Wikipedie

Rufino Blanco Fombona

Rufino Blanco Fombona (17. června 1874 Caracas – 16. října 1944 Buenos Aires) byl venezuelský diplomat, spisovatel, novinář, politik, historik a redaktor, vůdčí osobnost literární moderny. Sehrál hlavní roli v uvedení děl latinskoamerických spisovatelů do světové pozornosti.

Rufino Blanco Fombona
Narození17. června 1874
Caracas
Úmrtí16. října 1944 (ve věku 70 let)
Buenos Aires
Místo pohřbeníVenezuelský národní panteon
Povoláníspisovatel, diplomat, novinář, politik, historik a vydavatel
Národnostvenezuelská
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis editovat

Pocházel ze slavné rodiny španělských dobyvatelů, hrdinů nezávislosti, právníků, diplomatů a spisovatelů. Byl synem Rufina Blanca Tora a Isabel Fombona Palacio. Jeho sourozenci byli: Horacio (1889–1948), Augusto (–1907), Oscar, Rebeca, Mario, Hector (1882–1970), Arnoldo (1884–1950), Humberto a Isabel Loscher (1886).[1]

Základní vzdělání dokončil v Caracasu a bakalářský titul získal v roce 1889. Začal studovat práva a filozofii na Central University of Venezuela, ale rozhodl se vstoupit na vojenskou akademii a v pouhých osmnácti letech se zúčastnil legální revoluce (1892), téhož roku byl jmenován konzulem ve Filadelfii. Tam se začal věnovat poezii, po návratu do Caracasu v roce 1895 psal do časopisů El Cojo Ilustrado a Cosmópola.

Byl vyslán na venezuelské velvyslanectví v Holandsku, kde působil v letech 1896 a 1897. V roce 1898 byl krátce uvězněn za to, že se utkal v souboji s pobočníkem prezidenta republiky, který nesouhlasil s jeho názory. Po propuštění odešel do New Yorku učit španělštinu, odtud se přestěhoval do Dominikánské republiky, kde pracoval jako novinář a byl jmenován konzulem této země v Bostonu (1898–1899). Roku 1899 vydal Blanco Fombona v Caracasu svou první knihu Trovadores y trovas, směs veršů a prózy. Následovaly Cuentos de poeta (1900), Cuentos americanos (1904) a Pequeña ópera lírica (1904), vyzrálá kniha veršů s předmluvou podepsaná Rubénem Daríem, která byla součástí estetiky modernismu. I když se později přiklonil spíše k postmodernismu. Část svých veršů přetiskl ve dvojjazyčném vydání Au-delà des horizons. Petits poèmes lyriques (Paříž, 1908) a současně vydal soubor statí Letras y literados de Hispanoamérica.

V Ciudad Bolívar se Blanco dostal do vězení za to, že zabil plukovníka, který se ho pokusil zatknout, když ve své pozici guvernéra federálního území Amazonas v srdci amazonské oblasti bojoval proti kaučukovému monopolu. To posloužilo jako inspirace pro jeho první román El hombre de hierro (1907), v němž jsou již patrné vlivy, které poznamenaly jeho vyprávění: francouzský realismus (Honoré de Balzac) a naturalistický pesimismus Guye de Maupassanta. Proti svému nepříteli napsal také pamflet De cuerpo entero; el negro Benjamín Ruiz (1900) a na vládu zaútočil dalším pamfletem z téhož roku Una página de historia; Ignacio Andrade y su gobierno, v němž obvinil stejnojmenného politika, že zfalšoval volby, které z něj udělaly prezidenta, a vyvolal občanskou válku ve Venezuele. V té době bojoval proti státnímu převratu Juana Vicente Gómeze jako tajemník Poslanecké sněmovny, což mu vyneslo exil, kvůli němuž opustil svou zemi na dvacet šest let.

Žil v Paříži (1910–1914) a poté v Madridu (1914–1936) v období jeho života, které bylo literárně mimořádně plodné. Začalo to protižidovskou básní Judas Capitolino (1912); básnickými sbírkami Cantos de la prisión y del destierro (1911), La lámpara de Aladino (1915) – knihou, v níž zavedl termín notícula, formu, kterou badatelka Violeta Rojo považovala za termín označující jednoho z předchůdců krátkého žánru.

Blanco Fombona vydal básně Cancionero del amor infeliz (1918) u příležitosti tragické sebevraždy své mladé ženy Carmen Casanové, která se dozvěděla o jeho nevěře. Později vydal knihy povídek Dramas mínimos (1920) a Tragedias grotescas (1928) a romány El hombre de oro (1915), La mitra en la mano (1927), La bella y la fiera (1931), El secreto de la felicidad (1933).

Téměř dvacet let vedl nakladatelství Editorial América. V tomto období vydal mimo jiné část děl Simóna Bolívara: Cartas (1913, 1921, 1922) a Discursos y proclamas (1913). Ve svých esejích navrhoval "panhispánský" projekt podle amerického "panamerikanismu" a vyzdvihoval dílo španělských conquistadorů, zakladatelů společenství, z něhož vzešly nové republiky. Shromáždil a otiskl také řadu studií o Bolívarovi, mimo jiné od Juana Montalva, Josého Martího a Josého Enrique Rodóa (1914). Přátelé ve Španělsku a Latinské Americe ho v roce 1925 neúspěšně navrhli na Nobelovu cenu za literaturu. Jako odpůrce diktatury Miguela Prima de Rivery ve Španělsku byl s podporou Republikánské radikální strany jmenován civilním guvernérem provincie Almería (1933) a Navarra (1933–1934).

