Sedlec u Radonic

část obce Radonice v okrese Chomutov

Sedlec u Radonic (německy Zettlitz) je zaniklá vesnice a část obce Radoniceokrese Chomutov. Nachází se asi šest kilometrů jihozápadně od Radonic. Vesnice zanikla v roce 1954 kvůli zřízení vojenského újezdu Hradiště.

Sedlec u Radonic
Rybářský penzion na severní straně sedleckého rybníka
Rybářský penzion na severní straně sedleckého rybníka
Lokalita
Charakter zaniklá vesnice
Obec Radonice
Okres Chomutov
Kraj Ústecký kraj
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 (2011)[1]
Katastrální území Sedlec u Radonic (3,93 km²)
Nadmořská výška 460 m n. m.
PSČ 431 55
Počet domů 2 (2011)[1]
Sedlec u Radonic
Sedlec u Radonic
Další údaje
Kód části obce 182478
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NázevEditovat

Název vesnice je zdrobnělinou slova sedlo. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Sedlec (1420), Sedlcz (1545), Czetlycze (1590), Zettelitz (1608), Zetlitz a Sedlitz (1787), Zettlitz a Cedlitz nebo Sedlitz (1846).[2]

HistorieEditovat

První písemná zmínka o Sedlci pochází z roku 1420, kdy jej král Zikmund věnoval pražskému klášteru křižovníků s červenou hvězdou. Na konci patnáctého století vesnice patřila k panství Vojnín, které roku 1535 koupil od Petra z Vojnína hrabě Albrecht Šlik. Přes vesnici vedla obchodní cesta od Radonic k Trmové, u které se napojovala na tzv. žlutickou cestu. Albrecht Šlik toho využil, a v Sedlci roku 1545 začal vybírat silniční clo.[3]

Ve druhém desetiletí sedmnáctého století Sedlec patřil Vilému Vojtěchovi Doupovci z Doupova, který za účast na stavovském povstání v letech 1618–1620 o vesnici přišel. Během třicetileté války poklesl význam obchodní cesty, a samotná vesnice přechodně zanikla. Byla sice obnovena, ale nové sídlo vzniklo asi půl kilometru od staré vsi.[3]

Koncem osmnáctého století vesnice patřila k mašťovskému panství a stával v ní poplužní dvůr a mlýn. Podle díla Johanna Gottfrieda Sommera z roku 1846 v Sedlci žilo 244 obyvatel v 31 domech. Součástí vesnice byly tři vzdálenější samoty: panský poplužní dvůr Nový dvůr (též Arnoštův dvůr nebo Ernesti Hof) východně od vsi a na jihovýchodě stávaly Jalový dvůr (Galtenhof) s ovčínem a o něco blíže Sedlecký mlýn.[3]

 
Místo, kde stávala vesnice, se nachází za hranicí vojenského újezdu.

V kapli z roku 1934 bývala umístěna pamětní deska padlým v první světové válce. Děti z vesnice navštěvovaly školu v Turči a za většinou ostatních služeb se muselo docházet do Mašťova. Přímo v Sedlci stával jen hostinec.[3]

Po vysídlení Němců z Československa poklesl počet obyvatel ze 163 v roce 1945 na 64 v roce 1947.[3] Roku 1954 byla vesnice úředně zrušena a zbořena.[4] Její zástavba stávala na rozhraní katastrálních území Žďár u Hradiště a Tureč u Hradištěokrese Karlovy Vary. Původní katastrální území měřilo 770 hektarů a po zrušení vsi bylo rozděleno: západní část se stala součástí vojenského újezdu Hradiště, zatímco východní připadla do okresu Chomutov.[3]

Přírodní poměryEditovat

Katastrální území Sedlec u Radonic měří 3,93 km².[5] Oblast leží na východním úpatí Doupovských hor, konkrétně v jejich okrsku Rohozecká vrchovina v nadmořské výšce v rozmezí přibližně 425–531 metrů. Nejvyšším bodem je vrchol kopce Houština jihozápadně od Mašťova. Vodu odvádí potok Dubá, který je přítokem Liboce, a patří tedy k povodí Ohře.[6] Půdní pokryv v širším okolí tvoří kambizem eutrofní vyvinutá na svahovinách čedičů.[7]

V rámci Quittovy klasifikace podnebí celé území leží v mírně teplé oblasti MT4,[6] pro kterou jsou typické průměrné teploty −2 až −3 °C v lednu a 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 500–750 milimetrů, sníh zde leží 60–80 dní v roce. Mrazových dnů bývá 110–130, zatímco letních dnů jen 20–30.[8]

Do severní části katastrálního území zasahují okrajové partie přírodní rezervace Sedlec, ale stejnojmenný rybník leží v katastrálním území Mašťov.[6]

ObyvatelstvoEditovat

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 200 obyvatel (z toho 101 mužů) německé národnosti a římskokatolického vyznání.[9] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 190 obyvatel: tři Čechoslováky a 187 Němců. Kromě jednoho evangelíka se hlásili k římskokatolické církvi.[10]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[11][12]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 205 212 180 180 180 200 190 81 . . . . 1 1
Domy 33 33 34 34 34 34 36 36 . . . . 1 2
Údaje z let 1961 až 1991 jsou zahrnuty k datům Kadaňského Rohozce.

Obecní správaEditovat

Po zrušení patrimoniální správy se Sedlec stal roku 1850 obcí.[4] Při sčítáních lidu v letech 1869–1921 patřil jako osada k obci Tureč,[4] ale v roce 1923 byl opět obcí.[3] V roce 1954 se vysídlená vesnice stala částí vojenského újezdu Hradiště.[4] Část katastrálního území byla připojena k Mašťovu[4] a od 1. ledna 2002 je částí obce Radonice.[13]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. S. 20, 23. 
  3. a b c d e f g BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Doupovska. Svazek V bývalém okrese Kadaň. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 1998. 94 s. Kapitola Sedlec, s. 54–55. 
  4. a b c d e BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Doupovska od A do Ž. Chomutov: Oblastní muzeum Chomutov, 2005. 96 s. ISBN 80-239-6124-1. Kapitola Sedlec – Zettlitz, s. 66. 
  5. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  6. a b c Přírodní poměry. Geomorfologie, klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2020-12-16]. Dostupné online. 
  7. CENIA. Katastrální mapy a půdní mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2020-12-16]. Dostupné online. 
  8. VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 427. Journal of Maps [PDF online]. Katedra geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, 2013-05-13 [cit. 2020-07-22]. Čís. 3, s. 427. Dostupné online. DOI:10.1080/17445647.2013.800827. (anglicky) 
  9. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 237. 
  10. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 137. 
  11. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Díl 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 380, 381. 
  12. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 293. 
  13. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2019-07-13]. S. 502. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat