Otevřít hlavní menu

Oxid antimonitý (chemický vzorec Sb4O6, někdy zkráceně jen Sb2O3) je nejdůležitější sloučeninou antimonu.

Oxid antimonitý
Antimony trioxide.jpg
Obecné
Systematický název Oxid antimonitý
Anglický název Antimony trioxide
Německý název Antimon(III)-oxid
Sumární vzorec Sb4O6
Vzhled Bílá práškovitá látka
Identifikace
Registrační číslo CAS
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 215-175-0
Indexové číslo 051-005-00-X
Vlastnosti
Molární hmotnost 291,52 g/mol
Teplota tání 656 °C
Teplota varu 1 426 °C
Teplota změny krystalové modifikace 572 °C
Hustota 5,19 g/cm3 (α-modifikace)
5,778 g/cm3 (β-modifikace)
Rozpustnost ve vodě 1,4 mg/100 ml (30 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
rozpustný v koncentrovaných kyselinách a zásadách
Relativní permitivita εr 12,8
Tlak páry 13,3 hPa (660 °C)
Měrná magnetická susceptibilita -2,978 Sm-1
Struktura
Krystalová struktura krychlová (α-modifikace)
kosočtverečná (β-modifikace)
Hrana krystalové mřížky a=1 113 pm (α-modifikace)
a=492 pm; b=1 246 pm; c=542 pm (β-modifikace)
Koordinační geometrie pyramida
Dipólový moment 0 C.m
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -709 kJ/mol (α-modifikace)
Entalpie tání ΔHt 188 J/g
Entalpie varu ΔHv 256 J/g
Standardní molární entropie S° 133 J.K-1.mol-1 (α-modifikace)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -626,5 kJ/mol (α-modifikace)
-617,8 (β-modifikace)
Bezpečnost
Zdraví škodlivý
Zdraví škodlivý (Xn)
R-věty R40
S-věty S2, S22, S36/37
NFPA 704
NFPA 704.svg
1
2
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PřípravaEditovat

Oxid antimonitý lze připravit více způsoby:

4 Sb + 3 O2 → Sb4O6.

4 SbCl3 + 6 H2O → Sb4O6 + 12 HCl.

  • Pražením minerálů antimonu (hlavní průmyslová metoda přípravy).

Chemické vlastnostiEditovat

Oxid antimonitý je amfoterní oxid. Lze ho přímo oxidovat na oxid antimoničný nebo jiné sloučeniny antimoničné. Také ho lze jednoduše redukovat na antimon.

StrukturaEditovat

V pevném stavu se oxid antimonitý vyskytuje ve struktuře, která tvarem odpovídá struktuře adamantanu. Každý atom antimonu je vázán se třemi atomy kyslíku a ty následně s dalšími třemi atomy antimonu. Všechny atomy antimonu jsou tedy vzájemně provázány přes "kyslíkové můstky". Je proto vhodnější zapisovat vzorec oxidu jako Sb4O6 a nikoliv Sb2O3 i když tento zápis není chybně, ale nezachycuje plně strukturu sloučeniny.

V plynné fázi existuje tento oxid v dimerní formě Sb4O6, která je isostrukturní s oxidem fosforečným, tato forma je přítomna také v krystalické kubické formě. Monoklinická forma má lístkovou strukturu složenou z pyramidálních skupin {SbO3}, které sdílejí atom kyslíku.

PoužitíEditovat

ToxikologieEditovat

Oxid antimonitý je pouze slabě absorbován zažívací soustavou, hlavní cestou expozice je vdechování prachu. Vylučování antimonu z těla je pomalé, takže je nebezpečný z hlediska chronické toxicity. Akutní otravy nejsou časté.[zdroj?]

LiteraturaEditovat