Otto Serényi
Otto hrabě Serényi (německy Otto Johannes Philipp Graf Serényi von Kis Serény) (21. září 1855 Luhačovice[1] – 17. prosince 1927 Brno[2]) byl moravský šlechtic a rakousko-uherský politik. Jako absolvent právnické fakulty se od mládí angažoval v politice, byl dlouholetým poslancem moravského zemského sněmu a říšské rady, v roce 1912 byl jmenován členem Panské sněmovny. V letech 1906–1918 byl moravským zemským hejtmanem a poslední osobností v tomto úřadu před zánikem monarchie. .
Otto Serényi de Kis Serényi | |
---|---|
Portrét z roku 1916 (Max Kurth, sbírky Národního památkového ústavu) | |
Poslanec Moravského zemského sněmu | |
Ve funkci: 1885 – 1918 | |
Poslanec Říšské rady | |
Ve funkci: 1888 – 1907 | |
Člen Panské sněmovny | |
Ve funkci: 1912 – 1918 | |
Moravský zemský hejtman | |
Ve funkci: 1906 – 1918 | |
Panovník | František Josef I. |
Předchůdce | Felix Vetter z Lilie |
Nástupce | úřad zanikl |
Stranická příslušnost | |
Členství | Konz. velkostatek Český klub Hohenwartův klub Klub českých velkostatkářů |
Narození | 21. září 1855 Luhačovice, Morava Rakouské císařství |
Úmrtí | 27. prosince 1927 (ve věku 72 let) Brno Československo |
Choť | I. (1887) Josefína Berchtoldová z Uherčic (1862–1888) II. (1892) Leopoldina Harrachová (1872–1917) |
Rodiče | Gabriel Serényi (1817–1868) a Henrietta Hentschelová z Guertschdorgu (1822–1893) |
Děti | Alois Serényi |
Příbuzní | Alois Serényi (strýc) |
Alma mater | Vídeňská univerzita Karlo-Ferdinand. univ. Zeměd. akademie Prószków |
Profese | advokát a politik |
Commons | Otto Serényi |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Biografie
editovatPocházel ze staré šlechtické rodiny Serényiů, usedlé na Moravě od konce 16. století. Byl synem zemského poslance Gabriela Serényiho (1817–1868) a jeho manželky Henrietty, rozené baronky Hentschelové z Gutschdorfu (1822–1893).[3]
Středoškolské vzdělání získal na Tereziánské akademii ve Vídni, kde maturoval v roce 1873, poté studoval práva na Vídeňské univerzitě a na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a následně absolvoval zemědělské obory na Zemědělské akademii v Prószkówě v tehdejším pruském Slezsku. Trvale byl aktivní v politickém životě. Od roku 1885 (uváděno i od roku 1884[4]) byl poslancem Moravského zemského sněmu,[5] kde působil dlouhodobě jako předák Strany konzervativního velkostatku.[3] Od roku 1888 působil rovněž na Říšské radě (celostátní parlament). Do vídeňského parlamentu nastoupil 24. října 1888. Reprezentoval velkostatkářskou kurii v Čechách.[6] Stal se členem Českého klubu, střechové české parlamentní frakce, která sdružovala stoupence českého státoprávního programu z řad staročeských i mladočeských liberálů i šlechticů.[3]
Mandát obhájil za velkostatkářskou kurii ve volbách do Říšské rady roku 1891.[6] Po těchto volbách již ale původní Český klub neexistoval, respektive byl nahrazen dominantním mladočeským zastoupením. Serényi se proto jako konzervativní šlechtic připojil k parlamentní frakci Hohenwartův klub, kterou vedl bývalý předlitavský předseda vlády Karl Sigmund von Hohenwart a která sdružovala především německorakouské konzervativce. Když roku 1894 zemřel Egbert Belcredi, nahradil ho Otto Serényi na pozici předsedy Strany konzervativního velkostatku na Moravě (konzervativně-feudální strana).[7][3][8] Poté, co Serényi poslanecký mandát získal i ve volbách do Říšské rady roku 1897, se stal členem Klubu českých velkostatkářů. Zvolen byl do vídeňského parlamentu i ve volbách do Říšské rady roku 1901. V Říšské radě setrval do konce jejího funkčního období, tedy do roku 1907.[6] V roce 1912 byl jmenován dědičným členem rakouské Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady).[3]
Moravský zemský hejtman
editovatPoliticky zůstával vždy konzervativcem, zastáncem zemského vlastenectví[9] se sympatiemi pro český státoprávní program, současně byl přitom loajální k císařské rodině. Etnicky nebyl vyhraněn, ovládal stejně dobře češtinu i němčinu. V roce 1905 byl spoluautorem tzv. moravského vyrovnání, které stanovilo poměr zastoupení na zemském sněmu podle národnostního složení a stalo se vzorem pro podobné zákonodárné úpravy i v dalších zemích Rakouska-Uherska. Od roku 1906 až do zániku monarchie zastával funkci moravského zemského hejtmana, a byl tak poslední osobností v této funkci. Poprvé byl jmenován 26. prosince 1906, pro další funkční období byl potvrzen po volbách v roce 1913 k datu 11. července.[10] Českou většinou v moravském zemském sněmu byl přijímán mnohem vstřícněji než jeho předchůdce v úřadu hejtmana Felix Vetter z Lilie.
