Sudetská demonstrace

Tzv. sudetská demonstrace, či demonstrace sudetských Němců z úterý 4. března 1919 byla demonstrace v Československu, při níž sudetští Němci požadovali začlenění svého území v rámci Německého Rakouska namísto určení trvalého pobytu v novém československém státě. Demonstrace se konaly například ve městech Teplice, Kadaň nebo Nový Jičín.

Předchozí událostiEditovat

Poslední poslanci Říšské rady za německojazyčná území vyhlásili v říjnu 1918 v těchto oblastech nový stát jako členové Provizorního národního shromáždění ve Vídni a 12. listopadu 1918 a rozhodli o jeho přičlenění k Německu.[1] Přesto byla tato území v době od 1. listopadu 1918 do 31. ledna 1919 obsazena českou armádou. Němečtí Rakušané s tím zjevně nepočítali a podcenili vojenskou pohotovost. Na některých místech došlo k bojům, a to zejména 27. až 29. listopadu v Mostě a 3. prosince v Kaplici v jižních Čechách, dále pak také na několika místech jižní Moravy. Naproti tomu civilní odpor byl značný, několik měst bylo ochotno se vzdát teprve pod hrozbou odstřelování dělostřelectvem (např. Most, Cheb, Šumperk). Kaplice byla 3. prosince skutečně zasažena několika dělostřeleckými střelami. V několika městech byli bráni rukojmí, aby se zajistilo odzbrojení Německých Rakušanů. Počet obětí bojů na německé straně dosáhl asi 20, počet českých obětí není znám.

16. února 1919 se v Německém Rakousku konaly volby do národního shromáždění.

Konkrétním podnětem k demonstraci 4. března 1919 bylo zahajovací zasedání národního shromáždění Německého Rakouska[2] , které se konalo téhož dne ve Vídni, na nichž německá území Čech, Moravy a Rakouského Slezska nebyla kvůli českému bojkotu zastoupena, na rozdíl od předchozího Provizorního národního shromáždění, sestávajícího z poslanců rakouské Říšské rady vzešlých z voleb v roce 1911.

Dalším podnětem pro nepokoje bylo kolkování bankovek, vedoucí k rozsáhlému znehodnocení peněz. Iniciativa k demonstracím vzešla od sudetoněmeckých sociálních demokratů pod vedením Josefa Seligera, tehdejšího předsedy strany českých a moravských Němců. K výzvě se připojily všechny ostatní německé strany.

K požadavkům vysloveným 4. března pod černo-červeno-zlatými prapory, patřilo především právo na sebeurčení, jež bylo americkým prezidentem Woodrowem Wilsonem vyhlášeno jako základní princip mírového ujednání. Kromě toho řečníci požadovali stažení českých vojáků a vydání zadržovaných dodávek potravin a uhlí.

DůsledkyEditovat

Demonstrace rychle nabraly agresivní charakter, docházelo k hanobení státních symbolů Československé republiky, napadání a vyhánění čs. úředníků a k napadání a pokusů o odzbrojení čs. vojenských hlídek (několik vojáků bylo davem zabito). Ve Šternberku došlo k vyrabování četnické stanice, ozbrojení demonstrantů a k následným pouličním bojům, které potlačil až přivolaný vojenský asistenční oddíl. Za těchto okolností čs. vojsko v sebeobraně zahájilo střelbu do davu.[3] Krátce po poledni byly demonstrace ve většině měst krvavě potlačeny střelbou.[4] Při střelbě přišlo na straně sudetoněmeckých demonstrantů o život 54 osob[5], z toho 25 v Kadani, 16 ve Šternberku, 6 v Karlových Varech, 2 v Hostinném, 2 v Chebu, 2 ve Stříbře a 1 v Ústí nad Labem. Mezi zabitými bylo 20 žen a dívek, jeden 80letý stařec a chlapci ve věku 14, 13 a 11 let.

Další dvě oběti na životech byly ještě 3. března v Chebu a další dvě 5. března v Karlových Varech. Kromě toho bylo ještě asi 200 zraněných.

Oběti ze 4. března 1919 byly odškodněny ČSR i po okupaci Třetí říší, pachatelé nebyli nikdy vypátráni ani potrestáni. Pro Sudetské Němce se 4. březen stal pamětním dnem jako „den sebeurčení“, který si po “Mnichově“ v roce 1938 přivlastnili nacionální socialisté a zneužili ke své propagandě.

