Otevřít hlavní menu

Mikuláš I. Pavlovič

ruský imperátor (1825–1855)

Mikuláš I. Pavlovič (ruština Николай I Павлович), 25. červnajul./ 6. července 1796greg. Carskoje Selo u Sankt Petěrburgu – 18. únorajul./ 2. března 1855greg. v Sankt Petěrburgu), z rodu Romanov-Holstein-Gottorp byl jako Mikuláš I. car ruského impéria, finský velkokníže a v letech 18251831 posledním polským králem. Byl třetím synem cara Pavla I. a jeho druhé ženy Marie Fjodorovny, rozené princezny Sophie Dorothey von Württemberg.

Mikuláš I.
car vší Rusi
polský král
velkokníže finský
Doba vlády 1. prosince 18252. března 1855
Korunovace Ruská:
26. září 1826, Moskva
Polská:
24. května 1829, Varšava
Narození 6. července 1796
Puškin, Ruské impérium
Úmrtí 2. března 1855 (ve věku 58 let)
Petrohrad, Ruské impérium
Pohřben Chrám svatého Petra a Pavla (Petrohrad)
Předchůdce Alexandr I.
Nástupce Alexandr II.
Manželky Alexandra Fjodorovna
Potomci Alexandr II.
Marie
Olga
Alexandra
Konstantin
Nikolaj
Michail
Rod Oldenburkové
Dynastie Romanov-Holstein-Gottorp
Otec Pavel I.
Matka Sofie Dorota Württemberská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Mikuláš byl po dobu vlády svého staršího bratra Alexandra I. zcela vzdálen od záležitostí vedení státu. V letech 18141815 podnikl velkou ("kavalírskou") cestu po mnoha evropských zemích. Poté, co se 13. června 1817 oženil s Charlotte von Preußen (1798–1860, přijala ruské jméno Alexandra Fjodorovna), starší dcerou pruského krále Fridricha Viléma III., žil se svou rodinou v Aničkinovském paláci v Petrohradě. Jeho oficiální rolí byla služba u armády, kde působil jako vrchní inspektor.

VládaEditovat

 
Car Mikuláš I.

Když Alexandr I. 1. prosince 1825 zemřel, aniž by zanechal potomků, byl Mikuláš zcela nečekaně konfrontován s nutností převzít vládu, neboť jeho starší bratr Konstantin Pavlovič se již v roce 1823 pro nerovnorodý sňatek zřekl následnictví trůnu. Dne 24. prosince převzal Mikuláš formálně vládu a 26. září 1826 byl v Moskvě korunován ruským carem a imperátorem.

Několik let připravované vojenské spiknutí Děkabristů, které vypuklo 26. prosince 1825, Mikuláš rázně potlačil. Začal ihned po převzetí moci s budováním autoritářského režimu, když si zprvu ponechal ministry svého bratra. Přitom se opíral o rozsáhlou byrokracii a velkou armádu, ortodoxní církev a otevřeně podporovaný ruský nacionalismus. Civilní správa stála pod vojenským dohledem. Osobní štáb carových poradců sestával výlučně z vysokých důstojníků.

V roce 1826 se Mikuláš rozhodl zamítnout zrušení nevolnictví.

S rusifikací různých národností šly ruku v ruce i pokusy o obrácení protestantů a katolíků k pravoslaví.

Přes tyto masivní represe nebo také kvůli nim začala se za Mikuláše formovat různá opoziční hnutí.

Zahraniční politikaEditovat

Rozhodující vliv na Mikulášovu zahraniční politiku měl ministr Karl Robert von Nesselrode. Zde stejně jako v politice vnitřní v centru stálo potlačování revolučních hnutí v celé Evropě a Asii.

V prvních letech Mikulášovy vlády se zahraniční politika Ruska obracela především k Asii a k Osmanské říši, kde Rusko podporovalo křesťanské národy na Balkáně. Rusko-perská válka v letech 18261828 přinesla Turkmančajskou smlouvou (22. února 1828) významné územní zisky na Kavkaze. V roce 1828 začala rusko-turecká válka, která rovněž znamenala získání dalších území a jiných výhod – východní pobřeží Černého moře, volnou dopravu po Dunaji, Černém moři a Středozemním moři a jako důsledek i vznik Řeckého království.

