Mangusta abuvudan

velký druh mangusty obývající velkou část subsaharské Afriky

Mangusta abuvudan (Ichneumia albicauda) či promyka abuvudan nebo promyka běloocasá[2] je velký druh mangusty obývající velkou část subsaharské Afriky a jih Arabského poloostrova. Patří mezi největší promykovité šelmy, dosahuje celkové délky mnohdy přes 1 metr a hmotnosti i více než 5 kg. Pohlavní dimorfismus je nevýrazný, samci bývají o něco větší. Typické pro tuto mangustu jsou dlouhé nohy, níže posazená přední část těla a šedo-hnědo-černo-bílá barva srsti. Ocas obvykle bývá v porovnání se zbytkem těla podstatně světlejší, většinou stříbřité či bílé barvy. Žije v různých druzích otevřenějších lesů, na savanách, křovinatých biotopech a stepích. Toleruje i lidmi pozměněnou krajinu. Vyhýbá se pouštím a hustým lesům. Jedná se převážně o nočního živočicha, který žije většinou osamoceně, jen dočasně v párech či menších skupinkách. Rozmnožování bývá sezónní, k porodům dochází obvykle v období dešťů. Počet mláďat v jednom vrhu je 1 až 4. Dospělci se živí především hmyzem, jídelníček si doplňují i menšími obratlovci a v malé míře i plody rostlin. Občas se přiživují i na mršinách či odpadcích. Doba dožití v zajetí se pohybuje od 10 do 14 let. Tato mangusta nemá zásadní přirozené nepřátele, mj. i díky účinné antipredační ochraně, avšak větší šelmy ji mohou za určitých podmínek zabíjet. Mezinárodní svaz ochrany přírody neshledává pro tento druh žádné zásadní hrozby a vede ho jako málo dotčený.[3][4][5][6]

Jak číst taxoboxMangusta abuvudan
Fotografie mangusty z profilu. Jde vidět, že ocas je mnohem světlejší než zbytek těla. Mangusta stojí a kouká.
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Nadtřídačtyřnožci (Tetrapoda)
Třídasavci (Mammalia)
Řádšelmy (Carnivora)
Čeleďpromykovití (Herpestidae)
Rodmangusta (Ichneumia)
Binomické jméno
Ichneumia albicauda
(Cuvier, 1829)
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Taxonomie editovat

Mangustu abuvudan popsal francouzský přírodovědec Georges Cuvier v roce 1829 pod vědeckým jménem Herpestes albicauda. Druhové jméno bylo zvoleno kvůli jejímu bílému ocasu (z latinského albus = bílý, cauda = ocas).[6] Později byla francouzským zoologem Isidorem Geoffroyem Saint-Hilaire přeřazena do rodu Ichneumia, který je monotypický, tedy obsahuje jen tento jediný druh. Název rodu pochází z řeckého ichneumon a znamená „stopař“.[6] Patří do čeledi promykovitých a v češtině se pro ni používá jak název mangusta, tak promyka.[2] Nejbližšími příbuznými jsou mangusty rodů Cynictis, Rhynochogale a Bdeogale.[7][8] Druh se dělí na 6[7] nebo 7[9] poddruhů. Poddruhy byly vyděleny převážně na základě zbarvení a validita některých z nich je sporná.[7] Jedná se o:[2][9][10]

  • Ichneumia albicauda albicauda (Cuvier, 1829) – oblast Sahelu od Somálska, Eritrey a Súdánu po Senegal, Arabský poloostrov
  • Ichneumia albicauda dialeucos (Hollister, 1916) – severovýchod východní Afriky
  • Ichneumia albicauda grandis (Thomas, 1890) – jižní a jihovýchodní Afrika
  • Ichneumia albicauda haagneri Roberts, 1924 – jižní Afrika
  • Ichneumia albicauda ibeanus (Thomas, 1904) – středovýchodní a východní Afrika
  • Ichneumia albicauda loandae (Thomas, 1904) – jihozápadní Afrika a jižní část střední Afriky
  • Ichneumia albicauda loempo (Temminck, 1853) – okraje lesů západní a severu střední Afriky[11]

Místní názvy pro tuto šelmu v oblasti jižní Afriky jsou: White-tailed Mongoose (angličtina), Witstertmuishond (afrikánština) Ubuchakide (Ndebele), Jerenyenje (Shona), Liduha (Swazi), Tlolota (Tsonga), Lesalamotlhaka, Lesêlamotlhaka, Mokala, Mosalamotlhaka, Mosêlamotlhaka, Sesêlamotlhaka (Tswana), Mutsherere (Venda), Ingqwalashu (Xhosa), Gqalashu (zuluština).[12]

