Rudolf Apponyi

Rudolf hrabě Apponyi (Rudolf Graf Apponyi von Nagy Appony / Rezsö gróf Apponyi de Nagy Appony) (1. srpna 1812, Karlsruhe31. května 1876, Benátky) byl rakouský a rakousko-uherský diplomat z uherské šlechtické rodiny. Od mládí působil v diplomatických službách, později proslul jako dlouholetý velvyslanec ve Velké Británii (1856–1871), svou kariéru zakončil jako velvyslanec ve Francii (1871–1876). Byl rytířem Řádu zlatého rouna.

Rudolf hrabě Apponyi
Hrabě Rudolf Apponyi jako rakouský velvyslanec ve Velké Británii
Hrabě Rudolf Apponyi jako rakouský velvyslanec ve Velké Británii

Rakousko-uherský velvyslanec ve Francii
Ve funkci:
1871 – 1876
Předchůdce Richard Klemens Metternich
Nástupce Felix Wimpffen

Rakousko-uherský velvyslanec ve Velké Británii
Ve funkci:
1856 – 1871
Předchůdce František de Paula z Colloreda-Waldsee
Nástupce Friedrich Ferdinand von Beust

Rakouský vyslanec v Bavorsku
Ve funkci:
1853 – 1856
Předchůdce Valentin Esterházy
Nástupce Edmund Hartig

Rakouský vyslanec v Sardinii
Ve funkci:
1849 – 1853
Předchůdce Karl Ferdinand Buol-Schauenstein
Nástupce Ludvík Paar

Narození 1. srpna 1812
Karlsruhe
Úmrtí 31. května 1876 (ve věku 63 let)
Benátky
Choť Anna Alexandrovna Benckendorff
Rodiče Antonín Apponyi a Maria Therese, Gräfin Nogarola
Děti Sándor Apponyi
Profese diplomat
Commons Rudolph Apponyi (ambassador)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

 
Rudolf Apponyi s manželkou Alexandrou (60. léta 19. století)

Pocházel z významného uherského šlechtického rodu Apponyiů, byl starším synem diplomata hraběte Antonína Apponyiho (1782–1852). Narodil se v Karlsruhe (jeho otec byl tehdy vyslancem v Bádensku). Dětství strávil s otcem v Itálii a Francii, po otcově vzoru vstoupil v mládí do diplomatických služeb a brzy se dostal k vyšším postům. Byl rakouským vyslancem v Bádenském velkovévodství (1847–1849), kde souběžně vykonával funkci diplomatického zástupce pro Hesensko. V revolučních letech 1848–1849 byl krátce vyslancem v Toskánsku, poé vyslancem v Sardinském království (1849–1853). Následovala diplomatická mise v Bavorsku (1853–1856). Patnáct let strávil v Londýně (1856–1871), kde byl napřed vyslancem a od roku 1860 velvyslancem. I když patřil ke zkušeným diplomatům, v klíčových momentech mezinárodních konfliktů se mu nepodařilo vyjednat britskou podporu pro Rakousko (válka se Sardinií, 1859, prusko-rakouská válka, 1866). Svou diplomatickou kariéru zakončil jako velvyslanec ve Francii (1871–1876). Odvolán byl na vlastní žádost ze zdravotních důvodů koncem dubna 1876 a o měsíc později zemřel v Benátkách. Byl též c.k. tajným radou (1854) a komořím (1830). Za zásluhy obdržel velkokříž Leopoldova řádu (1861) a velkokříž Řádu sv. Štěpána (1871), v roce 1865 byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna.

RodinaEditovat

 
Rudolf Apponyi (cca 1860, Josef Kriehuber, litografie)

V roce 1840 se v Petrohradě oženil s hraběnkou Annou Alexandrovnou Benkendorffovou (1818–1900), c.k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže, dcerou ruského generála a policejního ministra Alexandra Benkendorffa (1781–1844), svatebního úřadu se zúčastnil i car Mikuláš I. Měli spolu dvě děti, syn Alexandr (1844–1925) proslul jako sběratel umění a byl nejvyšším komořím Uherského království. Dcera Helena (1848–1914) se provdala za knížete Paola Borghese. Přes svou manželku byl Rudolf Apponyi spřízněn s významnými představiteli nejvyšší ruské šlechty, jeho švagry byli kníže Grigorij Petrovič Volkonskij a kníže Sergej Viktorovič Kočubej.

Rudolfův bratranec Jiří Apponyi (1808–1899) patřil k významným osobnostem uherské politiky 19. století, byl mimo jiné nejvyšším kancléřem.

Související článkyEditovat

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Ottův slovník naučný, díl 2.; Praha, 1889 (reprint 1996), s. 544–545 ISBN 80-7185-057-8

Externí odkazyEditovat