Otevřít hlavní menu

Osvětim

město v Malopolském vojvodství, Polsko

Osvětim (rod ženský) (zřídka Osvěnčín nebo Osvěčím, polsky Oświęcim zvuk [ošvěnčim] (rod mužský), německy Auschwitz [aušvic], slovensky Osvienčim, romsky Aušvica nebo Osvěnčim) je polské čtyřicetitisícové okresní město v Malopolském vojvodství ležící při ústí řeky Soły do Visly. První písemné zmínky pocházejí z roku 1179.

Osvětim
Oświęcim
Zimní stadion
Zimní stadion
Osvětim – znak
znak
Osvětim – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 230 m n. m.
Stát PolskoPolsko Polsko
Vojvodství Malopolské
Okres Osvětim
Osvětim na mapě
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 30,3 km²
Počet obyvatel 40 520 [1] (2008)
Hustota zalidnění 1 351 [1] obyv./km²
Správa
Starosta Janusz Andrzej
Oficiální web www.um.oswiecim.pl
Telefonní předvolba (+48) 33
PSČ 32-600, 32-601, 32-602, 32-603, 32-606, 32-610
Označení vozidel KOS
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Náměstí v Osvětimi
Pohled na oblast okolo Osvětimi, který se naskytl milionům lidí
Tento článek je o městu v Malopolském vojvodství. O nacistickém vyhlazovacím táboře pojednává článek Auschwitz.

Ve městě a jeho okolí za druhé světové války němečtí nacisti zbudovali táborový komplex Auschwitz (česky Osvětim), kde zemřelo více než miliontřistatisíc převážně židovských vězňů. Město je dnes významným turistickým cílem, což se odráží na jeho ekonomice, která se zaměřuje převážně na poskytování ubytovacích a pohostinských kapacit. Ve městě se nachází železnice a v okolí několik výrobních závodů, které zde zbyly jako smutný pozůstatek po válce.

Obsah

DějinyEditovat

První písemné zmínky o Osvětimi pocházejí z roku 1217 (Ospenchin), ale podle Wincenteho Kadłubka vrchní polský kníže Kazimír II. Spravedlivý (seniorátní kníže) daroval „několik měst“ (pravděpodobně včetně Osvětim a okolí) svému bratranci a vazalovi Měškovi, knížeti ratibořskému. V té době byla Osvětim hradištěm. Název hradiště a osady ve staropolštině znamenal „místo patřící Osvětimovi“, což je staroslovanské jméno pravděpodobného zakladatele. V době vzniku osady probíhal v Polsku proces feudálního rozdrobení. V roce 1272 opolský kníže Vladislav I. nadal Osvětim městskými právy. Feudální rozdrobení Polska nabíralo tempo, takže v roce 1290 došlo k rozpadu opolského knížectví a město Osvětim se stalo součástí nově vzniklého Těšínského knížectví.

V roce 1315 došlo k dalšímu dělení a vzniklo Osvětimské knížectví, v jehož rámci Osvětim byla sídlem místního knížecího rodu, jedné z větví Piastovců. V roce 1327 se kníže Jan I. stal vazalem českého krále Jana Lucemburského a Osvětimsko lénem Českého království. V roce 1454 kníže Jan IV. složil vazalskou přísahu polskému králi Kazimíru IV. O 3 roky později Jan IV. prodal knížectví Polské koruně. Až do roku 1564 mělo Osvětimsko v rámci Polska autonomní status, poté jako slezský okres bylo součástí Malopolského vojvodství. Během švédské invaze (1655–60) bylo město nájezdníky velmi zničeno. V roce 1772, během 1. dělení Polska, Osvětim zabrala Habsburská říše - Rakousko Uhersko.

Po první sv. válce se Osvětim stala opět součástí obnoveného Polska. V letech 1929–1931 byla okresním městem. Po německé invazi do Polska v 1939 roce bylo město okupanty připojeno bezprostředně k Říši. V témže roce němečtí nacisté vybudovali ve městě v prostorách vyklizených polských kasáren, nechvalně známý koncentrační tábor (německy KL Auschwitz I.). Poblíž města, v obci Březinka, byl vybudován v nehostiné bažinaté části, vyhlazovací a koncentrační tábor Auchwitz II - Birkenau, ve kterém za války zavraždili přes miliontřistatisíc lidí (hlavně Židů, ale také Poláků, Čechů, Rusů, Romů atd.). Při stavbě tábora Němci násilně vysídlili okolní polské obyvatelstvo ze 40km pásma kolem táborů (také z Osvětimské čtvrti Zasole, která se nacházela za řekou Sola). Po porážce Německa (Osvětim byla dne 27.1.1945 osvobozena sovětskými vojsky) se tu obnovila polská správa. Na území německého koncentračního tábora byly sovětskou policií NKVD zřízeny internační tábory pro německé zajatce. Polská komunistická tajná policie na území tábora zřídila také věznici pro podezřelé ze spolupráce s nacisty. V roce 1946 byly všechny tábory vyklizeny a bývalý německý koncentrační tábor se v roce 1947 stal muzeem.

