Olga (Kyjevská Rus)

manželka knížete Igora

Svatá Olga (rusky Княги́ня О́льга, křtěna jako Jelena (Еле́на), † 11. července 969) byla kyjevská kněžna, manželka knížete Igora a po jeho smrti regentka Kyjevské Rusi v době nezletilosti svého syna Svjatoslava I. Igoreviče. Jako první z ruských vládců přijala křesťanství a po své smrti začala být uctívána jako světice. Roku 1547 byla prohlášena ruskou pravoslavnou církví za svatou. Jako světici jí uctívá i římskokatolická církev a její svátek slaví 11. července.

Olga
vládkyně Kyjevské Rusi
kněžna kyjevská a novgorodská
Portrét
Doba vlády945962
Úplné jménoОльга
Náboženstvíslovanské pohanství, později přijala křesťanství
Křest957
Narození890?
pravděpodobně ves Vybuty u Pskova, Kyjevská Rus
Úmrtí11. července 969
Kyjev
PohřbenaDesátkový chrám
PředchůdceIgor Rurikovič
NástupceSvjatoslav Igorjevič
ManželIgor Rurikovič
PotomciSvjatoslav I.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

 
Kněžna Olga na pomníku Tisíciletí Rusi ve Velikém Novgorodu

Sňatek a počátek vlády editovat

 
První setkání knížete Igora s Olgou.
Malíř V. K. Sazonov

Podle Pověsti vremennych let oženil kyjevský kníže Oleg svého svěřence Igora s Olgou, pocházející ze Pskova, v roce 903. To je značně nepravděpodobné, protože se tu zároveň uvádí, že jejich syn Svjatoslav I. se narodil teprve v roce 942.

 
Kněžna Olga shledává tělo zabitého knížete Igora. Skica V. I. Surikova, 1915

Roku 945 byl kníže Igor zabit při výběru daní u Drevljanů. Následníkovi trůnu Svjatoslavovi byly tehdy teprve tři roky, proto se regentkou a faktickou vládkyní Kyjevské Rusi stala kněžna Olga. Igorova družina jí přísahala věrnost a uznala Olgu za zástupce zákonného následníka trůnu.

Pomsta Drevljanům editovat

 
Druhá Msta Olgy na Drevljanech. Miniatura z Radivilské kroniky

Drevljané po zabití Igora poslali za jeho vdovou Olgou namlouvače, aby ji vdali za svého knížete Mala. Nato se kněžna důsledně a krutě vypořádala se staršími Drvevljanů, a poté přivedla celý národ Drevljanů k poslušnosti. Staroruský letopisec podrobně líčí pomstu Olgy za smrt svého muže:

  • 1. msta kněžny Olgy: 20 Drevljanů (namlouvačů) přijelo v loďce, kterou druhý den na rozkaz kněžny Olgy Kyjevané odnesli a hodili do hluboké jámy na dvoře jejího paláce. Posly – namlouvače zaživa zasypali společně s bárkou.
A sklonivše se k jámě, zeptala se ji Olga: „Хороша ли вам честь? A oni odvětili: „Горше нам Игоревой смерти. I přikázala, aby je zasypali zaživa; a nato je zasypali...
  • 2. msta: Olga si vyžádala z důvodu dostatečného projevu úcty, aby k ní byli vysláni noví poslové, tentokrát však nejlepší z nejlepších, což bylo ochotně ze strany Drevljanů splněno. Posly z urozených Drevljanů upálili v lázni, když se myli a připravovali na setkání s kněžnou.
  • 3. msta: Kněžna s nevelkou družinou přijela do země Drevljanů, aby podle obyčeje vykonala obřad tryzny na hrobě svého muže. Poté, co Drevljany v čase tryzny opili, zavelela Olga, aby je rozsekali. Letopis vypráví o 5 tisících zabitých Drevljanů.
  • 4. msta: V roce 946 Olga vytáhla s vojskem na Drevljany. Podle Novgorodského prvního letopisu kyjevská družina porazila Drevljany v boji. Olga se vydala po drevljanské zemi, zavedla zde daně a poplatky, a poté se vrátila do Kyjeva. V Pověsti dávných let letopisec doplnil vsuvku do textu Počáteční sbírky o obléhání drevljanského hlavního sídla Iskorosteně. Po neúspěšném obléhání v průběhu léta údajně nechala Olga vypálit město s pomocí ptáků, k jejichž nohám nechala připevnit zapálenou koudel se sírou. Část obránců Iskorosteně byla zabita, ostatní se vzdali. Shodná legenda o vypálení města za pomoci ptáků se objevuje také u Saxóna (12. století) v jeho sbírce dánských vyprávěných bájí o hrdinských činech Vikingů a také u básníka a dějepisce Snorri Sturlusona.[1]

Poté, co se vypořádala s Drevljany, ujala se vlády nad Kyjevskou Rusí do plnoletí syna Svjatoslava, ale i poté zůstala faktickým vládcem, neboť Svjatoslav Igorevič mnoho času trávil na vojenských taženích.

