Wikipedie

Maxmilián Karel Löwenstein-Wertheim

německý šlechtic

Maxmilián Karel kníže z Löwenstein-Wertheimu (německy Maximilian Karl Albert Reichsfürst von Löwenstein-Wertheim-Rochefort, 15. července 1656 Rochefort – 26. prosince 1718 Milán) byl německý šlechtic, diplomat a státník ve službách Habsburků. Od mládí se uplatňoval v diplomacii, vynikl především během války o španělské dědictví, kdy byl správcem okupovaného Bavorska (1704–1714). V roce 1711 byl povýšen na říšského knížete a byl zástupcem císaře u říšského sněmu. Svou kariéru završil jako místodržitel v Miláně (1717–1718). Zakoupil majetek v západních Čechách (Bezdružice), který jeho potomstvu patřil až do 20. století.

Maxmilián Karel 1. kníže z Löwenstein-Wertheim-Rochefortu
Generální guvernér v Milánsku
Ve funkci:
3. ledna 1717 – 26. prosince 1718
Předchůdceprinc Evžen Savojský
NástupceJeroným IV. z Colloredo-Waldsee
Císařský velvyslanec u říšského sněmu v Řezně
Ve funkci:
1712 – 1716
Předchůdcekardinál Jan Filip z Lambergu
Nástupcekardinál Kristián August Saský
Administrátor v Bavorsku
Ve funkci:
1704 – 1714
Narození14. července 1656
Rochefort
Úmrtí26. prosince 1718 (ve věku 62 let)
Milán
ChoťMarie Polyxena z Khuen-Belasi
RodičeFerdinand Karel z Löwensteinu a Anna Marie z Fürstenbergu
DětiEleonora Marie Anna z Löwenstein-Wertheimu
Dominik Markvart z Löwenstein-Wertheim-Rochefortu
Marie Leopoldina Löwensteinsko-Wertheimsko-Rochefortská
PříbuzníŽofie Marie Vilemína z Löwenstein-Wertheimu-Rochefortu, Jan Arnošt z Löwenstein-Wertheimu-Rochefortu, Marie Anna z Löwenstein-Wertheimu-Rochefortu, Kristýna Tereza z Löwenstein-Wertheimu-Rochefortu, Emílie Teodora Terezie z Löwenstein-Wertheimu-Rochefortu a Ernestina Barbora z Löwenstein-Wertheimu-Rochefortu (sourozenci)
Josef Hesensko-Rotenburský, Polyxena Hesensko-Rotenburská, Karolína Hesensko-Rotenburská, Konstantin Hesensko-Rotenburský, Kristýna Hesensko-Rotenburská a Eleonora Hesensko-Rotenburská (vnoučata)
Profesepolitik a voják
CommonsMaximilian Karl Albert, Prince of Löwenstein-Wertheim-Rochefort
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis editovat

 
Erb rodu Löwenstein-Wertheim-Rochefort

Pocházel ze starého šlechtického rodu Löwensteinů, který má původ v morganatickém manželství falckého kurfiřta Fridricha I. a jeho milenky Kláry Tottové. Patřil k hraběcí linii Löwenstein-Wertheim-Rochefort, narodil se jako nejstarší syn do početné rodiny říšského dvorního rady Ferdinanda Karla z Löwensteinu (1616–1672) a jeho manželky Anny Marie, rozené Fürstenbergové (1634–1705).[1]

Maxmilián Karel měl třináct sourozenců, z nichž bratři František Leopold (1661–1682), Ferdinand Heřman (1663–1684) a Vilém (1669–1695) zemřeli ve vojenských službách, další bratr Jan Arnošt (1667–1731) byl biskupem v Tournai. V době úmrtí otce byl ještě nezletilý a část mládí strávil ve Francii pod poručnickou správou svého strýce, štrasburského arcibiskupa Františka Egona z Fürstenbergu.

V roce 1679 vstoupil do služeb Habsburků, krátce sloužil v armádě, poté působil u dvora ovdovělé císařovny Eleonory Gonzagové a byl kapitánem císařské tělesné gardy.[2]

 
Maxmiliánův otec hrabě Ferdinand Karel z Löwenstein-Wertheim-Rochefortu

V roce 1684 byl jmenován členem říšské dvorní rady, poprvé se jejího zasedání zúčastnil o dva roky později.[3] Poté se uplatnil jako diplomat a v roce 1697 byl jmenován císařským tajným radou. Od roku 1699 byl císařským zplnomocněncem v Horním Porýní, zájmy císaře zastupoval také ve Frankfurtu nebo u arcibiskupa v Trevíru.[4]

Na počátku války o španělské dědictví chtěly menší říšské státy zachovat neutralitu a právě Löwenstein se zasloužil o to, že některé z nich přistoupily ke spojenectví s Habsburky. Během války byl v roce 1704 jmenován správcem v Horní Falci a po bitvě u Höchstädtu (1704) se stal administrátorem v obsazeném Bavorsku (pro tuto funkci byl původně zvažován Jan Václav Vratislav z Mitrovic.[5][6] Jeho úkolem bylo ekonomicky zapojit Bavorsko do chodu císařské armády, což se mu dařilo.[7] Zvyšování daní vyvolalo selské povstání, s nímž se Löwenstein vypořádal za pomoci armády.[8] Správcem Bavorska zůstal až do roku 1714.[9]

 
Zámek Bezdružice, majetek rodu od roku 1712

V roce 1711 byl císařem Josefem I. povýšen na říšského knížete (původně jen pro svou osobu, o rok později byla platnost titulu Karlem VI. rozšířena na celou rodinu, což znamená, že ostatní členové rodu byli princové a princezny). V letech 1712–1716 zastával funkci hlavního (principálního) komisaře u říšského sněmu.[10] V závěru války o španělské dědictví se zúčastnil mírových jednání a správu Bavorska předal v roce 1714 zpět kurfiřtovi Maxmiliánu Emanuelovi.