Město Osvětim bylo opět v letech 1952–1975 okresním městem.

V současné době zde žije kolem 40 000 obyvatel.

Koncentrační táborEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Auschwitz.

Za druhé světové války bylo město přičleněno k Německé říši a byl zde zřízen v areálu bývalých kasáren polské armády, koncentrační tábor Auschwitz I. Později, roku 1942, byl u obce Březinka, vybudován rozsáhlý vyhlazovací tábor Auschwitz II – Birkenau (Březinka) a u blízké vesnice Monowice, menší pracovní tábor Auschwitz III – Monowitz, na výrobu syntetického benzinu, kaučuku a výbušnin.

Stručná historie tábora a jeho pobočekEditovat

Nově vzniklý koncentrační tábor Osvětim (Auchwitz I.), využil vyklizených kasáren polské armády, které byly rozšířené o nové budovy. Hlavním důvodem vzniku koncentračního tábora, ještě nebylo masové vyhlazování, ale potřeba uvěznění velkého počtu Poláků a zajatých sovětských vojáků. Kapacita tohoto tábora byla asi 15–20 tisíc vězňů. Pro zahájení likvidace vězňů a vyzkoušení různých způsobů usmrcování vězňů, byl upraven původní objekt skladu zeleniny na Krematorium KI - plynová komora, uhelna, tři spalovací dvojité pece. Do prostoru plynové komory se pod záminkou hygienické očisty, vlezlo na 800 vězňů. Cyklon B - se sypal dovnitř pomocí průduchů ve střeše budovy.

Roku 1941 začal být realizován plán tzv. „konečného řešení židovské otázky“, tedy plán vyvraždění židovské rasy jako takové. Za tímto účelem byl u 3km vzdálené vsi Březinka vybudován tábor Auchwitz II - Birkenau. (Březinka=Birkenau). Na původně bažinaté louce, byly ručně vykopané odvodňovací přílopy (cca 14 km). Bylo zde postaveno na 70 zděných baráků a na 250 dřevěných typizovaných baráků - původně stájí, pro 52 koní. Odvodnění bažin a stavbu baráků, zajišťovali z počátku i zajatí sovětští vojáci (cca 20tis).

Kapacita Auchwitz II - Birkenau, dosáhla v roce 1944 až 200 tisíc vězňů.

Roku 1942 bylo zahájeno masové vyvražďování, běžící denně po tisících obětí. V táboře se nacházely 4 plynové komory a krematoria K II - K V. Denně bylo možné zavraždit a během dalších dnů spálit až 10 000 vězňů. V táboře byli vražděni nejen Židé, ale prakticky všechny národnosti okupované Evropy, české a slovenské vězně nevyjímaje. Tábor se stal místem působení neblaze proslulých lékařů SS, zejména Josefa Mengeleho. Tito lékaři prováděli pokusy na lidech a nově příchozí na rampě tábora rozdělovali na ty, kteří jsou určeni k okamžitému zabití, na ty, kteří jsou určeni k utýrání otrockou prací a zabití později a nakonec na ty (zejména děti), kteří se hodí na jejich pokusy.

V letech 19421944 bylo vybudováno dalších 40 podtáborů osvětimského komplexu. Nejvýznamnějším z nich byl tábor Osvětim III. – Buna, který byl zřízen ve spolupráci s podnikem IG Farbenindustrie AG. Tato firma vyráběla mimo technický benzin, kaučuk a výbušniny i granule plynu Cyklonu B určeného k použití nejen v plynových komorách koncentračního a vyhlazovacího tábora Auchwitz - Birkenau.

Když se blížila Rudá armáda, nacisté zdemontovali pece krematorií, naložili a převezli do Říše, zbytky plynových komor (kromě KIV - bylo vyhozeno do vzduchu vězni), vyhodily do vzduchu, většinu přeživších vězňů poslali na Pochod smrti do jiných KT a snažili se zničit i písemné důkazy vraždění. I tak ale zůstalo dost nezvratných důkazů o těchto zločinech proti lidskosti.[2] KT Osvětim byl osvobozen Rudou armádou dne 27. ledna 1945, jež tímto zároveň dala svobodu 7 tisícům vězňů, kteří v táboře zůstali i po evakuaci jednotkami SS.

DemografieEditovat

Informace ke dni 31. prosince 2005:[3]

celkem ženy muži
poč. osob % poč. osob % poč. osob %
populace 41 134 100 21 628 52,5 19 506 47,5
hustota zalidnění (os./km²) 1371 720,9 650,2

Partnerská městaEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Główny Urząd Statystyczny: Powierzchnia i ludność w przekroju terytorialnym w 2008 r., s. 171. [1]
  2. Archivovaná kopie. www.holocaust.cz [online]. [cit. 2013-05-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-01. 
  3. Statistický úřad v Krakově

Externí odkazyEditovat