Vnitřní politika editovat

Kněžna Olga cestovala po knížectví, které pomáhala rozvíjet a budovat. Dávala stavět hostince a mosty, pečovala o chudé. Byla první na Rusi z vládců, kdo přijal křest a poté kázala dát postavit chrámy sv. Mikuláše a sv. Sofie v Kyjevě, Zvěstování Panny Marie ve Vitebsku a chrám Nejsvětější Trojice v Pskově.[2]

Vztahy s Byzancí a Západem, přijetí křesťanství editovat

Křest přijala Olga v Cařihradu (Konstantinopoli) v roce 955 po smrti svého manžela Igora z rukou patriarchy Theofylakta.[2] V roce 957 byla v Konstantinopoli znovu slavnostně přijata byzantským císařem Konstantinem VII. Porphyrogennetem, který ji požádal o ruku, ale byl odmítnut, to alespoň tvrdí Nestorův rukopis. Tvrzení je ovšem v podstatě nesmyslné, neboť Konstantin VII. byl v té době ženatý. Olga žádala o vyslání pravoslavných biskupů na Rus, z neznámých důvodů ale císař misii nevyslal.

V roce 959 Olga taktéž žádala římskoněmeckého krále Otu I. o vyslání misie s biskupem na pomoc při christianizaci Kyjevské Rusi.[3] Tímto poselstvem se Olga pokusila vybudovat těsnější spojení se západním císařstvím a získat tak větší nezávislost na Byzanci.[4]

Poté se mnich Adalbert (pozdější arcibiskup magdeburský) vydal na východní misii, avšak již roku 962 se vrátil zpět:

V onom roce se Adalbert, jenž byl jmenován biskupem na Rusi, vrátil zpět, neboť se mu nepodařilo dosáhnout toho, k čemu byl vyslán a své snahy považoval za marné. Na zpáteční cestě bylo několik osob jeho doprovodu zabito, jemu se podařilo uniknout jen s velkými obtížemi.
— [5]

Na tom měl pravděpodobně svůj podíl vliv Svjatoslavův.

V Kyjevě však byly při archeologických průzkumech odkryty pozůstatky rotundy z 10. století.

Nejpozději od roku 964 panoval v Kyjevě kníže Svjatoslav, o jeho křtu však není nic známo. Olga zemřela v roce 969.[6] V letech 987–988 na Rusi proběhla nová vlna christianizace pod vlivem byzantského ritu. To rozhodujícím způsobem předznamenalo budoucí směřování Ruska jak na úrovni duchovní, tak politické.

Druhý život editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Snorri Sturluson, Okruh světa (česky jako „Královské ságy“), Sága o Haraldovi Ukrutném
  2. a b sv. Olga (Helena). catholica.cz [online]. [cit. 2023-04-15]. Dostupné online. 
  3. Jediná podrobná zmínka o Olze v latinské kronice: (Text citátu: "Legati Helenae reginae Rugorum, quae sub Romano imperatore Constantinopolitano Constantinopoli baptizata est, ficte, ut post clariut, ad regem venientes episcopum et presbiretos eidem genti ordinari petebant / překlad = Přišli poslové od Heleny, královny Rusi, pokřtěné od římského císaře konstantinopolského v Konstantinopoli a prosili, aby byl do jejich říše vyslán biskup a kněz. / pramen=Reginonis abbatis prumiensis Chronicon, cum continuatione treverensi)
  4. Olga ovšem nesprávně vyhodnotila vztahy na Západě, neboť bylo pouze v moci papež jmenovat plnohodnotného biskupa.
  5. Regino z Prümu: Reginonis abbatis prumiensis Chronicon. Kolem roku 962.
  6. Pamětech knížete Vladimíra Jakuba Černorizce se uvádí 11. červenec 969

Literatura editovat

  • Nestorův letopis ruský: pověst dávných let. Překlad Karel Jaromír Erben. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1954. 
  • DUKES, Paul. A History of Russia : Medieval, Modern, Contemporary c. 882-1996. Londýn: MacMillan Press, 1998. ISBN 0-333-66067-6. 
  • LÁŠEK, Jan Blahoslav. Počátky křesťanství u východních Slovanů. Praha: Síť, 1997. ISBN 80-86040-05-4. 
  • KARPOV, Aleksej Jur'jevič. Knjaginja Ol'ga. Moskva: Molodaja gvardija, 2009. ISBN 978-5-235-03213-2. 
  • POPPE, Andrzej. Once Again concerning the Baptism of Olga, Archontissa of Rus'. Dumbarton Oaks Papers. 1992, roč. 46, s. 271–277. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat

Předchůdce:
Igor
  3. vládkyně Kyjevské Rusi
945962
  Nástupce:
Svjatoslav I.
Předchůdce:
Igor
Kněžna kyjevská
945962
Nástupce:
Svjatoslav I.
Předchůdce:
Igor
Kněžna novgorodská
945962
Nástupce:
Svjatoslav I.