Kuang-si

autonomní oblast Čínské lidové republiky

Kuang-si (čínsky pchin-jinem Guǎngxī, znaky zjednodušené 广西, tradiční 廣西; čuangsky Gvangjsih), oficiálně Čuangská autonomní oblast Kuang-si (čínsky v českém přepisu Kuang-si Čuang-cu c'-č'-čchü, pchin-jinem Guǎngxī Zhuàngzú Zìzhìqū, znaky zjednodušené 广西壮族自治区; čuangsky Gvangjsih Bouxcuengh Swcigih), je autonomní oblast Čínské lidové republiky ve středojižní Číně. Má rozlohu 236 700 km² a žije v ní přes padesát milionů obyvatel. Hlavním městem je Nan-ning.

Čuangská autonomní oblast Kuang-si
广西壮族自治区
Gvangjsih Bouxcuengh Swcigih
1 pano cuiping yangshuo 2016.jpg
Nanning skyline 2008.JPG
Detian - Ban Gioc waterfall.jpg
Od shora dolů, zleva doprava: 1. krasové útvary v okresu Jang-šuo, 2. město Nan-ning, 3. vodopády Te-tchien
Geografie
Čuangská autonomní oblast Kuang-si na mapě
Čuangská autonomní oblast Kuang-si na mapě
Hlavní městoNan-ning
Souřadnice
Rozloha237 600 km²
Nejvyšší bodKočičí hora (2142 m n. m.)
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel50 126 804 (2020)
Hustota zalidnění211 obyv./km²
HDP/obyv.5019 USD
Jazykčuangština, čínština, kantonština
Národnostní složeníChanové (62 %)
Čuangové (32 %)
Jaové (3%)
Hmongové (1 %)
Tungové (0,7 %)
Vietové (0,6 %)
Správa regionu
Nadřazený celekČínská lidová republika
Druh celkuautonomní oblast
Podřízené celky14 městských prefektur
Vznik1958
Tajemník KS ČínyLiou Ning
Předseda vládyLan Tchien-li
MěnaČínský jüan (RMB)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-2CN-GX
Telefonní předvolba(+86)
Oficiální webwww.gxzf.gov.cn
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Starověká historieEditovat

Během období válčících států za dynastie Východní Čou bylo území dnešní Kuang-si obýváno kmeny Paj-jüe, domorodými národy jižní Číny. V oblasti se také nacházeli Čuangové, jejichž hospodářství bylo založeno na závlahovém pěstování rýže. Východní části Kuang-si byly dobyty Chany za dynastie Čchin v roce 214 př. n. l. V této době byl také vybudován kanál Ling, spojující řeky Siang a Kuej. Na sklonku dynastie Čchin v oblasti vznikl nezávislý stát Nan-jüe, který založil generál Čao Tchuo s čuangskou podporou. Stát Nan-jüe existoval až do let 112111 př. n. l., kdy byl anektován dynastií Chan za vlády císaře Wu-ti. Chanští vládcové svou moc v Kuang-si opírali zejména o nadvládu nad městy Kuej-lin, Wu-čou a Jü-lin.[1]

V roce 42 př. n. l. bylo povstání sester Trưng v Tonkinu potlačeno generálem Ma Jüanem, který v Kuang-si reorganizoval lokální vládu a zasadil se rozvoj veřejných prací, hloubení vodních kanálů a melioraci půdy ke zvýšení zemědělské produkce. Na mnoha místech v Kuang-si lze stále nalézt chrámy postavené na jeho památku.[1]

Císařská ČínaEditovat

Během období od konce dynastie Chan až do počátku dynastie Tchang do Kuang-si migrovali Jaové z Ťiang-si a Chu-nanu. Na rozdíl od Čuangů Jaové vzdorovali čínské kultuře, což přispívalo k tamějšímu etnickému napětí. Hornaté oblasti Kuej-pching, Ťin-siou a Siou-žen ve středovýchodním Kuang-si (region Ta-jao-šan), kde se Jaové usadili, se staly centrem chronických nepokojů.[1]

