšky rostlin a někdy úmyslně dráždí kůru stromu, aby produkoval pryskyřici či latex. Aktivně loví i živočišnou kořist (obojživelníky, ještěrky, pavouky, měkkýše, hmyz).[2][3][4]
Rozmnožování editovat
Jsou to monogamní zvířata a ve skupině se spolu páří vždy pouze dominantní samice a jediný samec. K páření dochází v době, aby po čtyř až pětiměsíční březosti se potomci narodili do období, kdy je dostatek potravy. Rodí se obvykle jedno až tři mláďata a všichni ve skupině se o ně starají, při přesunech je nejčastěji samec nosí na zádech. Pohlavně dospějí ve věku 12 až 18 měsíců a dožívají se až 18 let.[2][4]
Ohrožení editovat
Tamarín běloruký se vyskytuje v oblasti intenzivní kolonizace a ztráty lesa, zvláště ohrožující je stále stoupající roztříštěnost lesních porostů. Přirozená území jsou umenšována těžbou dřeva, růstem domorodých obyvatel a následným rozšiřováním zemědělství a chovem dobytka, jakož i stavbou silnic i přehrady na řece Miel. Opice jsou místními lidmi lapány a prodávány pro obveselení na trzích jako domácí zvířata, přestože jsou na seznamu přílohy CITES 1.
Celkem jen 4 % jeho populace žije na území rezervace, která je navíc špatně chráněná a příroda v ní je zdrojem obživy místních obyvatel. Počet dospělých zvířat ze za poslední tři generace snížil na méně než 50 %. Podle IUCN je populace tamarína bělorukého hodnocena jako klesající a je proto zařazen mezi ohrožené druhy (EN).[2][4][5]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
- ↑ a b c d e f g DUQUE, Néstor J. Roncancio; DÍAZ, Vladimir Rojas; FRANCO, Carlos Andrés Ríos et al. Plan de conservación y manejo del Tití gris (Saguinus leucopus) [online]. Sistema Regional de Áreas, Corporación Autónoma Regional de Risaralda, Pereira, Colombia, rev. 2012 [cit. 2017-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-12. (španělsky)
- ↑ a b c d e ARKive: Saguinus leucopus [online]. ARKive, Wildscreen Trading Ltd., Bristol, UK [cit. 2017-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-14. (anglicky)
- ↑ a b c d e f CÉSPEDES, Susana Posada; MENA, Diana Milena Maturana; ORTIZ, Juan Bautista López. Cariotipo del tití gris (Saguinus leucopus) mediante bandas R-replicativas. Revista Facultad Nacional de Agronomía, Medellín, Colombia [online]. SciELO Colombia, Universidad Nacional de Colombia, Bogota, Colombia, 2012 [cit. 30.12.2017]. Roč. 65, čís. 2. Dostupné online. ISSN 0304-2847. (španělsky)
- ↑ a b MORALES-JIMÉNEZ, A. L.; LINK, A.; STEVENSON, P. IUCN Red List of Threatened Species: Saguinus leucopus [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2008 [cit. 2017-12-30]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu tamarín běloruký na Wikimedia Commons 
Taxon Saguinus leucopus ve Wikidruzích
