Wikipedie

Psohlavci

román Aloise Jiráska

Psohlavci je historický román Aloise Jiráska. Román vznikl v letech 1883–1884 a nejdříve vycházel v roce 1884 na pokračování v časopise Květy, knižně poprvé v roce 1886. Za Jiráskova života vyšel tento román osmadvacetkrát. Dialogy v románu jsou psány chodským nářečím. Hlavními postavami jsou tři Chodové – Jan Sladký Kozina, Kryštof Hrubý a Matěj Přibek.

Psohlavci
Mikoláš Aleš: Ilustrace k Psohlavcům (1899)
Mikoláš Aleš: Ilustrace k Psohlavcům (1899)
AutorAlois Jirásek
Původní názevPsohlavci
Jazykčeština
Žánrhistorický román
VydavatelAlbatros, nakladatelství pro děti a mládež
Datum vydání1884
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název románu „Psohlavci“ odkazuje na přezdívku Chodů vzniklou ze středověké nadávky („exotická obluda“), která teprve v tomto románu nabývá nádechu statečnosti.[1]

Děj

editovat

Děj románu se odehrává koncem 17. století nedlouho po Bílé hoře. Hlavním motivem je zpracování legendy o vůdci Chodů Janu Kozinovi. Chodové byla skupina obyvatel, kteří měli za úkol střežit hranici mezi Čechami a Bavorskem. Tito lidé byli přímými poddanými českého krále a za své služby se těšili mnohým privilegiím a výsadám, které je sociálně vydělovaly z okolního obyvatelstva.

Po třicetileté válce Chodové o svá práva přišli a jejich pozemky byly prodány Lomikarovi. Chodové samozřejmě nechtěli přijít o svá privilegia, ale jejich stížnosti ve Vídni a v Praze nebyly vyslyšeny. Proto začali organizovat povstání proti vrchnosti. Nejvýraznější postavou odboje byl Jan Sladký Kozina. Povstání však bylo potlačeno a Kozina odsouzen k popravě oběšením. Exekuce byla vykonána v Plzni 28. listopadu 1695.

Podle Jiráska zvolal Kozina před popravou mocným hlasem: „Lomikare! Lomikare! Do roka budeme spolu stát před súdnú stolicí boží, hin se hukáže, hdo z nás...“[pozn. 1][pozn. 2] (První písemná zmínka o této větě pochází až z r. 1799, je tedy nepravděpodobné, že by se jednalo o skutečný výrok.[6]) Lomikar skutečně po roce zemřel na mrtvici, podle románu ve chvíli, kdy se na hostině posmíval Kozinovým prorockým slovům. Byl pohřben v kryptě kostela v Klenčí pod Čerchovem a jeho hrob byl v průběhu staletí několikrát vypleněn.

Historickým předobrazem Lomikara byl Wolf Maxmilián Lammingern z Albenreuthu. Historické je i chodské povstání a spor o dřívější privilegia, když Domažlice a okolní obce ztratily zvláštní důvěru panovníka poté, co se přidaly na stranu stavovského povstání.

Jevištní adaptace

editovat

Brzo po napsání románu se objevují jeho úpravy pro jeviště. Jedna z prvních dramatizací vznikla a byla publikována v Americe již v roce 1897. Autorem další dramatizace byl J. B. Kühnl a tuto hru uvedlo dne 2. 4. 1899 Švandovo divadlo; Alois Jirásek však protestoval a soudně zakročil. Teprve dramatizaci Antonína Fencla z roku 1920 Jirásek schválil. Nic však nenamítal proti opernímu zpracování svého díla.[7]

Podle románu napsali libretista Karel Šípek a skladatel Karel Kovařovic stejnojmennou operu (premiéra v Národním divadle roku 1898). V souvislosti s přípravou uvedení této opery v Plzni v roce 1902 požadoval tehdejší předseda „garderobní komise“ divadla, aby Kozinův svatební kabát byl modrý s vyšíváním, nikoliv bílý, jak obhajoval ředitel divadla Vendelín Budil, který hru předtím inscenoval již v sezóně 1898–1899, jednou dokonce za pohostinského hostování tenora Národního divadla Bohumila Ptáka, který si přivezl ze šatny ND kabát bílý. Vendelín Budil, vědom si toho, že je v právu, požádal o dobrozdání nakonec samotného Aloise Jiráska, který mu odpověděl dopisem:

„ V Hronově 20. července 1902.

Velectěný pane!

S p r á v n ě   jest, že Kozina (v Národním divadle) v opeře Kovařovicově vystupuje v bílém, šerkovém županu. Správně jej kreslí M. Aleš. Modrý, vyšívaný kabát je z doby pozdější, takových Chodové v 17. století nenosili. Račte tedy nechati vesměs bílé kabáty či župany. Modré se do doby Kozinovy nehodí. Přeje nejlepšího zdaru, poroučím se a jsem v upřímné úctě

Váš oddaný

“
— Alois Jirásek[8]