Za dynastie Tchang se Kuang-si stala součástí větší provincie zvané Ling-nan. Známý učenec Liou Cung-jüan byl v této době správcem prefektury Liou-čou. Čuangové, podrážděni čínskou expanzí, se přiklonili ke království Nan-čao v Jün-nanu. Kuang-si tak bylo rozděleno mezi území pod nadvládou Čuangů, na západ od Kuej-linu a Nan-ningu, a území pod čínskou nadvládou na východě. Po zániku říše Tchang, během období pěti dynastií a deseti říší, na území Kuang-si existoval stát Jižní Chan. Ten poté roku 971 podlehl říši Sung.[1]

V roce 1052 zde vyvolal čuangský vůdce Nung Č'-kao povstání a založil nezávislé království. Vzpoura sice byla o rok později potlačena, ale v regionu nadále přetrvávala nespokojenost. Mezietnické vztahy se v Kuang-si nadále komplikovaly s příchodem národa Miao z Kuej-čou a s další migrací Čuangů z Ťiang-si a Chu-nanu.[1] Za dynastie Jüan, roku 1274, se území Kuang-si stalo součástí provincie Chu-kuang.

Dynastie Ming, tváří v tvář složité situaci, aktivně podporovala vojenskou kolonizaci regionu ve snaze podkopat kmenový způsob života. Menšinovým národům se snažila vládnout také s pomocí systému dědičných úřadů tchu-s'. Tento přístup ale vedl k některým z nekrvavějších konfliktů v Kuang-si, zejména válce s kmeny Jao během povstání u Velké ratanové soutěsky v roce 1465 poblíž Kuej-pchingu. V roce 1726 dynastie Čching převedla menšiny v Kuang-si pod přímou císařskou vládu, nicméně ani to nebylo garancí míru. V roce 1831 vypuklo povstání Jaoů, poté povstání tchaj-pchingů v roce 1850.[1]

Moderní dějinyEditovat

Série incidentů, včetně popravy francouzského misionáře Auguste Chapdelainena v západním Kuang-si, vedla k francouzské účasti během druhé opiové války v roce 1857. Po čínsko-francouzské válce v letech 1884–1885 a následném ustavení francouzské nadvlády nad Vietnamem bylo Kuang-si vystaveno cizímu vlivu. V roce 1889 bylo město Lung-čou zpřístupněno zahraničnímu obchodu, dále Wu-čou v roce 1897 a následně Nan-ning v roce 1907. Kuang-si od roku 1898 spadalo do sféry vlivu Francie.[1]

Konec císařství a Čínská republikaEditovat

Na počátku 20. století bylo Kuang-si, spolu se sousedním Kuang-tungem, základnou Sunjatsenovy nacionalistické revoluce. V letech 1906–1916 provinční vůdcové v Kuang-si podporovali zřízení republiky a sehráli významnou roli v reorganizaci Kuomintangu, Čínské národní strany. Po vzestupu Čankajška k moci v roce 1927 zformovali čelní představitelé Kuang-si (zejména Li Cung-žen a Li Ťi-šen) opoziční kliku.[1]

Druhá světová válkaEditovat

Během druhé světové války se Kuang-si stalo významným cílem japonského útoku. Japonci podnikli invazi do jižního Kuang-si v roce 1939 a obsadili města Nan-ning a Lung-čou. V roce 1944 japonské síly v Kuang-si podnikly rozhodující kampaň a ačkoliv se jim nakrátko podařilo obsadit hlavní město Kuej-lin, tak své pozice nebyly schopné udržet. Čínské jednotky později znovuobsadily všechna velká města. Po znovuvypuknutí bojů mezi komunity a nacionalisty v rámci čínské občanské války zůstalo Kuang-si pod vládou Kuomintangu až do roku 1949.

Čínská lidová republikaEditovat

Komunistické síly se zmocnily Kuej-linu v listopadu 1949 a Kuang-si se stalo součástí Čínské lidové republiky. V roce 1958 Kuang-si obdrželo status autonomní oblasti vzhledem k vysokému podílu národnostních menšin.[1]

GeografieEditovat

PolohaEditovat

Kuang-si leží na jihu Číny v oblasti Jihočínské hornatiny. Na západě hraničí s provincií Jün-nan, na severu s provincií Kuej-čou, na severovýchodě s provincií Chu-nan, na východě a jihovýchodě s provincií Kuang-tung a na jihozápadě hraničí s Vietnamem. Z jihu je Kuang-si omývána Jihočínským mořem, konkrétně vodami Tonkinského zálivu. Regionálně spadá do středojižní Číny.

