Otevřít hlavní menu

Jan Sladký Kozina (10. září 1652[1], v Újezdu u Domažlic28. listopadu 1695Plzni) byl vůdce chodského povstání na konci 17. století.

Jan Kozina
Jan Vilímek - Jan Sladký Kozina.jpg
Narození 10. září 1652
Újezd
Úmrtí 28. listopadu 1695 (ve věku 43 let)
Plzeň
Příčina úmrtí oběšení
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kozinův pomník na kopci Hrádek nad Újezdem.

ŽivotEditovat

Jan Sladký Kozina symbolizuje odpor českého lidu proti německému útlaku v tzv. době temna po bitvě na Bílé hoře. Popraven 28. listopadu 1695 v Plzni oběšením. Jméno dostal podle statku Kozinec, kde bydlel. Podle pověsti si došel pro svého protivníka Wolfa Maxmiliána Lammingera svobodného pána z Albenreuthu (řečeného Lomikara) přesně do roka a do dne po své popravě, jak v Plzni předtím předpověděl (předpověď, "Boží súd" a smrt Lomikara, tak jak ji líčí i Jirásek ve svém románu "Psohlavci" však souhlasí přesně s historickými daty). V areálu Plzeňského pivovaru Prazdroj je pamětní deskou označeno místo poblíž hlavní brány, kde Jan Sladký těsně před svou popravou oběšením odpočíval.

RodinaEditovat

Jan Sladký zvaný Kozina se narodil 10. září 1652Újezdu u Domažlic na statku u Rosochů. Janu Sladkému a Anně Havlové. O jeho dalších sourozencích víme jen to, že měl staršího bratra Vavřince narozeného 30. srpna 1650. 9. května 1678 si Jan Sladký zvaný Kozina v Klenčí pod Čerchovem vzal za ženu Dorotu Pelnářovou. S ní měl posléze šest synů. Jiřího * 18. září 1678, Ondřeje * 19. únor 1680, Matěje * 7. listopad 1682, Adama * 6. červen 1685, Ondřeje * 24. červenec 1687 a Matěje * 12. duben 1689. Úděl Doroty Pelnářové byl vcelku bolestný. Ještě za života Jana Sladkého Koziny jim zemřeli čtyři synové. Po popravě Jana Sladkého Koziny na ní zůstává hospodaření na statku, o který se musela starat se svými nedospělými dětmi Jiřím a Adamem. Po smrti nejstaršího syna Jiřího v roce 1703 zůstává celá starost o statek na ní s Adamem. Jediné, co ji mohlo na sklonku života potěšit, byla svatba posledního syna Adama s Markétou Ledvinovou 15. listopadu 1712. Vnoučat se však již nedožila, zemřela 8. srpna 1715.

Odkaz v první světové válceEditovat

V roce 1918 byl nově vznikající 10. pěší střelecký pluk nově utvářené 3. divize Československých legií na Rusi pojmenován "pluk Jana Sladkého Koziny z Hrádku"[2]

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození Jana Sladkého. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2016-10-25]. Dostupné online. 
  2. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str.17 - 25, 33 - 45, 70 - 76, 101 - 120

LiteraturaEditovat

  • IVANOV, Miroslav. Podivuhodné příběhy. 1. vyd. Praha: Práce, 1979. 321 s. [„Říkali mu Kozina" na str. 157–241.]
  • KRAMAŘÍK, Jaroslav. Kozina a Lomikar v chodské lidové tradici. 1. vyd. Praha: Academia, 1972. 195 s.
  • MAUR, Eduard. Chodové: historie a historická tradice. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1984. 126 s.
  • MAUR, Eduard. Kozina a Lomikar. Praha: Melantrich, 1989. 40 s. Slovo k historii; roč. 1989, č. 20.
  • ROUBÍK, František. Dějiny Chodů u Domažlic. V Praze: Ministerstvo vnitra, 1931. 666 s.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat