Pavel Fink

český spisovatel a novinář, legionář v Rusku

Pavel Fink (1. června 1891 Zaječov[1]17. dubna 1965 Nymburk) byl český spisovatel a novinář, legionář v Rusku.

Pavel Fink
Pavel Fink.jpg
Narození 1. června 1891
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko Zaječov
Úmrtí 17. dubna 1965 (ve věku 73 let)
Československo Nymburk
Povolání prozaik, novinář
Národnost česká
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

MládíEditovat

Narodil se v rodině podučitele v Zaječově a spisovatele Petra Finka[2] (1867–1944) a jeho manželky Terezie, rozené Čejkové.[1] Gymnázium studoval nejprve v Příbrami, maturoval v roce 1912 v Rokycanech. V roce 1913 nastoupil do redakce Selských listů v Olomouci.[3]

LegionářEditovat

V roce 1914 narukoval do 1. světové války na ruskou frontu, kde byl v prosinci téhož roku zajat a pobýval na Sibiři a na Urale. V Rusku mezi jiným vydával krajanský časopis Šlehy.[3] Dne 18. prosince 1917 se v Rusku oženil s Annou Skudre.[p 1] Měsíc před sňatkem se přihlásil do československých legií. Po počáteční vojenské službě v legiích byl přidělen do redakce Československého denníku vycházejícího na Sibiři; zde v roce 1919 působil jako vojenský zpravodaj v Omsku a počátkem roku 1920 v Čitě.[3][p 2] Legie opustil v roce 1920 v hodnosti poručíka.[4]

Po vzniku ČeskoslovenskaEditovat

Do Československa se vrátil v srpnu 1920 s manželkou a dvouletým synem. V letech 1920–1921 byl redaktorem deníku Čas a poté byl zaměstnán v pražském Památníku odboje[p 3]. V letech 1925–1932 byl v Brně vedoucím místní redakce deníku Národní osvobození. Od roku 1933 byl, nadále v Brně, redaktorem deníku Moravské orlice.

Aktivně působil v Moravském kole spisovatelů, byl členem jeho výboru a jednatelem,[5] též vedl kancelář Moravského kola. Opakovaně navštěvoval Lotyšsko, Estonsko a Finsko.

V polovině roku 1939 odešel do důchodu (zákon zvýhodňoval legionářům důchodový věk[6]) a přestěhoval se do Jaroměřic nad Rokytnou. V roce 1962 přesídlil do Sadské, zemřel v nemocnici v Nymburce.

DíloEditovat

Dílo Pavla Finka ovlivnil především jeho pobyt v Rusku, který popisoval ve svých reportážně dokumentárních knihách. (Přesto, že kniha Bílý admirál není probolševicky zaměřena, ocenil ji ve své recenzi i komunistický spisovatel Václav Kaplický.[7]) Své zážitky následně zpracovával Pavel Fink beletristicky. Později se v jeho díle objevila témata z domácího prostředí i humoristicko–satirická.[3]

Noviny a časopisyEditovat

První příspěvky Pavla Finka se objevovaly v Českém denníku od roku 1912.[8] V letech 1912–1913 byl též redaktorem časopisu Stráž podbrdská. Během válečného pobytu v Rusku byl zpravodajem a redaktorem Československého denníku, vycházejícího na Sibiři. Po návratu do vlasti se jeho příspěvky objevovaly mezi jiným v Moravské orlici (jejímž byl odpovědným redaktorem) či v Lidových novinách[9]

