Otevřít hlavní menu

Život a díloEditovat

Dětství, mládí, nacismusEditovat

Vyrůstal v Libáni u Jičína, kde jeho rodina vlastnila malou továrnu. Za protektorátu byl v Pick rámci pronásledování Židů i za svou podvratnou činnost (s kamarádem tiskli a distribuovali letáky) jako šestnáctiletý v lednu 1943 odtransportován do Terezína, v září 1944 pak do Osvětimi. Plynové komoře se mu však podařilo uniknout díky včasnému varování přítele Gerta Körbela, na jehož radu Mengelemu nahlásil vyšší věk a povolání strojního zámečníka – a tak byl od listopadu 1944 do dubna 1945 pracovně nasazen v továrně v Meuselwitzu, pobočce Buchenwaldu. Na konci války, v dubnu 1945, uprchl se skupinou přátel z pochodu smrti. Z Židů odvezených z Libáně přežil jen Miloš Pick se sestrou Soňou, jejich rodiče zahynuli v Osvětimi.[1][2][3]

Studium, výzkum, 60. léta, „normalizace“Editovat

Vystudoval statisticko-ekonomické inženýrství na ČVUT v Praze, kde pak pracoval v Ústavu pro hospodářský a sociální výzkum (pod vedením Josefa Goldmanna a Josefa Kohna-Fleka), po jehož zrušení přešel do tehdy nově ustaveného Státního plánovacího úřadu. Většinu života věnoval ekonomickému výzkumu – v Československém výzkumném ústavu práce a sociálních věcí v Bratislavě, Ekonomickém ústavu ČSAV v Praze, Prognostickém ústavu ČSAV (vedený Valtrem Komárkem) v Praze, Vídeňském ústavu pro mezinárodní ekonomické komparace ve Vídni. Aktivně se angažoval v KSČ, do které vstoupil v roce 1943.[1] V reformních dobách šedesátých letech se v ústředních orgánech československé státní správy zabýval mezinárodními komparacemi produktivity a zaváděním pětidenního pracovního týdne. Po srpnu 1968, v době „normalizace“ byl vyloučen z KSČ a brzy pak nesměl publikovat.

Po listopadu 1989Editovat

Po listopadu 1989 byl ekonomickým poradcem některých ekonomických představitelů vlád ČSFR a ČR, mj. ve „Vlasákově týmu“ pro alternativní strategii ekonomické reformy, a odborové centrály ČMKOS. Publikoval knižně, v odborném ekonomickém tisku, psal i pro širší veřejnost. Měl jasnou představu o tom, kam by se Česká republika měla ubírat, čím by se měla stát – „svobodnou a solidární znalostní společností založenou na souhře trhu a státu“.[4]

Polistopadovou ekonomickou politiku – „divokou“ i kupónovou privatizaci spojenou s výkupem akcií spekulanty, šokovou restauraci kapitalismu – považoval za promarněnou šancí, dostat se do „elitního kruhu západních zemí Evropy“. Podle Picka se Česká republika, vstupující do ekonomické transformace jako středně vyspělá průmyslová země,[5] nejen zbytečně zbavila životaschopných konkurenceschopných podniků, ale navíc přeživší zbytky „darovala“ zhruba 400 horním rodinám. Tím vznikla oligarchizovaná struktura, určující dění v ČR dodnes. Privatizace měla být uskutečňovaná postupně a v souběhu s ochranou vnitřního trhu, čímž by se mj. mohlo zabránit podstatnému odlivu kapitálu ze země a poklesu produktivity práce. Místo toho se ČR stala zemí s „politikou podbízení, levné práce a daňového dumpingu“, s podstatnou nekonkurenceschopností, vymizením vnitřního trhu, exportně taženou ekonomikou, se snižováním mezd a „nulovými“ investicemi.

