Wikipedie

Blümegenové

rod z Vestfálska, členové žili na Moravě

Blümegenové byl německý šlechtický rod usazený od 18. století v habsburské monarchii. V trojici sourozenců Jindřicha Kajetána, Heřmana Hanibala a Jana Kryštofa dosáhli za vlády Marie Terezie vlivného postavení a v roce 1759 jim byl udělen hraběcí titul. Kromě statků v Dolním Rakousku a Čechách vlastnili velká panství na Moravě, kde zanechali několik významných památek barokní architektury (Letovice, Vizovice). Rod vymřel v roce 1813.

Blümegenové
Erb rodu Blümegenů
ZeměHabsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie, České královstvíČeské království České království
Tituly
Vymření po meči1813
Poslední vládcePetr Alcantara z Blümegenu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

 
Hrabě Jindřich Kajetán Blümegen (1715–1788), moravský zemský hejtman (1753–1760) a nejvyšší kancléř (1771–1782)

Rod Blümegenů (ve starších pramenech uváděn jako Blomecen) pocházel z Vestfálska, kde se připomíná již ve 14. století, dlouhodobě ale patřil k nejnižšímu šlechtickému stavu. Zakladatelem mocenského vzestupu rodu byl Heřman Jošt (Hermann Jobst) (1672–1733) začal svou kariéru ve službách opata v Kemptenu, který byl duchovním knížetem Svaté říše římské. V jeho službách se Heřman Jošt dostal nakonec do Vídně a v roce 1708 získal šlechtický titul rytíře. Později byl jmenován říšským dvorním radou a v roce 1720 byl povýšen na svobodného pána. Baronský titul mu byl v roce 1723 potvrzen pro české země spolu s udělením inkolátu[1] a o rok později koupil na jižní Moravě panství Letovice. Téhož roku (1724) Letovice vyhořely a Heřman Jošt vzápětí přistoupil k barokní přestavbě zámku.[2] Z manželství s Isabelou Jenovéfou z Deuringu (1687–1734) měl osm dětí. Synové Jindřich Kajetán, Heřman Hanibal a Jan Kryštof dosáhli vysokých postů ve státní správě a církevní hierarchii a společně získali titul hrabat (1768). Trojici kariérně úspěšných bratrů doplňovala nejstarší sestra Marie Antonie (1711–1767), abatyše kláštera klarisek ve Vídni.

Nejstarším z Heřmanových synů byl Jindřich Kajetán Pavel (1715–1788), který se od mládí uplatňoval ve státní správě na Moravě, kde byl nakonec zemským hejtmanem (1753–1760). Poté přešel do Vídně a v letech 1771–1782 zastával funkci nejvyšší kancléř. Po nástupu Josefa II. jeho vliv poklesl a nakonec byl v nemilosti odvolán.[3] Po otci zdědil panství Letovice, kde podporoval rozvoj textilního průmyslu a také zde založil klášter. Plátenická manufaktura v Letovicích patřila do konce 18. století k největším podnikům tohoto typu na Moravě.[4][5] Textilnímu podnikání se věnoval i na dolnorakouském panství Kettenhof, které koupil v roce 1754 a později zde nechal postavit zámek. Ze svých majetků (Letovice, Kettenhof) zřídil v roce 1775 fideikomis. V Brně byl jeho sídlem již od roku 1738 dům pánů z Lipé,[6] poblíž Brna také dočasně jako moravský zemský hejtman užíval nově postavený zámek ve Šlapanicích. V roce 1759 byl povýšen do hraběcího stavu pro České království. I když v té době patřil již k významným osobnostem, k žádosti o povýšení do hraběcího stavu musel doložit původ svého rodu, který byl z pohledu dvorské kanceláře mizivý, Jindřich Kajetán mimo jiné uváděl v žádosti rodinu své matky, která patřila k říšské šlechtě.[7] Hraběcí titul byl v roce 1769 povtrzen i pro jeho mladší bratry s nárokem na oslovení Hoch- und Wohlgeboren. manželství s Marií Annou Chorinskou z Ledské (1716–1781) měl devět dětí, z nichž se jako nejmladší narodil jediný syn František Jindřich Kajetán (1756–1806). Byl císařským komořím, dolnorakouským vládním radou, vlastnil fideikomisní panství Letovice-Kettenhof, ale zemřel bez potomstva. Po jeho smrti přešel tento majetek na bratrance Petra.