Nakonec byl v letech 1717–1718 místodržitelem, respektive generálním guvernérem v Milánském vévodství, které se stalo součástí habsburského soustátí v důsledku války o španělské dědictví.[11] V této funkci měl podpořit císařskou armádu za války čtverné aliance, nepodařilo se mu ale zabránit obsazení Sardinie španělskými vojsky. V Miláně nechal postavit nové divadlo na místě původní budovy vyhořelé v roce 1705.

Zemřel 26. prosince 1718 ve věku 62 let v Miláně, kde je také pohřben, pouze srdce bylo převezeno do rodové hrobky ve Wertheimu.

Manželství a rodina editovat

 
Maxmiliánův syn a dědic Dominik Markvart, 2. kníže z Löwensteinu (1690–1735)

V době vstupu do služeb Habsburků se v roce 1678 v Innsbrucku oženil s hraběnkou Marií Polyxenou Khuenovou z Belasy (1658–1712), dcerou diplomata hraběte Matyáše Khuena z Belasy. Z jejich manželství pocházelo deset dětí, z nichž dospělosti se dožilo jen pět, dva synové a tři dcery:

Majetek v českých zemích editovat

Kromě statků v německých zemích jako první z Löwensteinů získal majetek v Čechách. V roce 1712 koupil v dražbě za 120 000 zlatých panství Bezdružice, kde také vzápětí potvrdil městská privilegia (1713).[13][14] Ještě téhož roku přikoupil od Jana Josefa z Vrtby sousední panství Krasíkov s Cebiví a hrady Švamberk a Gutštejn.[15][16] V návaznosti na tyto akvizice požádal kníže Löwenstein o udělení českého inkolátu, který mu byl udělen 6. května 1712 a stal se právoplatným obyvatelem Českého království.[17] V rezidenční síti knížat Löwensteinů neměly statky v západních Čechách příliš velký význam, Maxmilián Karel ale již v roce 1714 založil v Bezdružicích textilní manufakturu a uvedl do provozu také sklárnu. Syn Dominik Markvart pak v roce 1720 koupil ještě panství Bor u Tachova, zdejší zámek se až po přestavbě v 19. století stal jedním z hlavních rodových sídel.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Rodokmen rodu Löwenstein-Wertheim-Rochefort dostupné online
  2. ↑ KUBEŠ, Jiří: Zápas o funkci nejvyššího štolmistra na dvoře císařovny vdovy Eleonory Gonzagové in: Folia historica Bohemia; Praha, 2013; s. 110–111 dostupné online
  3. ↑ Seznam říšských dvorních radů in:Chronologische Liste der Reichshofräte nach Oswald von Gschließer; Vídeň, 2014; s. 107 dostupné online
  4. ↑ KUBEŠ, Jiří a kolektiv: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740; NLN, Praha, 2018; s. 394 ISBN 978-80-7422-574-1
  5. ↑ VOKÁČOVÁ, Petra: Příběhy o hrdé pokoře. Aristokracie českých zemí v době baroka; Academia, Praha, 2014; s. 560–561 ISBN 978-80-200-2364-3
  6. ↑ VLNAS, Vít: Princ Evžen Savojský. Život a sláva barokního válečníka; Praha, 2001; s. 247 ISBN 80-7185-380-1
  7. ↑ VOKÁČOVÁ, Petra: Příběhy o hrdé pokoře. Aristokracie českých zemí v době baroka; Academia, Praha, 2014; s. 167 ISBN 978-80-200-2364-3
  8. ↑ KODETOVÁ, Petra: Soumrak krále Slunce. Válka o španělské dědictví 1701–1714; Praha, 2016, s. 154, 169; ISBN 978-80-7557-037-6
  9. ↑ Přehled představitelů státní správy v Bavorsku na webu worldstatesmen dostupné online
  10. ↑ KUBEŠ, Jiří a kolektiv: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740; NLN, Praha, 2018; s. 357 ISBN 978-80-7422-574-1
  11. ↑ Přehled představitelů státní správy v Milánském vévodství na webu worldstatesmen dostupné online
  12. ↑ Seznam říšských dvorních radů in:Chronologische Liste der Reichshofräte nach Oswald von Gschließer; Vídeň, 2014; s. 142 dostupné online
  13. ↑ PROCHÁZKA, Zdeněk: Bezdružice; Domažlice, 2006; s. 22 ISBN 80-86125-66-1
  14. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I.; Praha, 1996; s. 105–106 ISBN 80-85983-13-3
  15. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 47, 165
  16. ↑ Ottův slovník naučný, díl XV.; Praha, 1900 (reprint 1999); s. 75 ISBN 80-7185-226-0
  17. ↑ Tabulka udělování českých inkolátů na webu Ostravské univerzity, s. 23 dostupné online

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Maxmilián_Karel_Löwenstein-Wertheim&oldid=23741459“