Otevřít hlavní menu

Ludvík Lábler (31. května 1855 Brandýs nad Labem[1]23. května 1930 Praha-Nové Město[2]) byl kutnohorský stavitel a stavební rada v Praze.

Ludvík Lábler
Narození 9. května 1855
Brandýs nad Labem
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 21. května 1930 (ve věku 75 let)
Praha-Nové Město
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Akademie výtvarných umění ve Vídni
Povolání stavitel
Ocenění čestný občan města Kutná Hora
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

ŽivotEditovat

Pocházel z rodiny brandýského stavitele Karla Láblera a jeho ženy Marie. Vystudoval Polytechniku v Praze a pokračoval jednoročním kursem kreslení historické architektury na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Poté nastoupil jako stavební adjunkt, asistent Josefa Mockera v Kutné Hoře, kde pracoval i po osamostatnění dvě desítky let. Podílel se na rekonstrukci chrámu svaté Barbory[3] a podle vlastního návrhu rekonstruoval Kamennou kašnu a Vlašský dvůr.[4] Dále přestavěl baziliku sv. Jiří na Pražském hradě v puristickém románském slohu a rekonstruoval například hradby v Nymburce.[5]. Z rekonstrukce a úprav kutnohorských chrámů daroval soubor kamenných gotických článků kutnohorské architektury daroval do Lapidária Národního muzea v Praze.

Kromě toho v 80. a 90. letech projektoval venkovské chrámy a kaple ve stylu historismu (hřbitovní kaple sv. Rosalie v Brandýse nad Labem, kaple sv. Floriána v Toušeni, kostel sv. Václava v Petrovicích u Červených Janovic, kostel sv. Jiří v Lošanech u Kolína). Po roce 1900 jeho projekty ustaly, ale názorově až do své smrti setrval v obhajobě architektury historismu a purismu. V letech 1904 - 1908 vedl obnovu chrámu sv. Bartoloměje v Kolíně podle staršího projektu Josefa Mockera a obnovu zámku Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou podle projektu Matěje Blechy.

Rodina a úřadEditovat

Roku 1887 se v Kutné Hoře oženil s Antonií Cyvínovou, měli jediného syna Antonína (* 1893). Od roku 1893 byl zaměstnán jako stavební rada na c. k. místodržitelství v Praze, v roce 1904 tam byl povýšen do funkce vrchního stavebního rady[6] a v úřadu setrval až do penzionování.

Členství a funkceEditovat

Byl členem archeologického sboru Wocel v Kutné Hoře, členem památkové komise a Jednoty pro dostavbu chrámu sv. Víta v Praze a pro dostavbu hradu Karlštejna. Roku 1899 byl jmenován čestným občanem Kutné Hory.

PozůstalostEditovat

Jeho písemná pozůstalost je uložena ve Státním okresním archivu v Kutné Hoře.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. DUDÁK, Vladislav. Kutnohorský poutník aneb Kutnou Horou ze všech stran. Praha, Kutná Hora: Nakladatelství Baset, 2044. 441 s. ISBN 80-7340-035-9. Kapitola Bývalým svatobarborským okrskem, s. 157–210. (česky) 
  4. BISINGEROVÁ, Marie. Vlašský dvůr; tajemství mince. [s.l.]: [s.n.], 2001. 27 s. Kapitola Rekonstrukce Vlašského dvora, s. 10–11. (česky) 
  5. Nymburk, městské hradby [online]. turistika.cz [cit. 2011-10-30]. Dostupné online. (česky) 
  6. [1]Konskripce obyvatel města Prahy

LiteraturaEditovat

  • VLČEK, Pavel: Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Libri Praha 2004, s. 35 ISBN 80-200-0969-8
  • PROVAZ, Lukáš: Čestní občané města Kutná Hora, 2013

Externí odkazyEditovat