ObětiEditovat

jméno město práce národnost obraz
František Jarch Ústí nad Labem řezník Němec
Anna Saxová Hostinné/okres. Vrchlabí/ žena pivov. sklepmistra Češka
Aloisie Baudischová posluhovačka Němka
Markéta Reindlová Cheb Němka
Josef Christl Cheb kand. učit. Němec
Franz Schneider Kadaň obuvník Němec  
Josef Wolf Kadaň nádeník Němec  
Erich Benesch Kadaň mistr v přádelně Němec  
Andreas Benedickt Kadaň pekař Němec  
Františka Patzlerová Kadaň žena koželuha Němka  
Anna Rottová Kadaň žena klempíře Němka  
Marie Zienerová Kadaň šička Němka  
Marianne Sturmová Kadaň šička Němka  
Karel Tauber Kadaň školák Němec  
Ludmila Doleschalová Kadaň šička Češka  
Leopoldina Mederová Kadaň šička Češka  
Karel Lochschmidt Kadaň školák Němec  
Pavla Schmiedlová Kadaň dcera lakýrníka Němka  
Vilém Fiegert Kadaň malíř pokojů Němec  
Oskar Meier Kadaň učedník Němec  
Julie Schindlerová Kadaň služka Češka  
Berta Meierová Kadaň šicka Němka  
Aloisie Weberová Kadaň kanc. Pomocnice Němka  
Marie Stöcklová Kadaň dělnice Němka  
Ferdinand Kumpe Kadaň nádeník Němec  
Hugo Nittner Kadaň elektrotechnik Němec  
Marie Loosová Kadaň žena fotografa Němka  
Kateřina Tschammerhöhlová Kadaň nádenníce Němka  
Pavel Massl Kadaň středoškolák Němec  
Theodor Romig Kadaň středoškolák Němec  
Josef Piwinger Kadaň ředitel kůru Němec
Růžena Hellerová Stříbro soukromnice Němka
Jan Luft Stříbro dělník na dráze Němec
Alfred Hahn Karlovy Vary účetní Němec
Ferdinand Schuhmann Karlovy Vary dělník Němec
Josef Stock Karlovy Vary dělník Němec
Michael Fischer Karlovy Vary dělník Němec
Václav Wagner Karlovy Vary zedník Němec
Rudolf Reinhold Karlovy Vary obchodník Němec
Josef Plachý Šternberk vojín pěš. pluku č. 6. Čech
Arnošt Böhm Šternberk vojín pěš. pluku č. 6. Němec
Rudolf Lehr Šternberk pokrývač Němec
Eduard Sedláček Šternberk železniční zřízenec Němec
Hermína Kirschová Šternberk v domácnosti Němka
Josefa Boleková Šternberk továrni dělnice Němka
Amalié Necklová Šternberk v domácnosti Němka
Emil Schreiber Šternberk sazeč písma Němec
Josef Simák Šternberk dělník Němec
František Prosser Šternberk tkadlec Němec
Matyáš Kaindl Šternberk stolařský učedník Němec
Otakar Faulhammer Šternberk zámečník Němec
Richard Tschauner Šternberk krejčí Němec
František Mayer Šternberk dělník Němec
Ferdinand Pudek Šternberk tkadlec Němec
Alois Länger Šternberk kočí Němec
Josef Laser Šternberk soukromník Němec
Bruno Schindler Šternberk tkadlec Němec

[6]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Demonstration der Sudetendeutschen am 4. März 1919 na německé Wikipedii.

  1. Protokoly Provizorního národního shromáždění Německého Rakouska (alex.onb.ac.at)
  2. Protokoly Konstituierenden národního shromáždění Německého Rakouska (alex.onb.ac.at)
  3. CAJTHAML-LIBERTÉ, František. Sláva a pád "provincie Deutschböhmen". [s.l.]: O. Bukač (Bukačova menšinová knihovna). Dostupné online. 
  4. Leopold Grünwald (Hrsg.): Sudetendeutsche – Opfer und Täter. Verletzungen des Selbstbestimmungsrechts und ihre Folgen 1918–1982. Junius, Wien 1983² (ISBN 3-900370-05-2), str. 114.
  5. Jörg K. Hoensch: Geschichte der Tschechoslowakischen Republik 1918–1978. W. Kohlhammer, Stuttgart 1978² (ISBN 3-17-004884-8), str. 30.
  6. Státní politika vůči německé menšině v období konsolidace politické moci v Československu v letech 1918-1920. Praha: Historicky ustav, 2002. 85–86 s. 

LiteraturaEditovat

  • KOPICA, Jiří. Boj o pohraničí : demonstrace 4. března 1919 v Československu. Kadaň: Město Kadaň, 2013. 113 s. ISBN 978-80-904493-8-1.