PovrchEditovat

 
Krasové útvary u řeky Li.

Kuang-si se rozkládá ve velmi rozmanitém pásu Jihočínské hornatiny, konkrétně v její části Liangkuangské hornatině (čínsky pchin-jinem liǎngguǎng qiūlíng, znaky zjednodušené 两广丘陵). Povrch oblasti samotné je částečně hornatý, především na severozápadě, v oblasti Jünnansko-kuejčouské vysočiny, a na severovýchodě, kde hranici oblasti s provincií Chu-nan tvoří pohoří Nan-ling.

37,8% povrchu Kuang-si pokrývají krasové oblasti.[2]

Nejvyšším vrcholem Kuang-si je Kočičí hora (2142 m n. m.), nacházející se v pohoří Jüe-čcheng, součásti Nan-lingu.

Významná pohoříEditovat

Jihozápadní krajině dominuje pohoří Š'-wan (čínsky pchin-jinem Shíwàn dàshān, znaky zjednodušené 十万大山) táhnoucí se od města Čchin-čou, podél Tonkinského zálivu, až k hranici s Vietnamem.[3] Na pomezí okresů Šang-s' a Fu-suej se rozprostírá hřbet S'-fang, oddělená součást pohoří Š'-wan.

V západní a severozápadní části Kuang-si se nachází okraj Jünnansko-kuejčouské vysočiny, z níž v jihovýchodním směru vystupuje množství pohoří a horských hřbetů. Mezi nejvýraznější patří například pohoří Ťiou-wan (čínsky pchin-jinem Jiǔwàn dàshān, znaky zjednodušené 九万大山), rozkládající se na pomezí městských prefektur Che-čch' a Liou-čou,[4] pohoří Feng-chuang (čínsky pchin-jinem Fènghuáng shān, znaky zjednodušené 凤凰山), táhnoucí se západně od města Che-čch',[5] a pohoří Tu-jang (čínsky pchin-jinem Dūyáng shān, znaky zjednodušené 都阳山), nacházející se v oblasti horního toku řeky Chung-šuej.

Do severovýchodu Kuang-si zasahuje pohoří Nan-ling (čínsky pchin-jinem Nánlǐng, znaky 南岭; česky Jižní pohoří) a součásti jeho horského systému: hřbet Jüe-čcheng (čínsky pchin-jinem Yuèchéng lǐng, znaky zjednodušené 越城岭), ve kterém se nachází Kočičí hora, nejvyšší vrchol celé oblasti,[6] pohoří Chaj-jang, hřbet Tu-pchang, a hřbet Meng-ču, táhnoucí se od města Che-čou k hranici s provincií Chu-nan.[7] Tato dílčí pohoří se táhnou v severojižním směru a vymezují hranici mezi Kuang-si a provincií Chu-nan.

Na jihovýchodu Kuang-si se nachází pohoří Jün-kchaj (čínsky pchin-jinem Yúnkāi dàshān, znaky zjednodušené 云开大山), tvořící hranici s provincií Kuang-tung, a dále také Liou-wan-ta-šan a Ta-žung-šan. V oblasti mezi těmito třemi pohořími se nachází město Jü-lin.

PodnebíEditovat

Kuang-si leží v subtropickém podnebném pásu, panuje v něm vlhké subtropické podnebí (dle Köppenovy klasifikace podnebí typy Cfa a Cwa). Léta jsou dlouhá, zimy krátké. V létě je podnebí horké a vlhké, ovlivňované monzuny, zimy jsou mírné.[8][9] Průměrná roční teplota se ve většině Kuang-si pohybuje mezi 16 °C – 23 °C, především díky vyrovnaným letním a zimním teplotám. Nejvyšší roční teploty se pohybují mezi 33.7 °C a 42.5 °C, nejnižší mezi -8.4 °C a -2.9 °C. Průměrný roční úhrn srážek je v Kuang-si 1070 mm.[9]

VodstvoEditovat

 
Řeka Jü-lung, přítok řeky Li.

Kuang-si protíná množství řek, z nichž většina jsou přítoky do povodí Si-ťiang, neboli Západní řeky.

Mezi další řeky, které nejsou součástí povodí Si-ťiangu, patří například Nan-liou-ťiang či Čchin-ťiang.

Fauna a flóraEditovat

Velkou část území pokrývají lesy, kde roste vzácná reliktní dřevina Cathaya argyrophylla.

Administrativní členěníEditovat

Členění Čuangské autonomní oblasti Kuang-si
Mapa oblasti Název (čínsky) Sídelní městský obvod Počet obyvatel (2020)
český přepis znaky pchin-jin
Městská prefektura
Paj-se 百色市 Bǎisè Shì Jou-ťiang 3 571 505
Che-čch’ 河池市 Héchí Shì Ťin-čcheng-ťiang 3 417 945
Liou-čou 柳州市 Liǔzhōu Shì Čcheng-čung 4 157 934
Kuej-lin 桂林市 Guìlín Shì Siang-šan 4 931 137
Che-čou 贺州市 Hézhōu Shì Pa-pu 2 007 858
Čchung-cuo 崇左市 Chóngzuǒ Shì Ťiang-čou 2 088 692
Nan-ning 南宁市 Nánníng Shì Čching-siou 8 741 584
Laj-pin 来宾市 Láibīn Shì Sing-pin 2 074 611
Kuej-kang 贵港市 Guìgǎng Shì Kang-pej 4 316 262
Wu-čou 梧州市 Wúzhōu Shì Wan-siou 2 820 977
Fang-čcheng-kang 防城港市 Fángchénggǎng Shì Kang-kchou 1 046 068
Čchin-čou 钦州市 Qīnzhōu Shì Čchin-nan 3 302 238
Pej-chaj 北海市 Běihǎi Shì Chaj-čcheng 1 853 227
Jü-lin 玉林市 Yùlín Shì Jü-čou 5 796 766

PolitikaEditovat

Politický systém oblasti je de facto strukturován jako systém vlády jedné strany, Komunistické strany Číny, podobně jako tomu je na celostátní úrovni.

Vrcholným výkonným orgánem oblasti je Lidová vláda, v jejímž čele stojí předseda, nominálně nejvýše postavený představitel autonomní oblasti. Předseda lidové vlády zpravidla bývá zástupcem tajemníka stranického výboru, tedy až druhým nejvýše postaveným stranickým hodnostářem v oblasti. Fakticky je tak předseda vlády podřízen stranickému tajemníkovi.

Předsedové lidové vlády Čuangské autonomní oblasti Kuang-si

  1. Čang Jün-i (1949–1953)
  2. Čchen Man-jüan (1953–1958)
  3. Wej Kuo-čching (1958–1975)
  4. An Pching-šeng (安平生) (1975–1977)
  5. Čchiao Siao-kuang (1977–1979)
  6. Čchin Jing-ťi (覃应机) (1979–1983)
  7. Wej Čchun-šu (韦纯束) (1983–1990)
  8. Čcheng Kche-ťie (1990–1998)
  9. Li Čao-čuo (1998–2003)
  10. Lu Ping (2003 – prosinec 2007)
  11. Ma Piao (prosinec 2007 – březen 2013)
  12. Čchen Wu (březen 2013 – 19. října 2020)
  13. Lan Tchien-li (19. října 2020 – úřadující)

Tajemníci výboru Komunistické strany Číny Čuangské autonomní oblast Kuang-si

  1. Čang Jün-i 1949–1953
  2. Čchen Man-jüan (陈漫远) (1953–1957)
  3. Liou Ťien-sün (刘建勋) (1957–1961)
  4. Wej Kuo-čching (1960–1966)
  5. Čchiao Siao-kuang (乔晓光) (1966–1967)
  6. Wej Kuo-čching (1970–1975)
  7. An Pching-šeng (安平生) (1975–1977)
  8. Čchiao Siao-kuang (乔晓光) (1977–1985)
  9. Čchen Chuej-kuang (陈辉光) (1985–1990)
  10. Čao Fu-lin (赵富林) (1990–1997)
  11. Cchao Po-čchun (1997–2006)
  12. Liou Čchi-pao (2006–2007)
  13. Kuo Šeng-kchun (2007–2012)
  14. Pcheng Čching-chua (2012–2018)
  15. Lu Sin-še (2018 – 19. října 2021)
  16. Liu Ning (19. října 2021 – úřadující)

