Československá měnová reforma (1919)
Československá měnová reforma roku 1919 také zvaná Rašínova měnová reforma měla za úkol oddělit československý peněžní oběh od ostatních částí bývalého Rakousko-Uherska, kde byla používána rakousko-uherská koruna. Jejím výsledkem bylo mimo jiné zavedení československé koruny. Hlavním architektem reformy byl první československý ministr financí Alois Rašín.
Cíle reformy
editovat- osamostatnit peněžní oběh
- zlikvidovat inflační peníze, které vznikly během první světové války
- vytvořit novou československou měnu
- založit měnovou politiku na maximálním zhodnocení měny – tedy na zvyšování její kupní síly
- spojit korunu se zlatem – zlatý standard
Provedení
editovatV noci z 25. na 26. února byly uzavřeny hranice a byl zastaven veškerý pohyb osob a zboží přes hranice, včetně poštovního styku.[1] V době od 3. do 9. března bylo provedeno okolkování většiny rakousko-uherských bankovek nalézajících se na území ČSR[1] a namísto rakousko-uherské koruny byla zavedena koruna československá v poměru 1 : 1[zdroj?].
V první fázi reformy byla provedena měnová odluka od Rakousko-Uherska a vytvořena nová samostatná československá měna.[2] Při kolkování bankovek byla označena polovina[zdroj?] předložených hotovostí. V rámci druhé fáze reformy, spočívající v realizaci deflační politiky, byla třetina hotovosti předložené ke kolkování zadržena jako nucená státní půjčka úročená jedním procentem.[2] Byly vydány vkladní listy, tedy vládní dluhopisy, které zněly na jméno a byly nepřevoditelné; tímto způsobem bylo staženo z oběhu asi 33 % oběživa.[2] Současně s tím byl pořízen soupis veškerého movitého a nemovitého majetku, cenných papírů a vkladů. Tento soupis byl podkladem pro dávku z majetku a z přírůstku majetku. Úkolem tohoto opatření bylo eliminovat aktiva a majetek, který byl inflačního původu. Dávky byly výrazně progresivní a měly za úkol odčerpat finanční bezhotovostní kupní sílu a zdanit válečné zbohatlíky.
10. dubna 1919 byla zavedena koruna československá – peněžní jednotka nového československého státu.[1] Proti tomuto označení protestovala řada historiků, kteří namítali, že toto jméno nemá oporu v české historii. Navrhovali jiné označení – např. frank, sokol, řepa apod.[3] Současně s tím se připravovaly podmínky pro zavedení zlatého standardu. Hlavním úkolem bylo vytvoření potřebné zlaté rezervy – zlatého pokladu. Jedním zdrojem byly dobrovolné dary (94 tisíc zlatých mincí a medailí, 64 kg ryzího zlata) a výnos státní půjčky ve zlatě, stříbře a cizích valutách. Tak bylo získáno 3 300 kg ryzího zlata, 272 000 kg ryzího stříbra). Půjčka byla splacena do roku 1926.
Zároveň byla zavedena povinnost pro československé občany a pro cizince zdržující se v ČSR déle než jeden rok nabídnout cizí měny Československé devizové ústředně.[1]
Provedení i výsledek reformy je dodnes považován za obdivuhodný. Československá koruna se stala jednou z nejstabilnějších měn v Evropě. Problematickou okolností byl fakt, že v době provedení reformy nebyla ještě uzavřena versailleská mírová jednání a stanovena definitivní hranice ČSR – proto byla v některých oblastech osídlených národnostními menšinami reforma bojkotována.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d KALABIS, Zbyněk. Pracovat a šetřit. Projděte si život a dílo Aloise Rašína. Měšec.cz [online]. Internet Info, 2019-02-13 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c Rašínova měnová reforma [online]. Česká národní banka [cit. 2018-10-07]. Dostupné online.
- ↑ ama. Místo koruny mohli Češi platit řepou nebo sokolem. ČT24 [online]. Česká televize, 2014-04-10 [cit. 2019-01-15]. Dostupné online.
Literatura
editovat- Jan Vokrouhlecký: Komparace československých měnových reforem 1919, 1945 a 1953, Bakalářská práce, Univerzita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd, Institut ekonomických studií, 2004