Po návratu do vlasti se stal členem Národní akademie historie (1939), byl jmenován prezidentem státu Miranda (1936–1937) a zplnomocněným ministrem Venezuely v Uruguayi (1939–1941). Do politiky se již nesnažil zasahovat: věnoval se historickému bádání, poezii a psaní Deníku – který má asi tisíc stran ve třech dílech: Diario de mi vida. La novela de dos años (1904–1905) 1929; Camino de imperfección, 1933 a Dos años y medio de inquietud, 1942; třetí díl nevyšel, protože ho zřejmě ukradli Gómezovi agenti v Madridu. Když se mu srdeční onemocnění zhoršilo, jeho poslední knihou byla poezie: Mazorcas de oro, kompilace starých básní s několika novými. Blanco Fombona zemřel na infarkt během cesty do Buenos Aires. Pohřben byl v Národním panteonu Venezuely.

Dílo editovat

Deníky editovat

  • Diario de mi vida. La novela de dos años. 1904–1905 (Madrid: Compañía Iberoamericana de Publicaciones, 1929)
  • Camino de imperfección. Diario de mi vida. 1906–1913 (Madrid: Ed. América, 1933)
  • Dos años y medio de inquietud (Caracas: Impresores Unidos, 1942)

Vyprávění editovat

  • El hombre de hierro (Caracas: Tipografía Americana, 1907)
  • El hombre de oro (Madrid: Ed. Renacimiento, 1915)
  • Cuentos de poeta (Maracaibo: Imprenta Americana, 1900)
  • Cuentos Americanos (1904); 2.ª ed. aumentada París: Ed. Garnier, 1913
  • Dramas mínimos (Madrid: Ed. Biblioteca Nueva, 1920), relatos
  • La espada del samuray (Madrid: Ed. Mundo Latino, 1924)
  • Tragedias grotescas (Madrid: Ed. América, 1928), relatos
  • La mitra en la mano (1931)
  • La bella y la fiera (Madrid: Ed. Renacimiento, 1931)
  • El secreto de la felicidad (Madrid: Ed. América, 1933)

Poezie editovat

  • Trovadores y trovas (1899)
  • Pequeña ópera lírica (1904)
  • Au-delà des horizons... Más allá de los horizontes; petits poèmes lyriques (1908), segunda edición selecta con versión en francés de los dos libros anteriores; segunda edición, Pequeña ópera lírica. Trovadores y trovas (1919)
  • Cantos de la prisión y del destierro (París: Librería P. Ollendort, 1911)
  • Cancionero del amor infeliz (Madrid: Ed. América, 1918)
  • Mazorcas de oro (Caracas: Impresores Unidos, 1943)

Politické brožury editovat

  • De cuerpo entero; el negro Benjamín Ruiz (1900)
  • Una página de historia; Ignacio Andrade y su gobierno (1900)
  • Judas capitolino (Chartres: Imprenta de Edmond Garnier, 1912)
  • La máscara heroica (Madrid: Ed. Mundo Latino, 1923)

Eseje editovat

  • La americanización del mundo (1902)
  • La evolución política y social de Hispano-América (Madrid: Ed. B. Rodríguez, 1911)
  • Grandes escritores de América (Madrid. Ed. Renacimiento, 1917)
  • El conquistador español del siglo XVI (Ensayo de interpretación) (Madrid: Ed. Mundo Latino, 1921)
  • El modernismo y los poetas modernistas (Madrid: Ed. Mundo Latino, 1929)
  • Motivos y letras de España (Madrid: Ed. Renacimiento, 1930)
  • El espejo de tres faces Santiago de Chile: Ediciones Ercilla, 1937
  • Mocedades de Bolívar (Buenos Aires: Ed. Inter-Americana, 1942)
  • Bolívar y la guerra a muerte. Época de Boves. 1813.1814 (Caracas: Impresores Unidos, 1942)
  • El espíritu de Bolívar. Ensayo de interpretación psicológica (Caracas: Impresores Unidos, 1943)
  • Bolívar, 1984, póstuma

Cestopisy editovat

  • Más allá de los horizontes (Madrid: Casa Editorial de la Vda. de Rodríguez Serra, 1903)
  • Por los caminos del mundo (Madrid: Ed. Mundo Latino, 1926)

Články editovat

  • Letras y letrados de Hispanoamérica (París: Sociedad de Ediciones Literarias y Artísticas, 1908)
  • La lámpara de Aladino (Notículas), Madrid: Ed. Renacimiento, 1915

Edice editovat

  • Simón Bolívar, Cartas de Bolívar 1799–1822 (1913)
  • Simón Bolívar, Discursos y proclamas de Simón Bolívar (1913)

V češtině editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Rufino_Blanco_Fombona na anglické Wikipedii a Rufino_Blanco_Fombona na španělské Wikipedii.

  1. ↑ www.myheritage.cz [online]. [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat

  • Libros de Rufino Blanco Fombona en la Biblioteca Virtual Miguel de Cervantes
  • Dos años y medio de inquietud: El Madrid de antes de la guerra civil, los últimos años de la monarquía. Madrid, del 1 de enero al 27 de diciembre de 1930, en la Biblioteca Virtual Miguel de Cervantes


Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rufino_Blanco_Fombona&oldid=23423895“