Sociální stát, neoliberalismus, globalizace – ekonomika a společnostEditovat

Pickova analýza sociálního státu jej vedla k návrhu „funkčního řešení“, v kterém dělí formy sociálního státu na tři skupiny:

Podle Picka je nutno zkrotit globalizaci, aby přestala být neoliberální hrozbou a stala se služebníkem – regulovat kapitálové trhy, přehodnotit znevýhodňující zahraniční obchod méně vyspělých ekonomik. Dále je třeba posilovat tvorbu, osvojování a uplatňování znalostí, nediskriminační přístup k nim – což je nejen sociálnější, ale i ekonomicky účinnější. Dlouhodobé zdroje jsou hlavně ve zvyšování produktivity výrobních činitelů – především produktivity práce – v soutěži s „nesociálními“ státy jde o prvenství v ekonomice. Sociální stát má k tržní motivaci podniků navíc nejen motivační sílu sociální soudržnosti, ale i solidární přístup k intelektualizaci člověka. Svět potřebuje mocenskou rovnováhu. Je nutné překonat jeho monopolaritu a vytvářet svět multipolární, aby supervelmocí bylo více než jediná, aby byly další „Evropské unie“ ve světě.[7]

CitátyEditovat

„Schematická terapie neoliberálů – těžce nemocného, ještě zchoulostivělého pacienta hodit po hlavě do hluboké, mrazivé vody i bez předchozí rekonvalescence a rehabilitačního tvrdého tréninku a místo toho mu jen předepsat redukční dietu – se nezdá být nejšťastnější.“
—Miloš Pick, Stát blahobytu, nebo kapitalismus? – My a svět v éře neoliberalismu 1989–2011, 2009/11[6]
„Nemohu ... nabídnout jistotu, jen naději, ale to není málo, je to strašná síla. Je to víra v člověka, že dlouhodobě zvítězí ti dobří a dobro v nich. Nejen morálním kázáním, ale utvářením společenského systému, který to umožní.“
—Miloš Pick, Naděje se vzdát neumím, 2010[3]
„...lidé jsou také voliči. Měli by se podílet na řešení ... každodenních otázek a mluvit do toho, protože to dává určitou naději, že politici budou pod tlakem, aby hledali řešení, která pomohou, a ne která budou škodit.“
—Miloš Pick, v rozhovoru s Vilémem Faltýnkem Nevyslyšená polemika Miloše Picka[8]

PublikaceEditovat

(recenze publikací, také s citáty z nich – viz též odkazy v referencích)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Miloš Pick (1926 - 2011) - Životopis – „Snažil jsem se Mengelemu drze dívat do očí“ Archivováno 4. 11. 2013 na Wayback Machine | dozvědět se více » Archivováno 4. 11. 2013 na Wayback Machine, projekt Příběhy 20. století na Paměti národa, pametnaroda.cz
  2. Miloš Pick: Přepisování dějin místo pokání, na blogu Jiřího Havla, aktualne.centrum.cz, 29.7.11, psáno pro Literární noviny, publikováno také na Britských listech
  3. a b Doubravka Olšáková: Miloš Pick: Naděje se vzdát neumím, Dějiny a současnost, 2010 – s recenzí a shrnutím autobiografických vzpomínek, vyšlých v Edici osudů nakladatelství Doplněk, Brno 2010
  4. rozhovor v Právu, citovaný Pavlem Pokorným v nekrologu Zemřel významný makroekonom Miloš Pick, Česká pozice, 31.10.11
  5. Miloš Pick: Východiskem je třetí cesta, seminář Vývoj české ekonomiky očima nestorů naší ekonomické obce, 18.4.00 v Národním domě na Vinohradech (Praha)
  6. a b Radim Hejduk: Kdo mě inspiruje: Miloš Pick, Demokratická levice, 29.3.12 – s recenzí publikace Stát blahobytu, nebo kapitalismus? – My a svět v éře neoliberalismu 1989–2011
  7. Miroslav Sígl: Kniha: Makroekonom Pick se naděje vzdát neumí, Neviditelný pes, 13.7.10
  8. Vilém Faltýnek: Nevyslyšená polemika Miloše Picka, ČRo Radio Praha Knihovnička Radia Praha, 24.1.10 – rozhovor s autorem a Janem Kellerem, citáty z publikace

Externí odkazyEditovat