Letovice (zámek)

Zámek Letovice
	letecký pohled
Základní informace
Sloh	novogotika
Poloha
Adresa	Letovice, Česko
Ulice	Zámek
Souřadnice	49°32′35,16″ s. š., 16°34′31,08″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	18941/7-501 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zámek Letovice stojí na skalním ostrohu nad obcí Letovice, asi 40 km severně od Brna.

Historie

zámek na rytině ze 17. století

Původní dřevěná tvrz patřící Bořitovi (1203 –1255)^[1], která stála na ostrohu nad Trstenickou stezkou, spojující Čechy a Moravu, byla přestavěna na hrad pravděpodobně Heřmanem z Letovic, od něhož pocházejí i první zmínky z let 1250-1274. Další zmínka pochází z roku 1316 od Stanimíra z Letovic. Hrad je ale písemně doložen až v roce 1360, kdy se majiteli hradu a panství stali páni z Letovic a z Ronova. Na přelomu 14. a 15. století zde byl do češtiny přeložen cestopis Marka Pola Milión. Roku 1424 hrad oblehli, dobyli a zničili husité.

V letech 1446-1505 vlastnil polovinu hradu a panství rod pánů z Lomnice. Druhá polovina panství byla v letech 1446-1505 majetkem rodu pánů z Boskovic. Roku 1505 získali páni z Boskovic první polovinu a panství s hradem vlastnili do roku 1544. Ve druhé polovině 15. století prošel hrad pozdně gotickou přestavbou.

Roku 1544 koupil hrad a panství od Kryštofa z Boskovic hrabě Kryštof z Hardeka a Kladska. Za Hanuše Fridricha z Hardeka byly provedeny úpravy interiéru, zesílení hradního opevnění se dvěma prstenci příkopů a dostavěno opevněné předhradí. Kamenné náhrobky Hardeků se nachází v kostele sv. Prokopa.

Roku 1614 přešel hrad a panství do rukou hraběte Jindřicha Václava Thurna svatbou s Reginou Juliánou z Hardeka. Roku 1645 hrad dobyli Švédové. Po smrti Jindřicha Václava Thurna byl hrad roku 1654 prodán Karlem Kašparem Thurnem za 60.000 zlatých Jiřímu Štěpánovi Bruntálskému z Vrbna, jenž nechal provést opravy válečných škod.

Barokní přestavby

pohled od východu

V letech 1664–1666 vlastnila hrad a panství hraběnka Eva Erdëdy, rozená Forgačová. Po ní byla v letech 1666-1668 majitelkou hraběnka Eliška z Náchoda, rozená Sunioginová. Ta roku 1668 odprodala hrad a panství za 60 000 zlatých ostřihomskému arcibiskupovi Jiřímu Szelepczenyi z Pohronce, jenž nechal provést přestavbu jádra hradu v raně barokní zámek. Tehdy získala zámecká zástavba půdorys nepravidelného trojúhelníku. Zámek a panství koupil v roce 1711 hrabě Karel Ludvík z Roggendorfu za 170 000 zlatých.

Roku 1724 získali zámek Blümegenové a začali s úpravami zámku. Tentýž rok zámek spolu s městečkem vyhořel. Po požáru došlo k barokním přestavbám – byl dokončen hlavní zámecký palác, upraven interiér a roku 1730 byly přistavěny nové hospodářské a úřední budovy.

Roku 1820^[zdroj?] se stala majitelem panství a zámku rodina Kálnokyů z Kőröspataku. Za jejího vlastnictví získal zámek svůj nynější vzhled. Proběhly empírové a pseudogotické úpravy, byly přistavěny konírny, letní a zimní jízdárny, a došlo i k úpravě původní hradní věže. Nejznámějším z Kálnokyů byl Gustav Kálnoky (v letech 1881–1885 ministr zahraničí Rakouska-Uherska), jenž nechal upravit zámecký svah v rozsáhlý romanticko–gotický park anglického stylu. Jeho sestra Adéla se zde 18. listopadu 1871 provdala za česko-uherského šlechtice, politika Jana Nepomuka z Waldstein-Wartenbergu.

Na zámku působil jako vychovatel Jan Erazim Vocel. Zámek patřil rodu Kálnoky až do roku 1945.

Po roce 1945

Návštěvnost zámku^[2]
Rok	Počet návštěvníků
2016	2 000
2017	1 900

Po roce 1945 se stal zámek majetkem MěNV. Byl v něm umístěn internát a později i několik tříd Masarykovy školy práce. Po dlouhých průtazích byl zámek navrácen v restitučním řízení hraběti Alexandru Kálnokymu. Poté začalo město ve spolupráci s Alexandrem Kálnokym investovat do statického zajištění a sanace sklepení jízdáren. Proběhla také úprava zámeckého parku. V roce 2004 byl zámek a přilehlý park za dva miliony korun prodán Bohumilu Vavříčkovi z Boskovic, který jej zrekonstruoval. Tato investice vyšla přibližně na 30 mil. Kč.^[3] Od počátku roku 2022 je však zámek z důvodu zdravotních problémů majitele nabízen k prodeji.^[4]

Odkazy

Reference

↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého,díl 14, Litoměřicko a Žatecko. [s.l.]: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. S. 5.
↑ Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2015–2017 [PDF online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2020-03-11]. S. 45. Dostupné v archivu.
↑ mc. Z ruiny udělal luxusní sídlo. Letovický zámek je nyní na prodej. E15 [online]. 2022-01-19 [cit. 2022-06-23]. Dostupné online.
↑ CHARVÁT, Jan. Letovický zámek je na prodej. Naposledy měnil majitele v roce 2004. Blanenský deník [online]. 2022-01-06 [cit. 2022-06-23]. Dostupné online.

Literatura

Milan Illa,Obrázky z Letovic Sešit č.1. Vlastním nákladem a tiskem, Letovice, 1998.
Milan Illa,Obrázky z Letovic Sešit č.2. Vlastním nákladem a tiskem, Letovice, 1998.
Milan Illa,Obrázky z Letovic Sešit č.3. Vlastním nákladem a tiskem, Letovice, 1998.
Milan Illa,Obrázky z Letovic Sešit č.4. Vlastním nákladem a tiskem, Letovice, 1998.
Emanuel Janoušek, Paměti města Letovic. Centa s.r.o., Brno, 1995.
redakční rada MěstNV v Letovicích, Ze starší kulturní minulosti města Letovic na Moravě . Grafia n.p., Letovice, 1966.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu zámek Letovice na Wikimedia Commons
Stránky zámku a Bohumila Vavříčka

[1] SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého,díl 14, Litoměřicko a Žatecko. [s.l.]: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. S. 5.

[navstevnost_2015-2017-2] Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2015–2017 [PDF online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2020-03-11]. S. 45. Dostupné v archivu.

[3] . Z ruiny udělal luxusní sídlo. Letovický zámek je nyní na prodej. E15 [online]. 2022-01-19 [cit. 2022-06-23]. Dostupné online.

[4] CHARVÁT, Jan. Letovický zámek je na prodej. Naposledy měnil majitele v roce 2004. Blanenský deník [online]. 2022-01-06 [cit. 2022-06-23]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]