Byl aktivní v četných veřejných spolcích. Zastával post předsedy Moravsko-slezského lesnického spolku a sdružení lesnických škol. Zastával funkci předsedy pobočky ženského spolku Červený kříž v Brně[11] i spolku pro boj tuberkulózou.[3]
Zemřel 17. prosince 1927 v brněnské zemské nemocnici ve věku 72 let. Pohřben byl 20. prosince toho roku na hřbitově v Lomnici.[12]
Majetkové poměry
editovatPo otci byl dědicem velkostatku Luhačovice (1868), fakticky správu majetku převzal až po dokončení studií (1879). K luhačovickému velkostatku patřilo 2 443 hektarů půdy, z toho převažovaly lesní porosty.[13] Důležitou položkou v rodovém podnikání bylo luhačovické lázeňství, Otto Serényi ale všechny lázeňské provozy prodal v roce 1902 skupině českých podnikatelů-lékařů.[3] Po bezdětném strýci Aloisovi pak v roce 1893 zdědil velkostatek Lomnice. K němu náleželo 2 402 hektarů půdy, průmyslovými provozy byly mlýn a cihelna v Lomnici nebo vápenka v Čebíně.[14] Lomnický pivovar byl na začátku 20. století prodán společností První brněnský akciový pivovar, a.s.[15] Jako lomnický velkostatkář byl Otto Serényi také podílníkem cukrovaru v Tišnově. Rodovými sídly byly zámek Lomnice a zámek Luhačovice.[16] Rodina upřednostňovala zámek v Lomnici, který byl blíž k Brnu a počátkem 20. století zde proběhly stavební úpravy.[17] Jako dlouholetý moravský zemský poslanec a zemský hejtman žil Otto Serényi také v Brně, doložena jsou jeho trvalá bydliště na adresách Česká (Rudolfsgasse) č. p. 3 a Jánská (Johannesgasse) č. p. 12.[18]
Tituly a ocenění
editovatV roce 1886 byl jmenován c. k. komořím a jako zemský hejtman obdržel v roce 1908 titul c. k. tajného rady, s nímž byl spojen nárok na oslovení Excelence.[19] Za zásluhy získal několik ocenění, byl nositelem komturského kříže Řádu Františka Josefa (1902) a velkokříže Řádu Františka Josefa (1913). Za první světové války byl v Brně prezidentem Červeného kříže, díky tomu získal v roce 1916 Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací a Válečný kříž Za občanské zásluhy. Dále byl nositelem bavorského Řádu sv. Michaela I. třídy (1914) a německé Medaile Červeného kříže II. třídy (1918).[20]
Jeho jméno nese pramen Ottovka v Luhačovicích objevený v roce 1905 v kamenném sklepení.[21]
Rodina
editovatDne 22. října 1887 se ve Vídni oženil s hraběnkou Josefínou Berchtoldovou (1862–1888), dcerou hraběte Zikmunda Berchtolda z Uherčic.[22] Mladá hraběnka však zemřela jen necelý rok po svatbě v září 1888. Druhé manželství uzavřel rovněž ve Vídni v listopadu 1892 s hraběnkou Leopoldinou Harrachovou (1872–1917), dcerou Alfreda Karla Harracha. Leopoldina byla později c. k. palácovou dámou, dámou Řádu hvězdového kříže a nositelkou Alžbětina řádu I. třídy.[23] Po matce Anně, rozené Lobkovicové, byla Leopoldina dědičkou rozsáhlých pozemků v Horních Uhrách, na velkostatcích Dúbrava a Zboj v Zemplínské župě jí patřilo téměř 12 000 hektarů půdy.[24] Z druhého manželství se narodily čtyři děti, starší syn Alois zdědil majetek na Moravě, mladší Rudolf převzal po matce statky v Uhrách.[25]
- 1. Alois Maria (13. 9. 1893 Luhačovice – 26. 4. 1957 Vídeň), zvaný Luis, majitel velkostatků Lomnice a Luhačovice, I. manž. 1921 (rozv. 1939) hraběnka Markéta Pálffyová (6. 9. 1902 Březnice – 4. 9. 1979 Salcburk), II. manž. 1939 baronka Suzanne Offermannová (19. 9. 1919 Vídeň – 23. 11. 2003 tamtéž)[26][27]
- 2. Marianna (7. 11. 1894 Lomnice – 1. 12. 1976 Linec), manž. 1918 hrabě Maximilian von und zu Sprinzenstein und Neuhaus (17. 2. 1881 Linec – 6. 9. 1970 Sprinzenstein]])[28][29]
- 3. Jindřiška (12. 6. 1896 Lomnice – 9. 10. 1973 Rohrbach), svobodná a bezdětná[28]
- 4. Rudolf (18. 10. 1902 Lomnice – 28. 4. 1954 Wessobrunn), majitel velkostatků Dúbrava a Zboj, manželka Alžběta Ringhofferová (1. 6. 1901 Smíchov – 24. 3. 1968 Vídeň), sňatek 19. 11. 1925 Smíchov [30]
Díky svým dvěma sňatkům měl Otto Serényi blízké příbuzenské vazby na několik vlivných osobností, jeho švagry byli pozdější rakousko-uherský ministr zahraničí Leopold Berchtold nebo politik a mecenáš František Harrach.
