Otevřít hlavní menu

Medvedie (rusínsky Медведже) je obec na Slovensku v okrese Svidník v severní části Nízkých Beskyd v blízkosti státní hranice s Polskem. Ke konci roku 2015 zde bydlí 45 obyvatel.

Medvedie
Medvedie
Medvedie.jpg
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 365 m n. m.
Stát SlovenskoSlovensko Slovensko
Medvedie
Medvedie
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 5,0 km²
Počet obyvatel 47 (2017)[1]
Hustota zalidnění 9,3 obyv./km²
Správa
Oficiální web medvedie.sk
Telefonní předvolba 054
PSČ 090 05 (pošta Krajná Poľana)
Označení vozidel SK
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jde o obec s historickou potoční (říční) oboustrannou zástavbou na březích potoka Hrišov. Rozprostírá se mezi katastry obcí s Krajná Porúbka (severovýchodně) a Šarbov (severozápadně), jihovýchodně leží obec Krajná Bystrá a na jihu pak vesnice Korejovce. Obec v průběhu dějin patřila do regionu Šariš, panství Makovica a do okresu Svidník.

Nadmořská výška středu obce dosahuje 365 metrů nad mořem. Obec obklopují ze severovýchodu kopec Čierťaž s nadmořskou výškou 558 metrů, jižně pak vrch Ščob s nadmořskou výškou 518 metrů a západně kopec s názvem Vrch 521 m n. m.. Rozloha mírně členitého okolí obce činí 505 hektarů a tvoří jej flyšové vrstvy a svahové hlíny.

Převládá zde lesní porost s převahou buky, břízy a borovice. Nachází se zde i sirný pramen minerální vody.

Obsah

DějinyEditovat

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1573, kdy byla odkazována jako osada Medvecza. Později se názvy osady jazykově proměňovaly:

  • 1618 - Meduedza, Medueza
  • 1773 - Medvecza
  • 1786 - Medwecza
  • 1808 - Medvecza, Medwědica
  • 1863 - 1882 Medvedzse
  • 1888 - 1902 Medvedze
  • 1907 - 1913 Kismedvés
  • 1920 - Medvedze, Medbedze
  • 1927 - 1973 Medvedzie
  • od roku 1973 až doposud - Medvedie

Obec vždy patřila mezi malé vesničky svidnického okresu.

Symboly obceEditovat

ZnakEditovat

V modrém štítu na zeleném travnatém pažitu stojící zlatý medvěd ve stříbrné zbroji. Jde o mluvící symbol, který byl navržen podle otisku obecního pečetidla z roku 1787. Autory obecního znaku jsou Jozef Petrovič a Kvetoslava Hanzová. Znak byl přijat obecním zastupitelstvem dne 30. května 2005 a je zapsán v Heraldickém registru Slovenské republiky pod číslem HR: M-170/2005.

VlajkaEditovat

Vlajka obce je sestavena ze 6 podélných pruhů v barvách žlutá, modrá, žlutá, bílá, zelená a bílá. Vlajka má poměr stran 2 : 3 a ukončena je 3 cípy, t.j. dvěma zástřihy, sahajícími do třetiny jejího listu.

ObyvatelstvoEditovat

Z prvních soupisů obyvatelstva se dozvídáme, že v roce 1787 měla obec 19 domů a 131 obyvatel, v roce 1828 měla 35 domů a 276 obyvatel. V roce 2004 žilo v obci pouze 58 občanů, v roce 2015 celkem 45. Obyvatelé byli převážně zemědělci, u kterých produkce plodin vycházela z klimatických podmínek a možností, které jim dávala bonita zdejší půdy. Zpravidla pěstovali oves, pohanku, ječmen, len, konopí, brambory a jiné plodiny potřebné k chovu hovězího dobytka. Tím, že v okolí obce rostly borovice, v zimním období vyráběli šindele.