Popis editovat

 
Kresba lebky mangusty abuvudan

Mangusta abuvudan je velká promykovitá šelma, zbarvená obvykle šedě, případně šedohnědě, s černými končetinami a šedým, stříbrošedým až bílým ocasem. Uši má menší, kulaté a lehce osrstěné. Jedinci z oblastí s vyššími srážkami mají zbarvení velmi tmavé až melanické, zatímco jedinci ze sušších stanovišť jsou světle šedí. Ač bílý ocas patří mezi rozlišovací znaky této mangusty, jedinci s černým ocasem jsou známí z celé oblasti výskytu. V západní Africe dokonce převažují nad běloocasými. Končetiny jsou tmavé a dlouhé, přičemž zadní dosahují větší délky než přední. Zakončeny jsou pěti prsty s robustními zahnutými drápy, jež měří až 14 mm. Anální žlázy slouží nejspíše ke značkování teritoria. Samice mají tři páry bradavek (někteří autoři udávají dva páry).[4][6][7] Podsada měří na délku asi 15 mm.[4] Pesíky dorůstají 40 mm až 100 mm a nejdelší jsou v zadní části těla a na ocase.[6]

Hmotnost se pohybuje od 1,8 po 5,2 kg.[3][6] Pohlavní dimorfismus je uváděn jako nevýrazný, samci bývají o něco větší a těžší. Průměrné hodnoty hmotností pro samce se udávají 3,6 kg,[4] nebo 4,5 kg,[7] pro samice 3,4 kg,[4] respektive 4,1 kg.[7] Celková délka většinou přesahuje 1 metr a největší jedinci mohou měřit až okolo 1,5 metru. Délka těla od špičky čenichu po kořen ocasu se pohybuje od 47 do 104 cm, ocas měří 34 cm až 49 cm.[3][7] Délka lebky je 9,6 až 11,6 cm.[3] Špičáky mají ostrý konec a jsou lehce zahnuté. Celkově jsou zuby široké a těžké, především poslední premoláry a první dvě stoličky. Zubní vzorec má podobu I 3/3, C 1/1, P 4/4, M 2/2 = 40 zubů.[7]

Rozšíření, biotop editovat

Tento druh mangusty žije v subsaharské Africe od Gambie a Senegalu na západě, po Africký roh na východě a jihovýchod jižní Afriky na jihu.[7] Obývá také pobřežní pás jižní části Arabského poloostrova, kam se dostala asi před 32 500 lety při jedné kolonizační vlně.[13] V Rudém moři ji lze nalézt i na ostrově Farasan, kam byla nejspíše zavlečena lidmi.[7] Konkrétně obývá tyto státy: Angola, Benin, Botswana, Burkina Faso, Čad, Džibutsko, Egypt, Eritrea, Etiopie, Gambie, Ghana, Guinea, Guinea-Bissau, Jemen, Jihoafrická republika, Jižní Súdán, Kamerun, Keňa, Kongo, Konžská demokratická republika, Lesotho, Malawi, Mali, Mosambik, Namibie, Niger; Nigérie; Omán; Pobřeží slonoviny, Saúdská Arábie, Senegal, Sierra Leone, Somálsko, Spojené arabské emiráty, Středoafrická republika, Súdán, Svazijsko, Uganda, Zambie, Zimbabwe.[5] Vyskytuje se od pobřeží až do nadmořské výšky 3500 metrů.[5]

Typickým stanovištěm mangusty abuvudan jsou travnaté oblasti (stepi, savany) a lesy. Nežije v tropických deštných lesích, v pouštích, polopouštích a na horách nad hranicí lesa. Je flexibilní a dokáže se adaptovat na antropogenní zásahy do krajiny. Běžně se vyskytuje v zemědělských oblastech, byla spatřena na zahradách, na plantážích a ve městech, kde se přiživuje na zbytcích potravin.[5][7][12]

Biologie editovat

Chování, teritorialita editovat

Mangusta abuvudan je nejběhavější ze všech mangust. Lezení po stromech ji činí problémy, ale plavkyně je obstojná. Drápy má sice vhodné k hrabání, ale zdá se, že si nehrabe svá vlastní doupata, a používá ta po jiných zvířatech, například po hrabáčích. K odpočinku využívá též rozhrabaná opuštěná termitiště, dutiny stromů, skalní rozsedliny a opuštěné budovy. Každý jedinec disponuje obvykle více doupaty, která pravidelně střídá. Jedná se o zvíře s výrazně noční aktivitou, kdy po setmění opouští doupě a vrací se brzy ráno. Denní činnost byla nicméně v některých oblastech též zaznamenána.[4][7][14]

Žije převážně samotářsky. Pokud jsou spatřeny skupiny, jde většinou o samici s mláďaty. Nicméně v oblastech s bohatými zdroji potravy se může shromáždit více jedinců najednou. Vypadá to, že jde o zvíře teritoriální. Velikost domovského okrsku se může pohybovat od 0,03 km2 až po více než 8 km2. Území samců je větší a zahrnuje 2 až 3 teritoria samic. Střety samců o území nebyla pozorována, pachové značky jsou nejspíše dostačující k tomu, aby k nim nedocházelo.[4][7]

Sociální interakce bývá zaznamenána zřídka. Pokud k ní dojde, zvířata se navzájem obvykle očichávají (čenichy a genitálie) a pak pokračují každý svou cestou. K cizincům se někdy může místní jedinec chovat agresivně. K vyprazdňování dochází poblíž doupat, často je k tomu využívaná poměrně velká „latrína“. K emitaci pachu a tedy značkování používá anální žlázu. Mangusta je zvíře většinou tiché, ale někdy může vydávat chrčivý či štěkavý zvuk, například, když se cítí ohrožená nebo se snaží bránit.[7][14]

Potrava editovat

Mangusta abuvudan je převážně hmyzožravá. Preferuje přitom termity, brouky, kobylky, cvrčky a larvy brouků. Další složku potravy tvoří obojživelníci, myšovití, plazi, ptáci, malí hmyzožravci a někteří další zástupci bezobratlých, například plži. Poměr jednotlivých složek potravy závisí i na ročním období. V době dešťů převažuje hmyz, v suchém období pak roste podíl obratlovců. Jako mnohé další mangusty i tento druh je schopen ulovit jedovaté hady. Živí se i vejci a nepohrdne ani mršinami. Doplňkovou část potravy tvoří ovoce a rostlinný materiál, občas se přiživí na potravinových odpadcích. Hledání potravy probíhá osamoceně a především za pomoci čichu. Může trvat 6 až 8 hodin a mangusta přitom urazí 4 až 5 km, přičemž prokřižuje prakticky celé své teritorium. Někdy k lovu bezobratlých využívá kulturní krajinu, kde dochází ke kumulaci hmyzu (noční osvětlení, odpadky, silnice, chovy dobytka).[4][7][14]

Rozmnožování, dožití editovat

O rozmnožování mangust abuvudan není k dispozici dostatečné množství informací.[4] V době říje, což zřejmě bývá na konci období sucha, se samec a samice na několik hodin sdružují do párů. Dochází ke kopulaci, která trvá 5 až 40 sekund a probíhá asi 15 až 20krát. Někdy samice se samcem ještě určitou dobu po kopulacích zůstává, jindy si krátce poté najde jiného samce, s nímž se rovněž spáří. Doba březosti je odhadována na 2 měsíce.[12] Mláďata se rodí nejčastěji, ale nikoli výhradně, v období dešťů, což se může regionálně časově lišit. Dochází k tomu nejspíše v doupatech. Ve vrhu jich bývá 1 až 4, nejčastěji 2.[4][7][14] Mláďata jsou po narození slepá a holá.[14] Jedno po narození změřené mládě vážilo 81 gramů a měřilo i s ocasem necelých 25 cm.[7] V době odchovu mláďat bývá samice velmi agresivní a schopná napadnout jakéhokoliv vetřelce.[14] Nezávislá se mláďata stávají asi ve věku 9 měsíců, ale často i poté se pohybují nějakou dobu (cca 4 měsíce) v mateřském teritoriu a samice spolu mohou tvořit malé, dočasné skupiny.[3][4] V zajetí se mangusty mohou dožít 10 až 14 let.[7] Doba dožití v přírodě není známa.

Přirození nepřátelé, paraziti editovat

Mangusta abuvudan může být zabita různými většími predátory, ale nejspíše se tak neděje často. Byly zaznamenány případy, kdy byla usmrcena levhartem, psy hyenovými a v urbánních oblastech potulnými psy domácími. Mláďata se mohou stát kořistí větších dravých ptáků.[6][7] Schopnost obrany proti predátorům je považována za velmi účinnou, především pomocí výhrůžného postoje, kousání a smrdutých výměšků z análních žláz.[3][14]

Mezi parazity se řadí různá klíšťata (např. Amblyomma hebraeum a Rhipicephalus appendiculatus), blechy, roztoči a vši. Jako vnitřní paraziti byli zaznamenáni hlístice a tasemnice.[7]

 
Jedinec chycený v kleci

Interakce s lidmi, hrozby editovat

Mezinárodní svaz ochrany přírody vyhodnocuje mangustu abuvudan jako druh málo dotčený. Udává při tom, že jí nehrozí žádné zásadní nebezpečí. Její populace je stabilní a obývá mnoho chráněných oblastí.[5] Nicméně člověk je považován za jediného skutečného, i když jen příležitostného lovce této šelmy.[6][14] Noční hledání potravy na silnicích mohou být pro mangusty nebezpečné kvůli střetům s vozidly, takových případů bylo zaznamenáno mnoho.[6][7] Občas může být chycena nebo zabita v rámci programů na kontrolu predátorů, jež jsou ale zaměřeny na šakaly a karakaly. Kůže bývá v omezené míře využívána některými komunitami (jihoafričtí Vendové) k ceremoniálním účelům. Mangusta není lovena jako zdroj masa z divočiny, tzv. bushmeat.[12] Někteří jedinci byli odchyceni a jejich chování pozorováno v zajetí. Nelišilo se od běžného chování, kupříkladu zvířata byla aktivní především v noci a ve dne odpočívala a spala, byla obvykle tichá a hlasově se projevovala jen při rozrušení.[14]

Reference editovat

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. a b c mangusta abuvudan Ichneumia albicauda (Cuvier, 1829). www.biolib.cz [online]. [cit. 2021-04-25]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f HUNTER, Luke; BARRETT, Priscilla. A Field Guide to the Carnivores of the World. London etc.: Panthera, New Holland Publishers, 2011. S. 60, 195. 
  4. a b c d e f g h i j k MATSON, Malorey. Ichneumia albicauda (white-tailed mongoose). Animal Diversity Web [online]. 2013 [cit. 2021-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c d e DO LINH SAN, Emmanuel. Ichneumia albicauda [online]. IUCN Red List of Threatened Species, 2015-02-28 [cit. 2021-04-25]. Dostupné online. DOI 10.2305/iucn.uk.2015-4.rlts.t41620a45208640.en. 
  6. a b c d e f g h i TAYLOR, Mark E. Ichneumia albicauda. Mammalian Species. 1972-06-16, čís. 12, s. 1. Dostupné online [cit. 2021-04-29]. DOI 10.2307/3504028. 
  7. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u KINGDON, Jonathan, a kol. Mammals of Africa, Volume V: Carnivores, Pangolins, Equids and Rhinoceroses. London: Bloomsbury Publishing, 2013. Kapitola TAYLOR, Mark E.: Ichenumia albicauda, White-tailed mongoose, s. 342–346. 
  8. PATOU, Marie-Lilith, et al. Molecular phylogeny of the Herpestidae (Mammalia, Carnivora) with a special emphasis on the Asian Herpestes. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2009-10-01, roč. 53, čís. 1, s. 69–80. Dostupné online [cit. 2021-04-26]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2009.05.038. (anglicky) 
  9. a b ITIS Standard Report Page: Ichneumia albicauda. www.itis.gov [online]. [cit. 2021-04-28]. Dostupné online. 
  10. WILSON, Don E.; REEDER, DeeAnn M. Mammal Species of the World: A Taxonomic and Geographic Reference. Baltimore: JHU Press, 2005. 2201 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8018-8221-0. S. 570. (anglicky) Google-Books-ID: JgAMbNSt8ikC. 
  11. DEHGHANI, R.; WANNTORP, L.; PAGANI, P. Phylogeography of the white-tailed mongoose (Herpestidae, Carnivora, Mammalia) based on partial sequences of the mtDNA control region. Journal of Zoology. 2008, roč. 276, čís. 4, s. 385–393. Dostupné online [cit. 2021-05-01]. ISSN 1469-7998. DOI 10.1111/j.1469-7998.2008.00502.x. (anglicky) 
  12. a b c d DO LINH SAN, E.; STUART, C.; STUART, M. A conservation assessment of Ichneumia albicauda [online]. The Red List of Mammals of South Africa, Lesotho and Swaziland. South African National Biodiversity Institute and Endangered Wildlife Trust, South Africa, 2016 [cit. 2021-04-26]. Dostupné online. 
  13. FERNANDES, Carlos A. Colonization time of Arabia by the White-tailed Mongoose Ichneumia albicauda as inferred from mitochondrial DNA sequences. Zoology in the Middle East. 2011-01-01, roč. 54, čís. sup3, s. 111–124. Dostupné online [cit. 2021-04-26]. ISSN 0939-7140. DOI 10.1080/09397140.2011.10648903. 
  14. a b c d e f g h i AL-SAFADI, Mousa M. On the biology and ecology of the White-tailed and Bushy-tailed Mongoose ( Ichneumia albicauda and Bdeogale crassicauda ) in Yemen. Zoology in the Middle East. 1995-01-XX, roč. 11, čís. 1, s. 5–13. Dostupné online [cit. 2021-04-29]. ISSN 0939-7140. DOI 10.1080/09397140.1995.10637665. (anglicky) 

Externí odkazy editovat