Filmová adaptace

editovat

Překlady

editovat
  • Bohuš Pavel Alois Lepař přeložil román do němčiny pod názvem Chodische Freiheitskämpfer.[9]
  • Olav Rytter přeložil román do norštiny (nynorsk) pod názvem Stormtid, vydalo Det Norske Samlaget v Oslo, 1930.
  • Psohlavci patří k nejpřekládanějším dílům Al. Jiráska. Knižní vydání: bulharsky (Pesoglavci, 1951), čínsky (1958), francouzsky (Les Têtes-de-chien, 1923), gruzínsky (1959), hebrejsky (1959), chorvatsky (Pasoglavci, 1906, 1929), lotyšsky (1962), maďarsky (A kutyafejüek, 1951, 1962, 1977), moldavsky (Kapete de kyn', 1977), německy (Chodische Freiheitskämpfer, 1904; Die Hundsköpfe, 1952, 1962, 1985), norsky (Stormtid, 1930), polsky (Psiogłowcy nebo Psogłowcy, 1902, 1948, 1953), rumunsky (Capete de câini, 1950, 1953), rusky (Psoglavcy, 1902, 1911, 1945, 1955, 1957, 1983), slovensky (1951, 1955, 1957, 1960, 1971, 1978), slovinsky (Pasjeglavci, 1906), srbochorvatsky (Psoglavci, 1953), švédsky (1929), ukrajinsky (Pesyholovci, 1930,1949).[10]

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Legendární Kozinovo zvolání má v české beletrii podobnou, ale ne stejnou podobu. V románu Jana Vrby Chodské rebelie volá Lomikare! Lomikare! Volám tě na boží súd! Do roka a do dne budem tam stát spolu, ha tepřiva potý se hukáže, kdo z nás...[2] V románu Jindřicha Šimona Baara Jan Cimbura vypravuje Jíra kalounkář, že Kozina zvolal Lomikare, Lomikare, tu v Plzni na soudu lidským si vyhrál, hale do dne a do roka zvu tě před soud boží, ha potom se vokáže...[3] V opeře Jana Kovařovice Psohlavci se podle libreta Karla Šípka zpívá Lomikare! Do roka a do dne volám tě na Boží soud![4] Sám Jirásek uvedl Kozinův výrok ve Starých pověstech českých ve stejném znění, jako v Psohlavcích.[5]
  2. ↑ České zdroje často uvádějí, že Jiráskův Kozina zval Lomikara na boží soud „do roka a do dne“. Tento výrok pochází z filmové verze z roku 1955.

Reference

editovat
  1. ↑ Milada Nedvědová a kolektiv: Slovo psohlavec v starší české slovní zásobě, Naše řeč, Ústav pro jazyk český AV ČR, citace 30.10.2012
  2. ↑ VRBA, Jan. Chodské rebelie. Praha: Českomoravské podniky tiskařské a vydavatelské, 1927. Dostupné online. Kapitola 3. Kozina, s. 513, 514. 
  3. ↑ BAAR, Jindřich Šimon. Jan Cimbura. Praha: Novina, 1942. Dostupné online. S. 365. 
  4. ↑ ŠÍPEK, Karel. Psohlavci (libreto). Praha: F. Šimáček, 1898. Dostupné online. S. 48. 
  5. ↑ JIRÁSEK, Alois. Staré pověsti české. Praha: Vilímek, 1919. Dostupné online. Kapitola Boží soud, s. 322. 
  6. ↑ JOHÁNEK, Josef. Historie: Poprava J. S. Koziny a vznik pověsti [online]. Domažlice: Chodsko.net [cit. 2022-03-29]. Dostupné online. 
  7. ↑ JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Alois Jirásek: [monografie s ukázkami z díla]. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1987. 581 s. [Viz str. 201.]
  8. ↑ Václav Jílek: Ještě Jirásek a Budil. In: Divadelní zápisník, roč. 1948, č. 1, str. 38–9
  9. ↑ Chodische Freiheitskämpfer na Google Books
  10. ↑ VORLÍČKOVÁ, Marie. Tou cestou jsem šel: nástin životopisu Aloise Jiráska. 2. díl : V Litomyšli. In: MAŇÁKOVÁ, Marcela, ed. a MIKULÁŠEK, Alexej, ed. Sborník Společnosti Aloise Jiráska. 2. Praha: Společnost Aloise Jiráska, 1996. 143 s. [Práce M. Vorlíčkové je otištěna na str. 3–95; viz str. 92–93.] – Názvy překladů byly vyhledány v Souborném katalogu ČR.

Literatura

editovat

O románu Psohlavci

editovat
  • CUŘÍN, František. Ke vzniku Jiráskových Psohlavců. In: Časopis pro moderní filologii, Roč. 29, 1946, č. 1, s. 30-38.
  • JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Alois Jirásek: [monografie s ukázkami z díla]. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1987. 581 s. [Viz kapitolu „Psohlavci" na str. 177–201.]
  • JÍLEK, Václav. Deset kapitol o Jiráskových Psohlavcích. In: Sborník Vyšší pedagogické školy v Plzni. Jazyk a literatura. 2. Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1959. 373 s. [Práce je otištěna na str. 97–227.]

O příběhu Psohlavců z historického hlediska

editovat
  • IVANOV, Miroslav. Podivuhodné příběhy. 1. vyd. Praha: Práce, 1979. 321 s. [„Říkali mu Kozina" na str. 157–241.]
  • KRAMAŘÍK, Jaroslav. Kozina a Lomikar v chodské lidové tradici. 1. vyd. Praha: Academia, 1972. 195 s.
  • MAUR, Eduard. Chodové: historie a historická tradice. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1984. 126 s.
  • MAUR, Eduard. Kozina a Lomikar. Praha: Melantrich, 1989. 40 s. Slovo k historii; roč. 1989, č. 20.
  • ROUBÍK, František. Dějiny Chodů u Domažlic. V Praze: Ministerstvo vnitra, 1931. 666 s.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat

Dílo dostupné online

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Psohlavci&oldid=24260489“