Racek atlantický

druh ptáka rodu Leucophaeus

Racek atlantický (Leucophaeus atricilla) je středně velkým severoamerickým druhem racka.

Jak číst taxoboxRacek atlantický
alternativní popis obrázku chybí
Racek atlantický, dospělý pták ve svatebním šatu
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
(jako Larus atricilla)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neoghathae)
Řád dlouhokřídlí (Charadriiformes)
Podřád racci (Lari)
Čeleď rackovití (Laridae)
Rod racek (Leucophaeus)
Binomické jméno
Leucophaeus atricilla
Linnaeus, 1758
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Synonyma
  • racek aztécký
  • Larus atricilla[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PopisEditovat

Dospělí ptáci mají černou hlavu, bílé tělo a ocas, tmavošedý hřbet a tmavošedá křídla s černou kresbou na konci a bílým zadním okrajem. Nohy jsou tmavočervené, zobák tmavočervený, jemně dolů zahnutý. V prostém šatu (v zimě) je hlava světlá, s tmavou kresbou za okem, krk a strany hrudi jsou šedé. Mladí ptáci jsou celkově tmavě zbarvení (šedohnědí) s nápadně světlým břichem a bílým kostřecem, ocas je černý.

VýskytEditovat

Racek atlantický hnízdí na atlantském pobřeží Ameriky od Maine po Venezuelu. Tažný, zimuje od jihu Spojených států po Jižní Ameriku severně od rovníku. Zatoulaní ptáci byli zjištěni na Havajských ostrovech, každoročně zaletuje do západní Evropy a západní Afriky.[3][4] Ojedinělí ptáci byli pozorováni na několika tichooceánských ostrovech (Marshallovy ostrovy, Americká Samoa, Line Islands).[5] Mimo to byl také nejméně čtyřikrát zjištěn v Austrálii. Pozorování v Malajsii (jaro 2000) se stalo prvním pozorováním tohoto druhu v Asii, vzápětí byl nejméně třikrát zaznamenán v Japonsku.[6]

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2020.3. 10. prosince 2020. Dostupné online. [cit. 2020-12-31]
  2. NOVÁK, Jiří; ZICHA, Ondřej. Larus atricilla (racek atlantický) [online]. BioLib.cz, 2004-07-23 19:13:01 CET, rev. 2006-03-17 20:44:19 CET [cit. 2009-02-04]. Dostupné online. 
  3. HARRISON, P. Seabirds: an identification guide. Londýn: Christopher Helm, 1989. ISBN 0-7136-3510-X. 
  4. OLSEN, K. M. O.; LARSSON, H. Gulls of North America, Europe and Asia. Princeton & Oxford: Princeton University Press, 2003. ISBN 0-691-11327-0. 
  5. HAKE, M. E.; GOLDIN, M.; COOK, R. P. Laughing Gull sighted in American Samoa. 'Elepaio. 1998, roč. 58, s. 8. 
  6. TEBB, G.; VERON, P. K.; CRAIG, M. Laughing Gull Larus atricilla in Malaysia: the first record for Asia. Forktail. 2003, roč. 19, s. 131-133. 

Externí odkazyEditovat