Otevřít hlavní menu

Sulfid antimonitý (chemický vzorec Sb4S6 nebo někdy zkráceně jen Sb2S3) je pevná látka, velmi málo rozpustná ve vodě, ovšem dobře rozpustná v roztocích rozpustných sulfidů nebo hydrogensulfidů. Se silnými kyselinami reaguje za vzniku antimonitých solí a uvolnění sulfanu, který způsobuje silný zápach po zkažených vejcích. V hydroxidech se rozpouští za vzniku antimonitanů. Na vzduchu hoří za vzniku oxidu antimonitého Sb4O6 a oxidu siřičitého SO2. Je to redukční činidlo, které se oxiduje za vzniku sloučenin Sb+V.

Sulfid antimonitý
Sulfid antimonitý.JPG
Obecné
Systematický název Sulfid antimonitý
Anglický název Antimony(III) sulfide
Německý název Antimon(III)-sulfid
Sumární vzorec Sb4S6
Vzhled šedý nebo žlutý prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS
PubChem
SMILES S1[Sb]2S[Sb]3S[Sb]1S[Sb](S2)S3
Vlastnosti
Molární hmotnost 679,43 g/mol
Teplota tání 548 °C
Hustota 4,659 g/cm3 (20 °C)
4,12 g/cm3 (amorfní)
Index lomu nDa= 3,194
nDb= 4,064
nDc= 4,303
Tvrdost 2
Rozpustnost ve vodě 0,000 175 g/100 ml
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
methanol
ethanol
roztok K2S
roztok NH4HS
roztok HCl
Relativní permitivita εr 11,15 (20 °C)
Struktura
Krystalová struktura kosočtverečná
amorfní
Hrana krystalové mřížky a= 1 123 pm
b= 1 131 pm
c= 383,9 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -173,6 kJ/mol
-147,3 kJ/mol (amorfní)
Entalpie tání ΔHt 138 J/g
Standardní molární entropie S° 182 JK-1mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -173,6 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,352 9 JK-1g-1
Bezpečnost
Zdraví škodlivý
Zdraví škodlivý (Xn)
Nebezpečný pro životní prostředí
Nebezpečný pro životní prostředí (N)
R-věty R20/22, R51/53
S-věty S61
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Modifikace a výskytEditovat

Vyskytuje se ve dvou krystalických modifikacích a to kosočtverečné (ortorombické), která má šedou barvu, a amorfní, která má žlutou barvu. Šedá modifikace je běžnější a údaje v postranním sloupci jsou uváděny pro ní (pokud není uvedeno jinak). V šedé modifikaci lze v přírodě nalézt i dva minerály - antimonit a stibnit.

StrukturaEditovat

Atomy antimonu jsou se sírou vázány do struktury adamantanové klece, což znamená, že z každého atomu antimonu vychází 3 vazby na atomy síry a každý z těchto atomů síry se váže na jiný atom antimonu. Dalo by se říci, že každý atom antimonu je provázán s třemi dalšími atomy antimonu pomocí „sirných můstků“. Z tohoto důvodu je vhodnější zapisovat vzorec sulfidu antimonitého jako Sb4S6 a nikoliv Sb2S3 i když tento zápis není špatný, ale nevystihuje správné prostorové uspořádání molekuly.

PřípravaEditovat

Čistý sulfid antimonitý lze připravit reakcí chloridu antimonitého SbCl3thioacetamidem CH3CSNH2 v ethanolu nebo kyselině octové.

Nebo ho lze připravit spalováním práškovitého antimonu se sírou:

16 Sb + 3 S8 → 4 Sb4S6

Laboratorně ho lze jednoduše připravit srážením antimonité soli roztokem rozpustného sulfidu nebo sulfanem:

4 Sb3+ + 6 S2- → Sb4S6↓

VyužitíEditovat

Jako minerál byl sulfid antimonitý znám od starověku a používal se jako černý make-up pro barvení obočí a očních víček. Dnes se využívá jako přísada v zápalkách, pyrotechnice, do rubínově červených skel, jako barvivo na umělé hmoty a jako zpomalovač hoření.

Sulfid antimonitý je polovodič s vysokou citlivostí na světlo a byl použit v televizních kamerách a jiných optoelektronických zařízeních.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antimon(III)-sulfid na německé Wikipedii.

LiteraturaEditovat

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.