Otevřít hlavní menu

Slavoj Kovařík

český malíř, scénograf a výtvarník

Slavoj Kovařík (22. září 1923 Olomouc26. června 2003 Praha) český akademický malíř, grafik, scénograf, básník a pedagog. Ovlivněn kubismem, lettrismem, pop artem. Ve své tvorbě používal techniky tempera, olej, kvaš, asambláž, koláž, dekoláž, grafika.

Slavoj Kovařík
Narození 22. září 1923
Olomouc
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 26. června 2003 (ve věku 79 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povolání malíř
Ocenění Cena města Olomouce (2000)
Podpis Slavoj Kovařík signatura.jpg
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

ŽivotEditovat

StudiumEditovat

ZaměstnáníEditovat

  • 1941: fotoateliér Jana Fraita, retušér
  • 1941–1942: České divadlo v Olomouci, následně Německé divadlo v Olomouci, asistent šéfa výpravy, malíř dekorací
  • 1942–1945: pracovní tábor Murfeld nedaleko Štýrského Hradce, totálně nasazený na nucené práce
  • 1946–1949: firma Ing. Sazovského a Ing. Goše Malá voda, kreslič
  • 1949–1957: urbanistické oddělení Stavoprojektu, Olomouc, konstruktér a návrhář
  • 1957–1983: Divadlo Oldřicha Stibora v Olomouci, provozní architekt a scénograf
  • 1965–1967: Katedra výtvarné výchovy Filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, externí pedagog

Členství ve skupináchEditovat

  • 1947: Skupina moravských výtvarníků v Olomouci (dříve Skupina olomouckých výtvarníků)
  • 1958–1991: registrován při Českém fondu výtvarných umění
  • 1958–1965: kandidát Svazu československých výtvarných umělců
  • 1958–1963: teoretik Fotoskupiny DOFO (Diametrálně odlišná forma), jejímž byl teoretikem
  • 1963–1966: člen tvůrčí skupiny Parabola
  • 1965–1971: člen Svazu československých výtvarných umělců
  • 1988–1989: kandidát Svazu českých výtvarných umělců
  • 1990: Svaz českých výtvarných umělců
  • 1990–2003: Unie výtvarných umělců Olomoucka
  • 1990–1991: TT klub výtvarných umělců a teoretiků
  • 1991–2003: Spolek olomouckých výtvarníků

DíloEditovat

Tvorbu Slavoje Kovaříka ovlivnil jeho profesor, architekt František Lydie Gahura na Baťově škole umění. Koncem 50. let maloval krajiny v geometrizujícím stylu, navazujícím na předválečnou modernu (Lom, 1958). V padesátých letech pracoval jako konstruktér a návrhář v úřadu pro urbanistiku města Olomouce a měl silný citový vztah k architektuře. V době nástupu abstrakce, na počátku 60. let, ho silně ovlivnila díla Vieira da Silvy, ale sám si byl tohoto vlivu vědom a brzy si našel vlastní výraz.

Jako urbanista znal důvěrně plány města i domy z pohledu chodce. V obrazech člení plochu na nepravidelnou pravoúhlou síť, do které promítá úhrn dojmů z nejrůznějších městských prvků. Barevnou kompozici tvoří variace bílé s modrými a hnědými akcenty (Město, 1963). Obrazy z cyklu Město, které vznikaly v rozmezí dvou až tří let, mají svou nezaměnitelnou posloupnost v měnící se barevnosti. Formy se postupně staly hutnějšími a masivní materiální podstatě a patině špinavých zdí odpovídají i tmavší hnědé tóny, zatímco bílé a světlemodré tóny odpovídají oknům, výkladním skříním a odrazům světla (Město VII, 1963).[1]

V polovině 60. let maloval Kovařík téměř monochromní "informelní" obrazy, které se svou tmavou barevností blíží spíše tvorbě Antoni Tapiése a nemají předchůdce v české strukturální abstrakci. I zde jde o znázornění nějaké konkrétní představy, zastoupené v ploše geometrickými tvary, náznakem horizontu (Obraz III, 1965)[2] nebo grafickými znaky (Bez názvu, 1966). Kovařík patří ke generaci Josefa Istlera nebo Václava Boštíka a v 60. letech neměl potřebu teprve hledat v informelu vlastní východiska, ale spíše hledal adekvátní výraz pro vyjádření myšlenek, odpovídajících nárokům klasické moderny. V některých obrazech vytváří nízký reliéf z různých předmětů, překrytých gázou a přemalovaných světlou barvou. Reliéf vystupuje z tmavé strukturální malby na pozadí (Před operací stroje, 1965).

Po cestě do Anglie roku 1966 byl ovlivněn pop-artem a tvořil barevné objekty, tematizující pozitivní vztah člověka k technice, odpovídající stylu R. Rauschenberga nebo J. Dinea (Ptáček, asambláž).[3]

Kovařík řadu svých starších obrazů v pozdějších letech přemaloval, protože se domnívá, že na každém díle je možno neustále pracovat. Barevný velkoplošný akcent se tak může stát hlavním elementem nového obrazu. Počíná si přitom s monumentální sebejistotou, která vytváří dojem neuvěřitelné duševní síly a je v českém umění jedinečná (Bez názvu, 1966).[4]

Zastoupení ve sbírkáchEditovat

Výstavy (výběr)Editovat

  • 1965 Slavoj Kovařík: Obrazy, výstavní síň Dílo, Ostrava
  • 1965 Slavoj Kovařík: Města, výstavní síň Dílo, Olomouc
  • 1969 Slavoj Kovařík: Obrazy, Oblastní galerie v Olomouci

LiteraturaEditovat

  • DANĚK, Ladislav. Malíř Slavoj Kovařík (1923–2003). Umělcova volná tvorba v kontextu olomoucké výtvarné scény 50.–80. let 20. století. Olomouc: Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2009. Diplomová práce.
  • KOVAŘÍK, Slavoj. Vždy jsem měl rád noci. Olomouc: UVUO, 2006.
  • Zdenek Primus, Umění je abstrakce. Česká vizuální kultura 60. let, KANT Praha 2003, ISBN 80-86217-30-2, Arbor Vitae, ISBN 80-86300-14-5
  • DANĚK, Ladislav, KOVAŘÍK, Slavoj, ZATLOUKAL, Pavel. Slavoj Kovařík: Výběr z tvorby 1938-1999. Muzeum umění Olomouc 4.5.-23.7. 2000. Velehrad: Refugium Velehrad-Roma, 2000.

ReferenceEditovat

  1. Zdenek Primus, 2003, s. 148-151
  2. Zdenek Primus, 2003, s. 152-153
  3. Zdenek Primus, 2003, s. 154-155
  4. Zdenek Primus, 2003, s. 158-159

Externí odkazyEditovat