Knižní vydáníEditovat

  • Paní kardinálek a jiné loutky (Několik nepodařených črt; Praha, A. Neubert, 1914)
  • Umírající království (Glosy a materiály ze zápisníčku válečného korespondenta; Praha, Památník odboje, 1920)
  • A tak lidé žili, nežli umírali (V Praze, R. Hudec, 1921)
  • Bílý admirál (profil Kolčakovštiny, poznámky a dokumenty ze zápisníku válečného korespondenta; ilustrace Fr. M. Smolka; V Praze, Knihovna Obrození 1921, Hudec 1922, Brno Družstvo Moravského kola spisovatelů 1929)
  • Svatý ďábel (stín posledních Romanovců, ilustrace M. Smolka/Fr. Smolka?; V Praze, Obrození, 1921)
  • Umírající království (Glosy a materiály ze zápisníku válečného korespondenta; Praha, Památník odboje, 1921 Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
  • Mezi mohylami (druhý díl knihy Bílý admirál; V Praze, nákladem vlastním, 1922)
  • Zajetí babylonské (Román zajatce I., ilustrace K. Bořík; Praha, nákladem vlastním, 1924)
  • Válčící národ (druhá část románu Zajetí babylonské; Praha, Mars, 1925 a )
  • Za severním sluncem (Dojmy a pozorování z toulek na Baltu; Brno, Družstvo Moravského kola spisovatelů, po r. 1925)
  • Osvobozená země (Črty z cest; V Praze, Mars, knižní dům, 1928)
  • Návrat vítězů (Román; Brno, Družstvo Moravského kola spisovatelů, 1929)
  • Obrněnec hubitel (V Brně, Družstvo Moravského kola spisovatelů, 1931)
  • Miliony Graciána Fifejdy (Humoristicko-satirický příběh. Část prvá; Brno-Husovice, Joža Jícha, 1941)
  • Slavný rodák (humoristicko-satirický příběh, Milionů Graciána Fifejdy část druhá; Brno-Husovice, Joža Jícha, 1941)
  • Soukromý docent (román vědce; Brno, Průboj-K. Smolka, 1941)
  • Zastavení … (Z různých koutů malého světa a z různých dob, kniha reportáží; Brno-Husovice, Joža Jícha, 1941)
  • Zelené zlato (román vědce; Brno, Průboj-K. Smolka, 1941)
  • Pohádky o zvířatech (vybral a přeložil Pavel Fink, ilustroval M. Nowak; V Brně, Družstvo Moravského kola spisovatelů, 1942)
  • Hnědá bestie (Poznámky a dokumenty týkající se událostí kolem Mnichovské dohody a 15. březnu 1939; V Brně, Novela, Jíchovo nakladatelství, 1945 a 1946)
  • Voják sedmé velmoci (vzpomínky novináře; Brno, Novela, Jíchovo nakladatelství, 1945)
  • Mlhy na pobřeží (Román; V Brně, Novela, 1946)

PřekladyEditovat

OceněníEditovat

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Matrika narození udává jako místo sňatku Naděždinskij Závod, fara Jekatěrinburg, kostel u svaté Anny. Nevěsta podle tohoto záznamu pocházela z Kreicburku v Lotyšsku (pravděpodobně Krustpils).
  2. V době Finkova zpravodajství byl Omsk sídlem Kolčakovy vlády, v Čitě působil ataman Semjonov.
  3. Zřízen jako poradní sbor při soustřeďování písemných a hmotných památek na čs. odboj v období 1. světové války, od roku 1929 sloučen s dalšími institucemi do Památníku osvobození.[1]

ReferenceEditovat

  1. a b Matrika narozených, Svatá Dobrotivá, 1873-1891, snímek 382 [online]. SOA Praha [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. 
  2. Autoritní data: Petr Fink
  3. a b c d PEŠTA, Pavel. Josef Hais Týnecký. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0797-0. Svazek 1/I. A–H. S. 705–706.
  4. Databáze VÚA Praha, záznam vojáka: Fink Pavel
  5. Moravské kolo spisovatelů. Národní listy. 5. 10. 1927, s. 10. Dostupné online. 
  6. Zákon 462/1919 Sb. [online]. Národní shromáždění ČSR, 24. 7. 1919 [cit. 2019-12-04]. Dostupné online. 
  7. KAPLICKÝ, Václav. Bílý admirál - Kolčak. Rudé právo. 19. 3. 1922, s. 3 (Příloha). Dostupné online. 
  8. Např. FINK, Pavel. Album. Český denník. 27. 10. 1912, s. 17. Dostupné online. 
  9. Např. Pavel Fink: Silnicí vzdechů k Ižborsku. Lidové noviny. 18. 1. 1930, s. 1–2. Dostupné online. 
  10. Pocty. Věstník československých novinářů. 15. 12. 1930, s. 207. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat