Wikipedie

Stebno (Kryry)

část města Kryry v okrese Louny

Stebno (německy Steben) je vesnice, část města Kryry v okrese Louny. Nachází se asi 6,5 km na jih od Kryr. Stebno leží v katastrálním území Stebno u Petrohradu o rozloze 8,35 km².[3]

Stebno
Ulice ve vsi
Ulice ve vsi
Lokalita
Charaktervesnice
ObecKryry
OkresLouny
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°7′ s. š., 13°25′ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel139 (2021)[1]
Katastrální územíStebno u Petrohradu (8,35 km²)
PSČ441 01
Počet domů88 (2021)[2]
Stebno
Stebno
Další údaje
Kód části obce155381
Kód k. ú.755389
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název

editovat

Stebno místním jménem pocházejícím od podstatného jména jizba a od něj se pak přes jstebna dostalo do tvaru jstebno. Následně pak písmeno j odpadlo a vzniklo dnešní jméno Stebno. V písemných pramenech se objevují ještě další tvary de Zetheban (1239 a 1240) či de Stebna (1295).[4]

Historie

editovat
Tato část článku není dostatečně ozdrojována, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1239[5] a vlastnil jej drobný šlechtic Vojislav. Založena byla pravděpodobně dříve, v kolonizační vlně ve 12. nebo dokonce 11. století. Od roku 1395 bylo součástí petrohradského panství a spolu s ním pak sdílelo osud až do poloviny 19. století (1849). V průběhu husitských válek bojovali někteří sedláci ze Stebna na straně lounsko-žateckého svazu, což dokazují zprávy o bitvě u Želenic roku 1438. Za sedm zajatých stebenských bojovníků, např. Kubu ze Stebna a Jana Rachlíka, vězněných v saském Freiberku, požadovala saská strana výkupné ve výši sedm kop grošů.

Po třicetileté válce bylo původně obyvatelstvo protestantské víry postupně nahrazováno německými katolickými osadníky, pocházejícími především z Bavorska. Berní rula z roku 1654 ještě uvádí většinu obyvatel s českými jmény. Selská povstání, která roku 1680 zasáhla Čechy od západu na východ, se nevyhnula ani Stebnu. Sedm stebenských poddaných: Georg Wolf, Václav Hájek, Jiří Michálek, Šimon Hursík, Jiří Mareš, Ondřej Šebesta a Tomáš Čihař, se k rebelům přidalo. Dne 25. dubna 1680 přitáhlo ze Žatce do Stebna 180 rejtarů, doprovázejících krajského hejtmana hraběte Kolovrata. Zmínění sedláci se nechtěli dát zatknout, ozbrojili se různým zemědělským nářadím a uprchli do věže kostela. Shodili schody a křičeli na hejtmana různé posměšky, měli na něho „zlé huby“, jak hovoří dobové dokumenty. Velitel vojáků nechtěl nikoho usmrtit na církevní půdě, a proto na ně zatím nezaútočil. Přítomnost vojska nakonec stebenským rebelům pomohla, protože jim zabránila zúčastnit se srážky nedaleko Blatna. Odbojníci pak po bitvě z věže vyšli a zachovali si život.[6]

V následujících stoletích se národnostní složení obyvatelstva změnilo, takže Ottův slovník naučný, publikovaný v letech 1888 až 1909, uvádí na konci 19. století ve Stebně pouze tři Čechy. V meziválečném období do Stebna přišla řada Čechů především železničářů nebo zaměstnanců blízkého žulového lomu. Bydleli hlavně v nejchudší ulici zvané dodnes jejími obyvateli Na Protektorátu.[zdroj⁠?!] Dne 8. května 1945 přišli do Stebna první sovětští vojáci a Rudá armáda tábořila na poli za statkem rodiny Kosů.[zdroj⁠?!] Celkem padlo na různých bojištích II. světové války třicet devět německých občanů. V roce 1946 bylo německé obyvatelstvo odsunuto na základě Benešových dekretů a z vnitrozemí přišli Češi, Slováci a především lidé z území sovětské Ukrajiny - volyňští Češi.

Dne 4. srpna 1951 došlo v okolí Stebna a Petrohradu k silným dešťům a hrozilo protržení hráze rybníka[kde?]. Místní obyvatelé odstranili seno, které ucpalo splav, takže k poškození hráze nedošlo. V části vsi byly zatopeny domy, ale nikdo nezahynul ani hmotné škody nebyly velké.[7]

V únoru 2015 došlo jižně od mlýna U Proškové, zvaném také Nouze, k unikátnímu archeologickému nálezu etruské mísy zvané teglia spolu s dalšími artefakty z doby 200 až 400 let před Kristem. Depot se nacházel na nevýrazném návrší nad pravým břehem Podvineckého potoka mezi třemi nápadnými žulovými balvany. Okolnosti uložení nádoby se zbytky rostlin i dalších předmětů napovídá, že se jednalo pravděpodobně o oběť bohům. Charakter místa nálezu vzdáleného od tehdejšího běžného osídlení vedl archeology k názoru, že okolí Stebna mělo pro tehdejší obyvatele charakter sakrální krajiny sloužící k uctívání bohů. Mísa je uložena v Národním muzeu.[8]

Dne 24. června 2021, přibližně ve stejné době, kdy silné tornádo zdevastovalo několik obcí v okresech Hodonín a Břeclav, byly také ve Stebně některé domy a hospodářské budovy poškozeny downburstem silné bouře.[9][10]

Přírodní poměry

editovat

Východní částí vesnice protéká Podvinecký potok, na kterém se u vsi nachází Stebenský rybník.[11] V roce 2011 skončila oprava rybniční hráze a bezpečnostního přelivu.[12]

Obyvatelstvo

editovat

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 404 obyvatel (z toho 185 mužů), z nichž bylo 21 Čechoslováků, 378 Němců a pět cizinců. Kromě jednoho člena Církve československé husitské a dvou židů se hlásili k římskokatolické církvi.[13] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 438 obyvatel: 24 Čechoslováků, 408 Němců a šest cizinců. Kromě dvou židů byli římskými katolíky.[14]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2021[5][15][16]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Obyvatelé 428 442 409 390 430 404 438 281 292 239 206 149 143 124 139
Domy 72 75 77 89 86 92 103 90 79 70 63 78 84 64 88

Obecní správa

editovat

Po zrušení patrimoniální správy se vesnice stala obcí v podbořanském okrese a od roku 1960 v okrese Louny. Od 1. ledna 1981 je vesnice částí obce Kryry.[17]

Pamětihodnosti

editovat
 
Pomník obětem povodní
  • Kostel svatého Jana Křtitele byl původně gotický, roku 1359 je doložen jako farní, stojí na vyšší straně svažité návsi.[18] O jeho původním gotickém původu svědčí trojboký presbytář. Z roku 1593 je kamenná renesanční kazatelna s dodnes dobře čitelnými českými citáty z bible. První je z 58. kapitoly proroka Izajáše, první verš: „Volej z plna hrdla, bez zábran! Rozezvuč svůj hlas jako polnici! Mému lidu ohlas jeho nevěrnost, domu Jákobovu jeho hříchy.“ Druhý z apoštola Lukáše 10. kap. 16. verš: „Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne, odmítá toho, který mě poslal.“[zdroj⁠?!] Biblické texty doplňují erby tehdejšího majitele petrohradského panství Jaroslava Libštejnského z Kolovrat.[zdroj⁠?!] V roce 1621 byl donucen odejít poslední protestantský duchovní Sebastian Stambach spolu s ostatními věřícími, kteří nechtěli přestoupit na katolickou víru. v následujících stoletích pak neměli stebenští farníci svého katolického pastýře. Stebenská farnost byla dokonce připojena k mnohem menší sousední vsi Malměřice.[zdroj⁠?!] V roce 1656 kostel vyhořel[18] a žár byl takový, že roztavil i cínové rakve urozených zesnulých. Cín z nich byl použit na výrobu svícnů.[zdroj⁠?!] Svatostánek byl opraven v barokním slohu, rozšířen byl v roce 1732 a poslední oprava byla provedena v meziválečném období roku 1929.[18] Komunistická garnitura stebenský kostel neopravovala.[zdroj⁠?!] Zařízení kostela je neúplné, zůstala pouze torza varhan i hlavního a bočního oltáře a barokní kamenná křtitelnice. V současnosti je dvakrát za rok využit ke koncertům a příležitostným bohoslužbám.
  • Sloup se sochou svatého Jana Nepomuckého z roku 1709 nebo 1732, tedy z období, kdy byl opravován kostel. Místní jej nazývají Barborkou.[zdroj⁠?!]
  • Smírčí kříž nacházející se vlevo od nepoužívané cesty ze Stebna do Petrohradu. Je tvořen třemi nestejně velkými kruhy s kříži. V okolí je takových málo, výjimkou jsou kruhové kříže v nedaleké Jesenici a Velečíně, tvořené pouze jedním kruhem. Podobné jsou až v daleké Bretani, což vede k domněnce, že pocházejí až z napoleonských válek.[19]
  • Pomník obětem povodní se nachází nedaleko železničního viaduktu. Jeho kovová část byla zhotovena ze zbytků parního stroje pily a podstavec z kamenů z komína, byl postaven na paměť obětí povodně z května roku 1872. V sobotu 25. května tohoto roku se dvě hodiny po poledni nad západními Čechami strhla bouře, doprovázená vydatným deštěm. Pršelo až do 22. hodiny a přívaly deště způsobily protržení rybníků v Pastuchovicích, Velečíně, Blatně, Stebně a dnes zaniklého rybníka Michálek, jehož hráz přehrazovala údolí několik metrů nad mlýnem. Kolem půl jedenácté večer dorazila velká voda k náhonu bývalého mlýna a parní pily a provalila jej. Při prolomení střechy mlýna v něm zahynulo sedm lidí, kteří se zde ukryli před deštěm. Na pomníku jsou uvedena jejich jména. Mezi nimi byly čtyři děti. Počet obětí v podbořanském a žateckém okrese se vyšplhal, podle různých pramenů, na sto až sto dvacet pět osob. Hmotné škody dosáhly v podbořanském okrese 630 tisíc zlatých a v žateckém 587 tisíc. Na Jesenicku byly vyčísleny na 362 tisíc. Jakmile voda opadla, byla postiženým vesnicím poskytnuta okamžitá pomoc. Dary pocházely dokonce i ze zahraničí. Jen v Žatci přinesla sbírka šest tisíc zlatých. Náprava škod však trvala dlouho. Kříž i okolí památníku bylo v roce 2018 opraveno péčí Okrašlovacího spolku Stebno 2020 za finanční podpory Nadace Občanského fóra, města Kryry, Nadace Logit ve spolupráci s Ústeckou komunitní nadací. Říká se zde U Křížku nebo také U Hejlíčka.[zdroj⁠?!]
  • Další stebenskou památkou je socha Odpočívajícího Ježíše, umístěná u cesty do Blatna. Pochází z roku 1770 a někdy na přelomu padesátých a šedesátých let byla sražena ze soklu opilými stebenskými mladíky. Pohozenou v poli, rozbitou na několik kusů, ji zachránil místní občan František Jelínek s otcem, aby ji po šedesáti letech předal Okrašlovacímu spolku Stebno 2020. Ten nechal sochu zrestaurovat, a tak mohla být v srpnu 2019 slavnostně odhalena a vysvěcena kralovickým katolickým farářem Richardem Polákem.[20][21]

