František Maria Harrach
František Arnošt Maria Alfred hrabě Harrach z Rohrau a Thannhausenu (Franz Ernst Maria Alfred Graf von Harrach zu Rohrau und Thannhausen) (27. července 1870, Traunkirchen[1][2] – 14. května 1937, Jihlava[3]) byl moravský šlechtic z významného rodu Harrachů, na Moravě vlastnil rozsáhlé velkostatky Velké Meziříčí a Janovice u Rýmařova. Proslul jako vzdělanec se širokým spektrem zájmů, cestovatel a sběratel, působil též v charitě. Do historie vstoupil především jako pobočník následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este, jemuž v roce 1914 v Sarajevu zapůjčil svůj automobil, ve kterém byl arcivévoda i s manželkou zastřelen.
| František Maria hrabě z Harrachu | |
|---|---|
_(cropped).jpg) František Maria Harrach, foto 1909 | |
| Poslanec Moravského zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1914 – ? | |
| Panovník | František Josef I. |
| C. k. tajný rada | |
| Ve funkci: 1914 – 1918 | |
| Panovník | František Josef I., Karel I. |
| Nástupce | zánik monarchie |
| Císařský komoří | |
| Ve funkci: 1894 – 1918 | |
| Panovník | František Josef I., Karel I. |
| Nástupce | zánik monarchie |
| Narození | 27. července 1870 Traunkirchen  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 14. května 1937 (ve věku 66 let) Jihlava  Československo |
| Místo pohřbení | Lobkowiczká hrobka v Netíně |
| Choť | I. (1895) Gabriela Khevenhüller-Metsch (1874–1896) II. (1902) Sarah Hohenlohe-Schillingsfürst (1880–1908) III. (1910) Alice Hardeggová (1879–1962) |
| Rodiče | Alfréd Karel z Harrachu (1831–1914) Anna z Lobkowicz (1847–1934) |
| Děti | 1. Josefa, provd. Podstatzká-Lichtensteinová (1905–2000) 2. Anna Marie, provd. Rosty-Forgáchová (1906–2001) 3. Alice, provd. Dreihann-Holeniaová (1916–2006) |
| Příbuzní | bratranec: Otto Johann Harrach (1863–1935) sestra: Leopoldine, provdaná Serényiová (1872–1917) švagr: Otto Serényi (1855–1927) sestra: Ludwiga, provd. Wamboltová z Umstadtu (1876–1942) sestra: Marianne, provd. z Sprinzenstein-Neuhausu (1880–1912) zeť: Alois Podstatzký-Lichtenstein (1905–1982) zeť: Zikmund Rosty-Forgách (1892–1957) vnuk: František Karel Podstatzky-Lichtenstein (1933–2016) vnuk: Jan Podstatzky-Lichtenstein (* 1937) děd: Ludvík Jan z Lobkowicz (1807–1882) babička: Leopoldina z Liechtensteinu (1815–1899) strýc: Ludvík Leopold z Lobkowicz (1843–1868) strýc: Rudolf Ferdinand z Lobkowicz (1840–1908) |
| Profese | politik, správce velkostatku aj. |
| Náboženství | římskokatolické |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Původ a mládí editovat
Pocházel ze starobylého šlechtického rodu Harrachů českého původu, od roku 1627 s hraběcím titulem a rozsáhlým majetkem v Rakousku, Čechách a na Moravě. Narodil se v Traunkirchen v Horních Rakousích jako nejstarší potomek hraběte Alfreda Karla Harracha (1831–1914) a jeho manželky, princezny Anny Lobkowiczové (1847–1934). Měl tři mladší sestry, z nichž Leopoldine (1872–1917) byla manželkou dlouholetého moravského místodržitele, hraběte Otto Serényie.
Středoškolské vzdělání získal na gymnáziu ve Vídni, kde pak pokračoval studiem na univerzitě a v roce 1893 dosáhl titulu doktora práv. Ještě za studií začal cestovat, navštívil většinu evropských zemí, projel Afriku a Asii. Mezitím krátce sloužil v armádě, kde dosáhl hodnosti c.k. podplukovníka, v roce 1895 se oženil s hraběnkou Gabrielou von Khevenhüller-Metsch (1874–1896). V souvislosti se sňatkem dostal od otce do vlastní správy velkostatek Janovice. Manželka Gabriela zemřela již rok po svatbě, František Harrach pak znovu cestoval po světě a až v roce 1902 se podruhé oženil s princeznou Sarah Hohenlohe-Schillingsfürst (1880–1908). Měli spolu dvě dcery a rodina tehdy pobývala na zámku Aschach nedaleko Lince, i Sarah ale zemřela předčasně ve věku 27 let. Potřetí se oženil v roce 1910 s hraběnkou Alicí Hardeggovou (1879–1962), s níž měl ještě jednu dceru.
