Velečín

obec v okrese Plzeň-sever v Plzeňském kraji

Velečín (německy Weletschin) je obec v severní části okresu Plzeň-sever v Plzeňském kraji. V obci, která zahrnuje i Ostrovec, žije 71[1] obyvatel.

Velečín
zvonice (věž bývalého kostela) ve Velečíně
zvonice (věž bývalého kostela) ve Velečíně
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecKralovice
Obec s rozšířenou působnostíKralovice
(správní obvod)
OkresPlzeň-sever
KrajPlzeňský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel71 (2024)[1]
Rozloha5,25 km²[2]
Katastrální územíVelečín
Nadmořská výška438 m n. m.
PSČ331 65
Počet domů64 (2021)[3]
Počet částí obce2
Počet k. ú.1
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa obecního úřaduVelečín 17
331 65 Žihle
velecin@quick.cz
StarostkaMgr. Lenka Valešová
Oficiální web: www.velecin.cz
Velečín
Velečín
Další údaje
Kód obce578924
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

První písemná zmínka o Velečínu je z roku 1296. Po polovině 16. století byl součástí rabštejnského panství rodu Šliků. Od roku 1578 patřil Velečín rodu Libštejnských z Kolovrat. V roce 1600 Mikuláš Libštejnský prodal ves Jiřímu Chotkovi ze Žihle, ale jeho panství bylo roku 1621 zkonfiskováno císařem Ferdinandem II. za Chotkovu účast na stavovském povstání. Následujícího roku koupil panství Heřman Černín a připojil jej k petrohradskému panství.

Po zrušení patrimoniální správy se Velečín spolu s Ostrovcem stal samostatnou obcí. Občan Wenzel Tauber odkázal 1 200 zlatých na stavbu školy. Nejprve v roce 1885 vznikla v domě čp. 3 pobočka obecné školy v Blatně, na podzim téhož roku začala výstavba školní budovy, která byla dokončena následující léto. Dne 1. ledna 1887 se z pobočky stala samostatná obecná škola. V roce 1903 byla na železniční trati zřízena zastávka. Původní obyvatelé německé národnosti byli v roce 1946 vysídleni.

Přírodní poměry

editovat

Velečín leží v rovinatém terénu čtyři kilometry severovýchodně od Žihle na železniční trati Plzeň–Žatec, v nadmořské výšce 436–452 metrů. Sousedí na severu s Blatnem, na východě s Ostrovcem a na jihozápadě s Pastuchovicemi. Severně od vsi protéká Podvínecký potok, na kterém je Velečínský rybník. Východně od vsi začíná přírodní park Jesenicko.

Obyvatelstvo

editovat

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 166 obyvatel (z toho 82 mužů), z nichž bylo devět Čechoslováků a 157 Němců. Kromě jednoho evangelíka se hlásili k římskokatolické církvi.[4] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 194 obyvatel: osmnáct Čechoslováků a 176 Němců. Všichni byli římskými katolíky.[5]

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[6][7]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 267 264 244 239 264 279 310 179 166 142 108 73 69 58 80
Počet domů 46 49 49 50 49 53 68 63 49 48 39 54 58 24 64

Obecní správa

editovat

Mezi lety 1869–1980 Velečín byl obcí v okrese Podbořany (1869–1950) a později v okrese Plzeň-sever. Od 1. července 1980 do 31. prosince 1991 patřil jako část obceŽihli a od 1. ledna 1992 je opět samostatnou obcí. V letech 1961–1980 k obci patřily i Pastuchovice.[8]

Pamětihodnosti

editovat

Na rozsáhlé návsi byl v letech 1868–1869 za přispění obce a z příspěvků manželů Wenzela a Rosalie Tauberových postaven pseudogotický kostel Jména Panny Marie. Kostel byl však zbořen – s výjimkou věže – v sedmdesátých letech 20. století, na místě jeho lodi a presbytáře dnes stojí budova obecního úřadu. U kostela byla také v 19. století vybudována malá zděná výklenková kaplička[9] a památník Wenzela Taubera, který přispěl na stavbu kostela i obecní školy.[10]

U železničního přejezdu silnice na Ostrovec je v trávníku usazen nevelký kruhový pískovcový kámen s téměř setřeným reliéfem berličkového kříže.[11] Dosahuje rozměrů zhruba 80 x 90 cm. Datum jeho vzniku ani jeho původ není známý. Předpokládá se, že pochází ze středověku a představuje smírčí kříž nebo hraniční kámen. Od 27. 12. 1993 je chráněný jako kulturní památka.[12] V jeho blízkosti stojí pamětní kříž z 19. století.[13]

V poli západně od obce leží pozůstatky božích muk.[14] Na hřbitově při východním okraji obce je umístěn památník šesti obětí pochodu smrti, který obcí procházel z Johanngeorgenstadtu počátkem května roku 1945.[15]

Reference

editovat
  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 245. 
  5. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 263. 
  6. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2015-12-21]. Dostupné online. 
  7. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  8. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 605, 415. 
  9. Kaple Panny Marie ve Velečíně. www.drobnepamatky.cz [online]. [cit. 2021-10-08]. Dostupné online. 
  10. Památník W. Taubera ve Velečíně. www.drobnepamatky.cz [online]. [cit. 2021-10-08]. Dostupné online. 
  11. Křížový kámen ve Velečíně. www.drobnepamatky.cz [online]. [cit. 2021-10-08]. Dostupné online. 
  12. Smírčí kříž. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-10-08]. Dostupné online. 
  13. Kříž u dráhy ve Velečíně. www.drobnepamatky.cz [online]. [cit. 2021-10-08]. Dostupné online. 
  14. Boží muka západně od Velečína. www.drobnepamatky.cz [online]. [cit. 2021-10-08]. Dostupné online. 
  15. Velečín. zapomnicky.pamatnik-terezin.cz [online]. [cit. 2021-10-08]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • Irena Bukačová, Jiří Fák, Karel Foud: Severní Plzeňsko I; Nakladatelství Českého lesa, Domažlice 2001, ISBN 80-86125-23-8
  • Karel Rom: Představujeme obce regionu: Velečín; In: Kronika regionu – Kralovicko, Manětínsko, Plasko, roč. 4 (2005/6), č. 4, s. 2.

Externí odkazy

editovat