Jan Kozina

vůdce chodského povstání

Jan Sladký Kozina (10. září 1652[1], Újezd u Domažlic28. listopadu 1695, Plzeň) byl vůdce chodského povstání na konci 17. století.

Jan Kozina
Jan Vilímek - Jan Sladký Kozina.jpg
Narození10. září 1652
Újezd
Úmrtí28. listopadu 1695 (ve věku 43 let)
Plzeň
Příčina úmrtíoběšení
Povolánízemědělec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kozinův pomník na kopci Hrádek nad Újezdem.

ŽivotEditovat

Jan Sladký Kozina byl popraven 28. listopadu 1695 v Plzni oběšením. Jméno dostal podle statku Kozinec, kde bydlel. Podle pověsti si měl Kozina dojít pro svého protivníka Wolfa Maxmiliána Lammingera svobodného pána z Albenreuthu (řečeného Lomikara) přesně do roka a do dne po své popravě, jak v Plzni před svou popravou předpověděl ("Lomikare, Lomikare! Do roka ha do dne budeme spolu stát před súdnú stolicí boží, hin sa hukáže, hdo z nás" jak píše Jirásek ve svém románu "Psohlavci"). Ve skutečnosti Lomikar zemřel 2. listopadu 1696 a věta o božím súdě také není v dobových písemnostech zaznamenána. Kdyby tehdy skutečně k něčemu takovému došlo, bylo by to uvedeno v úřední zprávě místodržícím o popravě. Hejtmané by o takové vzpouře ještě na popravišti jistě nemlčeli a byl by to pro ně důkaz Kozinova tvrdošíjného odporu. Ani kronikář domažlického kláštera, který zapisoval do pamětní knihy zprávu o smrti Lamingena, se o ničem nezmiňuje. První písemná zmínka o této větě pochází až z r. 1799[2].

V areálu Plzeňského pivovaru Prazdroj je pamětní deskou označeno místo poblíž hlavní brány, kde Jan Sladký těsně před svou popravou oběšením odpočíval.

RodinaEditovat

Jan Sladký zvaný Kozina se narodil 10. září 1652Újezdu u Domažlic na statku u Rosochů Janu Sladkému a Anně Havlové. O jeho dalších sourozencích víme jen to, že měl staršího bratra Vavřince (*30. srpna 1650).

9. května 1678 si Jan Kozina v Klenčí pod Čerchovem vzal za ženu Dorotu Pelnářovou. S ní měl posléze šest synů.

Úděl Doroty Pelnářové byl vcelku bolestný. Ještě za života Jana Sladkého Koziny jim zemřeli čtyři synové. Po popravě Jana Sladkého Koziny na ní zůstává hospodaření na statku, o který se musela starat se svými nedospělými dětmi Jiřím a Adamem. Po smrti nejstaršího syna Jiřího v roce 1703 zůstává celá starost o statek na ní s Adamem. Jediné, co ji mohlo na sklonku života potěšit, byla svatba posledního syna Adama s Markétou Ledvinovou 15. listopadu 1712. Vnoučat se však již nedožila, zemřela 8. srpna 1715.

Odkaz v první světové válceEditovat

V roce 1918 byl nově vznikající 10. pěší střelecký pluk nově utvářené 3. divize Československých legií na Rusi pojmenován "pluk Jana Sladkého Koziny z Hrádku"[3]

Odkaz ve druhé světové válceEditovat

V roce 1944 Sovětský svaz uskutečnil paradesantní výsadek Jan Kozina, jehož cílem bylo vytváření partyzánských jednotek, sabotážní činnost a další úkoly.

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození Jana Sladkého. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2016-10-25]. Dostupné online. 
  2. Dostupné online. (český) 
  3. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str.17 - 25, 33 - 45, 70 - 76, 101 - 120

LiteraturaEditovat

  • IVANOV, Miroslav. Podivuhodné příběhy. 1. vyd. Praha: Práce, 1979. 321 s. [„Říkali mu Kozina" na str. 157–241.]
  • KRAMAŘÍK, Jaroslav. Kozina a Lomikar v chodské lidové tradici. 1. vyd. Praha: Academia, 1972. 195 s.
  • MAUR, Eduard. Chodové: historie a historická tradice. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1984. 126 s.
  • MAUR, Eduard. Kozina a Lomikar. Praha: Melantrich, 1989. 40 s. Slovo k historii; roč. 1989, č. 20.
  • ROUBÍK, František. Dějiny Chodů u Domažlic. V Praze: Ministerstvo vnitra, 1931. 666 s.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat