Chlorid antimonitý

chemická sloučenina

Chlorid antimonitý je anorganická sloučeninavzorcem SbCl3. Jedná se o bezbarvou tuhou látku, která je silně hygroskopická.

Chlorid antimonitý
Strukturní vzorec

Strukturní vzorec

Kuličkový model

Kuličkový model

Obecné
Systematický název chlorid antimonitý
Anglický název Antimony trichloride
Německý název Antimon(III)-chlorid
Sumární vzorec SbCl3
Vzhled bezbarvá pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS
PubChem
SMILES Cl[Sb](Cl)Cl
InChI 1S/3ClH.Sb/h3*1H;/q;;;+3/p-3
Číslo RTECS CC4900000
Vlastnosti
Molární hmotnost 228,11 g/mol
Teplota tání 73,4 °C
Teplota varu 223,5 °C
Hustota 3,14 g/cm3
Index lomu 1,46
Rozpustnost ve vodě 601,1 g/100 ml (0 °C)
985,1 g/100 ml (25 °C)
1357 g/100 ml (40 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
alkoholy, dichlormethan, ether, dioxan
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
tetrachlormethan
Bezpečnost
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Nebezpečí[1]
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
2
1
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PřípravaEditovat

Chlorid antimonitý lze připravit reakcí antimonu, bromidu antimonitého, oxidu antimonitého nebo sulfidu antimonitého s chlorem. Také ho lze připravit reakcí koncentrované kyseliny chlorovodíkové s oxidem antimonitým.

ReakceEditovat

SbCl3 hydrolyzuje při styku se vzdušnou vlhkostí, proto je nutné jej přechovávat v inertní atmosféře. Reakcí s malým množstvím vody vzniká oxid-chlorid antimonitý a uvolňuje se chlorovodík.

SbCl3 + H2O → SbOCl + 2 HCl

S větším množstvím vody vzniká Sb4O5Cl2, který zahříváním v atmosféře argonu přechází na Sb8O11Cl12.[2]

VyužitíEditovat

SbCl3 se využívá k důkazové reakci pro vitamín A a podobné karotenoidy, s kterými poskytuje modrý komplex. Ten lze stanovit kolorimetricky.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antimony trichloride na anglické Wikipedii.

  1. a b Antimony trichloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993, s. 698 ISBN 80-85427-38-9

Externí odkazyEditovat