Odkazy
editovatReference
editovat
Literatura
editovat- KOŠŤÁL, Pavel. Hrabě Otto Serényi – poslední zemský hejtman Markrabství moravského. Sborník Muzea Blansko. 2002, s. 27–34. ISSN 80-903081-2-0.
- Martin Rája. Serényi z Kis-Serény, Otto. In: MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861-1918. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. ISBN 978-80-7325-272-4. S. 599–600.
- KONEČNÝ, Michal: Otto Serényi 1855–1927: poslední moravský zemský hejtman; Národní památkový ústav Brno, 2009; ISBN 978-80-86752-77-8
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Otto Jan Serényi z Kis-Serény na Wikimedia Commons
- (německy) Heslo v Biographisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Länder
- Otto Serényi na webu rakouského parlamentu
Předchůdce: Felix Vetter z Lilie |
Moravský zemský hejtman 1906–1918 |
Nástupce: - |
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
- ↑ a b c d e f g Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 12. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Serényi von Kis-Serény, Otto Johann Gf. (1855-1927), Politiker und Großgrundbesitzer, s. 187. (německy)
- ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 684. Dále jen: Česká společnost 1848-1918.
- ↑ Otto Serényi na webu Databáze poslanců dostupné online[nedostupný zdroj]
- ↑ a b c Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ Ottův slovník naučný; díl XXII.; Praha, 1904; s. 876 (heslo Serényi) dostupné online
- ↑ Česká společnost 1848-1918. 478
- ↑ OBRAZEM: Lomničtí představují posledního moravského zemského hejtmana [online]. idnes.cz [cit. 2013-05-12]. Dostupné online.
- ↑ BĚLÍK, Petr: Za císaře a vlast. Dynastický a zemský patriotismus u moravské šlechty druhé poloviny 19. století, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Brno, 2016 (disertační práce); s. 194–195 dostupné online
- ↑ Výzva Červeného kříže k finanční válečné sbírce z roku 1916
- ↑ Na hřbitově v Lomnici u Tišnova leží poslední moravský zemský hejtman [online]. [cit. 2022-08-17]. Dostupné online.
- ↑ Neuester Schematismus der Herrschaften, Güter und Zuckerfabriken in Mähren und Schlesien; Brno, 1899; s. 134–135 dostupné online
- ↑ Neuester Schematismus der Herrschaften, Güter und Zuckerfabriken in Mähren und Schlesien; Brno, 1903; s. 92–93 dostupné online
- ↑ Historie pivovaru v Lomnici dostupné online
- ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 3. díl, Praha, 1998; s. 623–624, 687–688 ISBN 80-85983-15-X
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. Jižní Morava; Praha, 1981; s. 145
- ↑ Adressbuch von Brünn 1913 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 245, 248 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Otto Serényiho in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 931 dostupné online
- ↑ Pramen Ottovka na webu Města Luhačovice dostupné online
- ↑ Berchtold 2. w.genealogy.euweb.cz [online]. [cit. 2023-06-23]. Dostupné online.
- ↑ Almanach českých šlechtických rodů 2024; Praha, 2023; s. 315–316 (heslo Serényi) 978-80-85955-53-8
- ↑ KOBLASA, Pavel: Uherská šlechta v nových časech; České Budějovice, 2011; s. 39 ISBN 978-80-254-9315-1
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 907 [1]
- ↑ Restituční causa Thienen-Adlerflycht a Serenyi VII. | Blogy Vaše Věc. vasevec.parlamentnilisty.cz [online]. [cit. 2023-06-23]. Dostupné online.
- ↑ LOUŽECKÝ, Jan Drocár a Pavel. Historická šlechta – život po meči a po přeslici. www.historickaslechta.cz [online]. [cit. 2023-06-23]. Dostupné online.
- ↑ a b LOUŽECKÝ, Jan Drocár a Pavel. Historická šlechta – život po meči a po přeslici. www.historickaslechta.cz [online]. [cit. 2023-06-23]. Dostupné online.
- ↑ Maximilian, Graf und Herr von und zu Sprinzenstein und Neuhaus : Genealogics. genealogics.org [online]. [cit. 2023-06-23]. Dostupné online.
- ↑ Family tree of Rudolf Serényi de Kisserény. Geneanet [online]. [cit. 2023-06-23]. Dostupné online. (anglicky)