Pouhé dva roky po Mikulášově korunovaci polským králem, propuklo v roce 1831 v Polsku tzv. Listopadové povstání, které trvalo ničivých devět měsíců bojů než bylo Mikulášem potlačeno. Polský parlament (sejm) zbavil Mikuláše polské koruny a po potlačení povstání nechal Mikuláš "trvale začlenit" polské království do Ruska. Díky tomu byl také jediným ruským carem, který byl korunován králem Polska.

Rostoucí vliv Ruska v Orientu se obzvláště silně ukázal, když se sultán Mahmut II. smlouvou z Hünkâr Iskelesi v roce 1833 Mikulášovi de facto podrobil a vyprosil si od něho pomoc proti rebelujícím egyptským pašům. V Evropě byl Mikuláš považován za záštitu stávajících monarchistických pořádků a v roce 1833 opět oživil Svatou alianci. Rakouskému císaři Františku Josefovi I. pomohl v roce 1849 potlačit maďarskou revoluci.

Různé spolky s téměř všemi evropskými státy se ovšem neukázaly přínosné, když se Mikuláš v roce 1853 pokoušel podrobit si balkánské provincie Turecka a vynutit si přístup do Středozemního moře. Británie a Francie se proti němu postavily v Krymské válce; Rusko zůstalo ve svém boji proti Turecku osamoceno a válka se nakonec zvrátila v konflikt mezi evropskými mocnostmi – Ruskem na jedné a Francií a Británií na druhé straně. Ještě před koncem bojů Mikuláš I. 2. března 1855 zemřel.

PotomciEditovat

Z manželství s Alexandrou Fjodorovnou (rozenou Šarlotou Pruskou) (1798–1860) vzešlo sedm dětí:

  • Alexandr II. (17. dubna 1818 – 1. března 1881), ruský car
  1. 1841 hesenská princezna Marie Alexandrovna
  2. 1880 kněžna Kateřina Dolgorukovová
  • Marie (6. srpna 1819 – 9. února 1876)
  1. 1839 Maximilian de Beauharnais, vévoda Leuchtenberský
  2. 1856 hrabě Grigorij Stroganov

PoznámkaEditovat

V Rusku v té době platil juliánský kalendář, na rozdíl od ostatní Evropy, kde se v té době používal již kalendář gregoriánský. Proto jsou data v článku uváděna jak podle juliánského, tak podle gregoriánského kalendáře.

Vývod z předkůEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolaus I. (Russland) na německé Wikipedii.

LiteraturaEditovat

  • Nikolaj I: ličnost' i èpocha: novyje materialy. Sankt-Peterburg: Nestor-Istorija, 2007. 523 s.
  • Hans-Joachim Torke (Hrsg.): Die russischen Zaren 1547–1917, C.H. Beck, München, 1999, ISBN 3-406-42105-9
  • LINCOLN, W. Bruce. Nicholas I: emperor and autocrat of all the Russias. DeKalb: Northern Illinois University Press, 1989. 424 s.
  • SVOBODA, Karel. Zahraniční politika Mikuláše I. v kontextu hospodářské situace impéria. Slovanský přehled, 2010, 96(1-2), s. 27–40.
  • SVOBODA, Karel. Autokrat a jeho doba. Rusko a revoluce v letech 1830–1831. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2016.
  • ŠEDIVÝ, Miroslav. Mikuláš I. a Osmanská říše (1829–1833). Historický obzor, 2006, 17(11/12), s. 252–258.
  • VYSKOČKOV, Leonid Vladimirovič. Imperator Nikolaj I: čelovek i gosudar'. Sankt-Peterburg: Izdatel'stvo Sankt-Peterburgskogo universiteta, 2001. 638 s.

Externí odkazyEditovat

Předchůdce:
Alexandr II.
  Polský král
18251831
  Nástupce:
-
Předchůdce:
-
Titulární polský král
18311855
Nástupce:
Alexandr III.