Vojenské pohřebiště z 1. světové válkyEditovat

Na místním hřbitově policisté československé branné moci, po vykonaných exhumacích, zřídili v roce 1922 vojenské pohřebiště se 43 hrobovými místy. V 38 hrobech je pochováno 58 příslušníků 10. jezdecké divize 3. carské ruské armády, kteří v tomto prostoru vedli, po překročení státní hranice a karpatských hřebenů, od září 1914 do dubna 1915 bojovou činnost. Tehdejší důstojnická carská elita neměla zabezpečenu potřebnou činnost týlových jednotek, zaměřených na pochovávání mrtvých.

Padlé exhumované vojáky proto po 1. světové válce pochovávali českoslovenští policisté tak, jak je našli, v jámách rozptýlených v okolí obce. V dalších 5 masových hrobech byly uloženy ostatky 58 neidentifikovatelných těl.

Po vzniku Československé republiky v roce 1918 se mnozí občané obce vystěhovali do jiných zemí i oblasti nové Československé republiky. Během Karpatsko-dukelské operace v říjnu a listopadu 1944 byla obec celkem zničena.

V předcházejících historických obdobích půdu obdělávali soukromě hospodařící rolníci. V době existence socialistické ČSSR byla půda združstevněna a v obci vzniklo JZD (slovensky JRD - jednotné rolnické družstvo).

Po vybudovaní Východoslovenských železáren v Košicích mladí lidé dojíždějí za prací do Košic i jiných průmyslových podniků v okolí.

V obci se nachází dřevěný kostelík (cerkev), kterou sem v době moru přemístili ze sousední obce Šarbov, kde ho nejprve celý po kusech rozebrali a v Medvedím ho pak znovu poskládali.

LiteraturaEditovat

  • Krpelec, B.: Bardejov a jeho okolie dávno a dnes. Bardejov 1935, s. 110.
  • DROBŇÁK, Martin – KORBA, Matúš – TURIK, Radoslav: Cintoríny prvej svetovej vojny v Karpatoch. Humenné : Redos, 2007. 86 s. ISBN 978-80-969233-3-5
  • DROBŇÁK, M.: Zborník z konferencie Prvá svetová vojna – boje v Karpatoch (www.kvhbeskydy.sk, 21.01.2008)
  • Ďurina Marián: Zanedbané vojnové cintoríny z 1. svetovej vojny, In.: Bojovník č. 23, 24, 25/2010 str. 10
  • Kováč, D.: Karpatská zima 1914 – 1915 a jej vplyv na česko-slovenský odboj, In: Slovanské istorické štúdie 23, Praha 1997, s. 26
  • Prvá svetová vojna – pozabudnuté cintoríny. Zost. M. Mikita, Svidnik : Regionálna rozvojová agentúra Svidník, 2006, 220 s. ISBN 80-967898-8-0.
  • SLEPCOV, I.: Miznúce stopy histórie, In: Dukla, č. 7, VIII. Ročník, Svidník, 11. februára 1998, str. 5
  • SLEPCOV, I. Vojenské cintoríny z prvej svetovej vojny na východnom Slovensku. In Vojenská história, roč. 7, 2003, č. 2, s. 70.
  • SLEPCOV Igor: Z histórie karpatskej ofenzívy Ruských vojsk v rokoch 1914 -1915, In.: Vojenská história 2/2000, ročník 4 str.3 -12* ŠUMICHRAST Peter: Nemecké vojnové hroby na území Slovenska 1.časť In: VOJENSKÁ HISTÓRIA, 3/2010, str. 88
  • Turik Radoslav: Vedecká konferencia na tému Prvá svetová vojna – boje v Karpatoch; (www.kvhbeskydy.sk, 12.12.2007); Klub vojenskej histórie Beskydy Humenné.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Medvedie na slovenské Wikipedii.

  1. Počet obyvateľov SR k 31. 12. 2017. Bratislava. 27. března 2018. Dostupné online.