Kariéra v armádě a veřejná činnost editovat
Od roku 1895 vedl František Harrach správu velkostatku Janovice i s přidruženými průmyslovými podniky, ale až v roce 1908, kdy po strýci Rudolfu Lobkowiczovi zdědil Velké Meziříčí, se aktivně zapojil do veřejného života na Moravě. Jako majitel rozsáhlých lesních porostů (velkostatky Velké Meziříčí a Janovice měly celkem téměř 16 000 hektarů půdy) se angažoval ve vedení organizací a spolků spojených s lesním hospodařením (protektor ústředního výboru Volného sdružení lesních správ, zakládající člen Ústřední jednoty československého lesnictva). Ve Velkém Meziříčí podporoval i činnost Sokola a další vlastenecké spolky. Kromě toho se angažoval v Rakousku v řadě spolků zaměřených na podporu katolické církve.
V roce 1909 se v okolí Velkého Meziříčí konaly manévry rakousko-uherské manévry za účasti císaře Františka Josefa a německého císaře Viléma II. Kvůli jejich ubytování nechal František Harrach elektrifikovat velkomeziříčský zámek. Při této příležitosti se také seznámil s následníkem trůnu Františkem Ferdinandem, stal se jeho blízkým spolupracovníkem a v roce 1914 jej doprovázel na vojenské manévry do Sarajeva. Stal se pak přímým účastníkem atentátu na následníka trůnu, který Sarajevem projížděl v Harrachově automobilu. Tento vůz je dnes součástí sbírek Vojenského historického muzea ve Vídni (Heeresgeschichtliches Museum), zatímco Harrachův kapesník s následníkovou krví je k vidění na zámku ve Velkém Meziříčí.
Jako příslušník automobilového sboru rakousko-uherské armády byl aktivním účastníkem první světové války, získal několik vyznamenání a již v roce 1914 byl v návaznosti na svou účast při sarajevském atentátu jmenován c. k. tajným radou. Od ledna 1914 byl krátce též poslancem Moravského zemského sněmu.
Aktivity po zániku monarchie editovat
I když rozpad monarchie a následná pozemková reforma zasáhla do rodového majetku, František Harrach se smířil se vznikem Československé republiky a jako uznávaný odborník v oboru lesní správy byl několikrát vyslán na mezinárodní kongresy, účast na nich spojil i se svou cestovatelskou vášní (v roce 1929 Švédsko a Norsko). Své bohaté sbírky z cest soustředil na zámku v Janovicích a spolu s janovickou knihovnou je již od konce 19. století zpřístupnil veřejnosti. I za první republiky ve Velkém Meziříčí podporoval činnost Sokola, později na zámku zřídil i oddíl sdružení dobrovolných hasičů. V roce 1937 byl jmenován čestným členem Československé zemědělské akademie. Výborně mluvil česky a češtinu prosadil jako úřední jazyk na svých statcích, které se nacházely v převážně českém jazykovém prostředí.
Počátkem května 1937 po návštěvě koncertu Hlaholu ve Velkém Meziříčí se objevily srdeční potíže související s diabetem, původní plán léčení v Poděbradech ale skončil rychlým převozem do nemocnice v Jihlavě, kde František Harrach 14. května 1937 zemřel. Pohřeb ve Velkém Meziříčí 18. května 1937 byl velkou událostí za účasti místních občanů i příbuzných z řad nejvyšší šlechty. Pohřben je v Lobkowiczké hrobce v Netíně nedaleko od Velkého Meziříčí.
Z druhého manželství s princeznou Sarah Hohenlohe-Schillingsfürst (1880–1908) měl dvě dcery. Starší Josefa (1905–2000) se provdala za hraběte Aloise Podstatského-Liechtensteina, zdědila Velké Meziříčí a po roce 1989 získala zdejší zámek zpět v restituci. Mladší dcera Anna Marie (1906-2001) převzala po otcově úmrtí Janovice u Rýmařova, jejím manželem se stal maďarský diplomat Zikmund Rosty-Forgách (1892–1957). Jim byl janovický velkostatek v roce 1945 zkonfiskován, ještě před koncem války ale odtud stihli odvézt většinu bohatých sbírek (ty byly naloženy do třech krytých železničních vozů ve stanici Rýmařov a než dojely na maďarskou hranici byly kompletně vykradeny[zdroj?]). Nejmladší dcera Alice (1916–2016)[4] z otcova třetího manželství zdědila Aschach v Rakousku, v roce 1959 jej prodala. Jejím manželem byl baron Karl August Dreihann-Holenia (1906–1978) ze starobylého rakouského rodu.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Matriční záznam 3. sňatku
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
- ↑ POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 154.
Literatura editovat
- Malíř, Jiří a kol.: Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu 1861–1918; Brno, 2012, ISBN 978-80-7325-272-4
- Ottův slovník naučný, díl X., 1896 (reprint 1998)