Osobnosti

editovat

Nejvýznamnější postavou spojenou se Stebnem je hrabě Heřman Černín z Chudenic, katolický šlechtic, diplomat a cestovatel 17. století. Ve zdejším kostele nechal pohřbít dvě manželky: Marii Annu Čáslavu, rozenou ze Svárova, a Annu Saloménu. Po smrti zde měl být uložen sám. Tomu však zabránil požár, jemuž padla za oběť vesnice s kostelem, a proto byl uložen v chrámu svatého Víta na Pražském hradě.[22] Ve vsi se také narodil Joseph Eduard Pontifikl, který vydal roku 1822 topografické dílo Topographie des Saazer Kreises im Königreiche Böhmen.[23]

Galerie

editovat
  •  
    Smírčí kříž u vsi
  •  
    Náves
  •  
    Kostel svatého Jana Křtitele
  •  
    Svatojánská socha na návsi
  •  
    Vesnice z letadla

Reference

editovat
  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
  3. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-02-07. 
  4. ↑ PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Stebno, s. 165–166. 
  5. ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 398, 399.  Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
  6. ↑ ČECHURA, Jaroslav. Selské rebelie roku 1680. Praha: Libri, 2001. 396 s. ISBN 80-7277-064-0. 
  7. ↑ ŠPILAR, Václav. Z historie obcí Petrohrad, Černčice, Bílenec. Praha: Žaket, 2000. 126 s. ISBN 80-7233-068-3. 
  8. ↑ KYSELA, Jan; BURSÁK, Daniel. Stebno-Nouze: pozoruhodný laténský depot z Podbořanska. Archeologické rozhledy. 2017, roč. 69, čís. 1, s. 101. Dostupné online. ISSN 323-1267. 
  9. ↑ Bouře poničila obec Stebno na Lounsku. Meteorologové mluví o tornádu [online]. Praha: Česká televize – ČT 24, 2021-06-25 [cit. 2021-06-25]. Dostupné online. 
  10. ↑ Další tornádo na Lounsku? Stebno hlásí škody za desítky milionů. Novinky.cz [online]. 2021-06-25 [cit. 2021-06-25]. Dostupné online. 
  11. ↑ Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2022-06-24]. Dostupné online. 
  12. ↑ VNOUČEK, Jan. Rybník se může napustit. Ohře Media [online]. 2011-09-21 [cit. 2022-06-24]. Dostupné online. 
  13. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 245. 
  14. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 263. 
  15. ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 304.  Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.
  16. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  17. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2023-11-20]. S. 536. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-03-06. 
  18. ↑ a b c Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek III. P/Š. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Stebno, s. 425. 
  19. ↑ PRUDKÝ, Martin. Smírčí kříž [online]. Hrady.cz, 2010-08-17 [cit. 2020-02-29]. Dostupné online. 
  20. ↑ BARTOŠ, Lucie. Stebno má o sakrální památku víc, kromě výšlapu se i bavilo. Ohře media [online]. 2019-09-20 [cit. 2020-02-29]. Dostupné online. 
  21. ↑ KINŠT, Petr. Socha ležela desetiletí ve stodole, letos se vrátí na původní místo. Žatecký a lounský deník.cz [online]. 2019-04-09 [cit. 2020-02-29]. Dostupné online. 
  22. ↑ TISCHER, František. Heřman hr. Černín z Chudenic. Obraz ze života a činnosti jeho. Praha: V. Kotrba, 1903. 314 s. Dostupné online. S. 69, 99. 
  23. ↑ PONTIFIKL, Joseph Eduard. Statistischen Topographie des Königreiches Böhmen [online]. [cit. 2020-10-21]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Stebno_(Kryry)&oldid=24205432“