Otevřít hlavní menu

Naditec[1] (Prosopis) je rod rostlin z čeledi bobovité. Zahrnuje asi 49 druhů, pocházejících zejména z Jižní Ameriky, v menší míře i v tropech a subtropech Starého světa. Naditce jsou dřeviny s dvakrát zpeřenými listy a s hustými klasy drobných žlutých květů s dlouhými tyčinkami. Často jsou výrazně trnité. Mají poměrně široké místní využití a jsou vysazovány i v jiných oblastech tropů a subtropů.

Jak číst taxoboxNaditec
alternativní popis obrázku chybí
Kvetoucí naditec Prosopis pallida
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád bobotvaré (Fabales)
Čeleď bobovité (Fabaceae)
Podčeleď Caesalpinioideae
Rod naditec (Prosopis)
L., 1767
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Trnitá větévka naditce Prosopis juliflora

Obsah

PopisEditovat

Naditce jsou stromy a keře s dvakrát zpeřenými listy. Na listech jsou přítomna extraflorální nektária v podobě žlázek. Rostliny mají často výrazné párové trny, vzniklé přeměnou palistů podobně jako u akátu. Květy jsou nejčastěji žluté, uspořádané v hustých klasech nebo hlávkách. Kalich je zvonkovitý, z 5 lístků. Koruna je složená z 5 na bázi více méně srostlých korunních lístků. Tyčinek je 10 a jsou mnohem delší než koruna. Semeník obsahuje mnoho vajíček. Plody jsou nepukavé, zploštělé nebo válcovité, s přehrádkami mezi semeny.[2]

RozšířeníEditovat

Rod naditec zahrnuje asi 49 druhů. Nejvíce druhů se vyskytuje v jižních oblastech Jižní Ameriky od jižní Brazílie a Bolívie po Chile a Argentinu, menší centrum druhové pestrosti je v Andách v Peru, Kolumbii a Ekvádoru. Celkem 7 druhů se vyskytuje v oblasti Mexika a jz. USA. Ve Starém světě je rod zastoupen celkem 4 druhy. Největší areál má naditec Prosopis farcta, rozšířený od severní Afriky přes Arábii po Střední Asii a Indický subkontinent, a naditec africký (P. africana), který se vyskytuje v rovníkové subsaharské Africe a Arábii.[3]

Naditce jsou všeobecně rychle rostoucí a vůči suchu odolné dřeviny, rostoucí vesměs na chudých či zasolených půdách v sušších až suchých oblastech. Je rozšířen od tropů po teplé oblasti mírného pásu. Některé tropické i subtropické druhy jsou již dlouho vysazovány i v jiných částech světa. Zdomácněly ve východní a jižní Africe i v oblasti Sahelu, v Pákistánu a Indii, v Brazílii a Austrálii. První údaj o vysazení v africkém Senegalu je z roku 1822. V některých oblastech se staly invazními rostlinami.[4]

ZástupciEditovat

VýznamEditovat

Ze sušené dužniny plodů naditců vyráběli domorodí indiáni v oblasti Sonorské pouště mouku. V severní Argentině je takto naditec využíván dodnes. Mouka má omezenou výživnou hodnotu, neboť neobsahuje škrob.[4] Dužnina plodů některých druhů je jedlá, pojídá se čerstvá, sušená nebo vařená nebo se z ní připravuje víno. Plody s jedlou dužninou mají např. druhy naditec jehnědokvětý (P. juliflora), naditec bílý (P. alba), naditec čilský (P. chilensis), naditec pýřitý (P. pubescens) a P. spicigera. V některých oblastech jsou naditce důležité pícniny nebo medonosné rostliny. Lusky některých jihoamerických druhů slouží jako zdroj tříslovin.[7]

Různé druhy naditců mají celkem široké využití jako zdroj dřeva, gumy a barviva, jako stínící a okrasné dřeviny a jsou využívány i v místní medicíně.[3]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky) 
  2. REICHE, Karl Friedrich. Estudios criticos sobre la flora de Chile. Santiago de Chile: [s.n.], 1903. (španělsky) 
  3. a b Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b CHOGE, S.K. et al. Prosopis pods as human food, with special reference to Kenya [online]. Nairobi: Kenya Forestry Research Institute, 2007 [cit. 2015-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Biolib [online]. Dostupné online. 
  6. Dendrologie online [online]. Dostupné online. 
  7. VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6. (česky) 

Externí odkazyEditovat