Otevřít hlavní menu

František Smolka (7. října 1885 Věrovany[1]25. února 1974 Moravský Beroun) byl český akademický malíř.

František Smolka
František Smolka .jpg
Narození 7. října 1885
Věrovany
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 25. února 1974 (ve věku 88 let)
Moravský Beroun
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání malíř
Podpis František Smolka signatura.jpg
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Dílo, které nám zanechal, svědčí o poučení ve světě, ale zároveň žádným svým obrazem nezapře domácí původ. Jeho tvorba prošla třemi inspiračními zdroji: vojenským prostředím a malováním cizích krajin, v nichž právě pobýval, dále to byla výtvarně pedagogická činnost na státní reálce v Olomouci a konečně – valnou část jeho života (tu nejvýznamnější) naplňovalo malování s regionálními náměty, zejména ve městě Olomouci a širším okolí, včetně Věrovan. Po maturitě absolvoval dva roky architektury na pražské vyšší škole technické. Přípravu budoucího umělce dovršil tříletým studiem na Umělecko-průmyslové škole v Praze. Učili jej profesoři: Emanuel Dítě, Karel Vítězslav Mašek a Jan Preisler. Po studiích nastoupil jako pedagog na reálce v Hradci Králové.

První světová válkaEditovat

Když přeběhl na ruské frontě do zajetí, bylo s ním zřejmě zacházeno šetrněji, neboť se mohl věnovat kreslení. Tak prožil svůj pobyt v zajateckém táboře v Pavlodaru na Sibiři. Mezi českými zajatci neustále probíhala agitace do tvořících se legií zahraničního vojska Čechů a Slováků. Dne 13. srpna 1916 se hlásí ppor. Smolka ve městě Omsk do československých legií. Jeho zařazování a přemísťování můžeme sledovat v detailních podrobnostech v dokumentech Vojensko-historického archívu. V květnu 1918 byl vyslán svým útvarem jako delegát na sjezd československého vojska, konaný v Čeljabinsku.

Neopomenutelný je záznam z jeho kmenového listu o tom, že dne 29. října 1918 byl pověřen založením i redakcí tzv. „Zlaté knihy padlých“ 4. pluku. Můžeme jen předpokládat, že tato smutná plukovní kronika byla ilustrována jeho kresbami nebo malbami. Kniha však, vzdor úsilí pracovníků VHA v Praze nebyla nalezena. Její uložení zde není ani evidováno. Dne 15. června 1920 se vrátil s 22. lodním transportem přes Vladivostok, Suez a Terst do osvobozené vlasti, byl vyznamenán čsl. revoluční medailí a medailí za vítězství a k datu 25. září 1920 demobilizován. Stal se nadporučíkem v záloze a byl přemístěn k 6. pluku do Olomouce.

Pedagogická činnostEditovat

V roce 1921 se stal postupně profesorem kreslení, rýsování, krasopisu a matematiky na České státní reálce v Olomouci. Vlivem Smolkova pedagogického působení vznikla celá řada olomouckých výtvarných umělců, např. Aljo Beran, Slavoj Kovařík, Ing. Hynek, Radoslav Kutra a další, jimž poskytl solidní profesní základy pro jejich tvorbu. Vždy na něho vzpomínali i jako na skvělého přítele. Dosud žijící akad. Malíř Slavoj Kovařík, který nám poskytl velmi cennou vzpomínku na svého učitele, připomínal zejména Smolkův velkorysý přístup ve vztahu učitel – žák.

Samotné malování totiž tvoří podstatu významu jeho osobnosti. Pracoval různými technikami, nejčastěji olejem, akvarelem a kresbou. Vyhýbal se velkým plátnům, volil většinou střední a malé rozměry. Pokud jde o náměty, pak bez rozpaků jej můžeme označit za regionálního malíře v užším i širším územním smyslu. Zamiloval si staré uličky Olomouce (bydlel v Hrnčířské ulici č. 20) a vůbec svéráznou architekturu včetně historických památek i celých střešních panoramat. Venkov však nikterak nezanedbával. „…Vesnice s idylickou návsí, selskými grunty, stodoly s humnem plným starých stromů, vyježděné úvozy se stráněmi obrostlými planými růžemi a křovím, pole s okrajem lesa a vůbec všechno, co bylo typické pro tento bohatý, úrodou oplývající kraj (Hanou)“. Maloval však i v lokalitách dosti vzdálených (Jablunkov, Dyje u Vranova, Budišov n. B., Salašnice, Ledeč, Ostravice, Valašsko aj.). Je na místě se zeptat, jaký malířský směr představoval? Jeho přátelé říkali, že „profesorský“, tj. co kázal svým žákům, to také dodržoval. Není to však docela pravda. Jistě byl v podstatě realista a díky tomu nám zanechal jedinečnou historickou dokumentaci, avšak jeho tahy štětcem, rydlem, či tužkou, nebyly nijak školometské. Např. starobylost domů vystihuje nápadnou deformací, jeho krajina je někdy i silně náznaková. V naučném slovníku se o něm dočteme, že tvořil „po způsobu“ impresionistů. Víme, že nejvíce obdivoval francouzského malíře Maurice Utrilla (1883-1955).

RodinaEditovat

Dcera Alice Marešová-Smolková studovala na Vysoké škole umělecko průmyslové v ateliéru pro užité sochařství, glyptiku a rytí ve skle profesora Karla Štipla (1889-1972). Syn Ctirad Smolka působil jako výtvarník v časopise Dikobraz.

GalerieEditovat

Žerotínovo náměstí, 1937

</gallery>


OdkazyEditovat