 
Zámek Vizovice, sídlo rodu v 18. a 19. století

Druhorozený Heřmanův syn Heřman Hanibal (1716–1774) byl církevním hodnostářem, nejprve kanovníkem v Olomouci, proboštem v Brně a nakonec biskupem v Hradci Králové (1763–1774). S využitím svého dědického podílu po otci koupil v roce 1746 panství Vizovice, kde pak nechal postavit honosný barokní zámek (1746–1778). Zde ale příliš nepobýval, kvůli sporům se nakonec nezdržoval ani ve své královéhradecké diecézi a závěr života strávil v Brně.[8]

Třetí Heřmanův syn Jan Kryštof Jindřich (1722–1802) se po vzoru nejstaršího bratra uplatnil ve státní správě na Moravě a nakonec byl také moravským zemským hejtmanem (1773-1782). Spolu s bratrem musel opustit mocenské pozice po nástupu Josefa II. Jeho majetkem byl nejprve statek Mitrov na Vysočině, který koupil v roce 1746, ale o deset let později jej prodal. Pobýval potom často na zámku Vizovice, jehož správu zajišťoval pro staršího bratra Heřmana Hanibala. V Brně sídlil v domě pánů z Lipé. Byl třikrát ženatý, potomstvo měl ale jen z prvního manželství s Marií Aloisií Herbersteinovou (1731–1767). Jeho druhou manželkou byla vlastní neteř Marie Antonie z Blümegenu (1742–1785), ovdovělá Libštejnská z Kolovrat. Z pozůstalosti po jejím předchozím manželovi Rudolfovi Libštejnském z Kolovrat koupil Jan Kryštof panství Dolní Adršpach ve východních Čechách[9] a Biskupice na jižní Moravě.[10] Tento majetek pak zdědil syn František Josef (1750–1794) a po něm mladší Petr Alcantara (1754–1813).

Posledním potomkem rodu Petr Alcantara (1754–1813), který zastával také vysoké úřady na Moravě, kde byl prezidentem apelačního soudu a nejvyšším zemským komořím. Ve svých rukou postupně soustředil všechen majetek rodu (Vizovice, Letovice, Biskupce, Dolní Adršpach, dům pánů z Lipé), zemřel ale v Brně 6. července 1813 bez potomstva a jím rod Blümegenů vymřel. Dědictví bylo následně rozděleno mezi několik spřízněných rodin (Stillfriedové, Schaffgotschové, Kálnokyové).[11][12]

Erb editovat

Původním erbovním znamením Blümegenů byly tři červené růže ve stříbrném poli. Při povýšení rodu do panského a hraběcího stavu dostal erb složitější podobu se čtyřmi poli a srdečním štítkem. Původní červené růže se objevily ve druhém a třetím poli, zatímco do prvního a čtvrtého pole červené barvy se dostal zlatý kráčející korunovaný lev. V srdečním zlatém štítku je zelená větvička s pěti vyrůstajícími modrými květy. V této podobě je erb Blümegenů k vidění na několika památkách ve Vizovicích, Letovicích nebo Biskupicích.[13]

Přehled majetku na Moravě a v Čechách editovat

Osobnosti editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Tabulka udělování českých inkolátů v 18. století na webu Filozofické fakulty Ostravské univerzity dostupné online
  2. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl III., Praha, 1998; s. 402–403 ISBN 80-85983-15-X
  3. ↑ KONEČNÝ, Michal, CERMAN, Ivo: Tváře osvícvenství; Národní památkový ústav Kroměříž, 2021 (kapitola Jindřich Kajetán z Blümegenu); s. 94–97 ISBN 978-80-907400-8-2
  4. ↑ Kolektiv: Letovice; Letovice, 2010; s. 6
  5. ↑ MYŠKA, Milan: Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska; Ostravská univerzita, 2003; s. 48–49 ISBN 80-7042-612-8
  6. ↑ Dům pánů z Lipé na webu Encyklopedie města Brna dostupné online
  7. ↑ BRŇOVJÁK, Jiří: Šlechticem z moci úřední. Udělování šlechtických titulů v českých zemích 1705–1780; Filozofická fakulta Ostravské univerzity, Ostrava, 2003; s. 247–249 ISBN 978-80-7464-461-0
  8. ↑ KONEČNÝ, Michal, CERMAN, Ivo: Tváře osvícvenství; Národní památkový ústav Kroměříž, 2021 (kapitola Heřman Hanibal z Blümegenu); s. 98–101 ISBN 978-80-907400-8-2
  9. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 91
  10. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II. Severní Morava; Praha, 1983; s. 24
  11. ↑ KADICH, Heinrich von: Mährische Adel; Brno, 1899; s. 11 dostupné online
  12. ↑ BENDOVÁ, Lenka: Provenienční a obsahová charakteristika zámecké knihovny Biskupice (bakalářská práce); Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, 2011; s. 11–13 dostupné online
  13. ↑ TOMÁŠKOVÁ, Adéla: Šlechtické znaky na kulturních památkách v okresu Blansko (bakalářská práce); Filozofická fakulta Univerzity Hradec Králové, Hradec Králové, 2017; s. 51–52 dostupné online

Literatura editovat

  • MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti, díl I.; Praha, 2008; 673 s. ISBN 978-80-257-0027-3
  • Der Landständische Adel der Herzogtums Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; s. 112–115 (heslo Blümegen) [1]
  • WISGRILL, Karl von: Schauplatz des landsässigen nieder-oesterreichischen Adels, díl I.; Vídeň, 1794; s. 354–357 dostupné online

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Blümegenové&oldid=23151512“