EkonomikaEditovat

V roce 2021 dosáhl hrubý domácí produkt Kuang-si 2,47 biliony jüanů (~8,8 bilionů CZK) a zaznamenal tak meziroční růst 3,7 %.[10] Důležitým přístavem je Pej-chaj, v jeho okolí byla zřízena zvláštní ekonomická zóna. Významný je turistický ruch: cílem návštěvníků je starobylé město Kuej-lin, Jihočínská krasová oblast a hornatý region Lung-šeng, v nichž domorodci obdělávají terasová pole a udržují starobylé zvyky.

Kuang-si je dlouhodobým hostitelem China-ASEAN Expo a častým pořadatelem konferencí jako je Pan-Beibu Gulf Economic Cooperation Forum.[10]

ZemědělstvíEditovat

Zemědělství je soustředěno v říčních údolích a na vápencových pláních, celkem je tedy obdělávána pouze malá část oblasti. Tam, kde je to možné, jsou svahy upraveny na terasovitá pole. Od 50. let 20. století postupně dochází k nárůstu rozlohy obdělávané plochy, zlepšování zavlažování a k vyšší míře využívání zemědělské techniky. Mezi hlavní pěstované plodiny patří rýže setá, kukuřice, pšenice a povijnice batátová. Hlavní komerční plodinou je cukrová třtina, dále je také pěstována podzemnice olejná, sezam, ramie, tabák, čaj, bavlna a indigovník. Kuang-si je také významným producentem široké škály ovoce. Chov hospodářských zvířat má spíše doplňkový charakter. Buvoli domácí se dříve využívali jako tažná zvířata na rýžových polích, v současnosti již v menší míře. Chována jsou také prasata, kuřata, kachny a kozy. Na mnoha místech se chová i bourec morušový.[11] Kuang-si je největším producentem kenafu a badyánu.

PrůmyslEditovat

Rozsáhlá je těžba dřeva, nacházejí se zde i manganové a bauxitové doly. Průmysl je v Kuang-si rozvinutý méně než v jiných čínských regionech, největší továrnou je automobilka SGMW v Liou-čou.

Průmyslové parkyEditovat

  • Beibu Gulf Economic Zone
  • Beihai National High-tech Industrial Development Zone
  • Guilin National Hi-tech Industrial Development Zone
  • Nanning Economic & Technological Development Area
  • Nanning National Hi-Tech Industrial Development Zone

DopravaEditovat

SilničníEditovat

LeteckáEditovat

Nejrušnějším letištěm v Kuang-si je Mezinárodní letiště Nan-ning Wu-sü, obsluhující oblast hlavního města Nan-ningu. V roce 2021 bylo 28. nejrušnějším letištěm v Číně.[12] Druhým mezinárodním letištěm v Kuang-si je Mezinárodní letiště Kuej-lin Liang-ťiang, nacházející se na severu autonomní oblasti u města Kuej-lin. Letiště bylo otevřeno v roce 1996, aby nahradilo Letiště Kuej-lin Čchi-feng-ling. To nadále slouží výhradně jako letecká základna Letectva Čínské lidové osvobozenecké armády.

V Kuang-si se dále nachází Letiště Paj-se Pa-ma, Letiště Pej-chaj Fu-čcheng, Letiště Che-čch' Ťin-čcheng-ťiang, Letiště Liou-čou Paj-lien, Letiště Jü-lin Fu-mien a Letiště Wu-čou Si-ťiang, které v roce 2019 nahradilo starší Letiště Wu-čou Čchang-čou-tao.

ŽelezničníEditovat

Vysokorychlostní tratěEditovat

 
Exteriér vlakového nádraží Nan-ning jih, nového nádraží pro vysokorychlostní vlaky v Nan-ningu, hlavním městě autonomní oblasti Kuang-si.

Autonomní oblastí Kuang-si prochází pět vysokorychlostních železničních koridorů, které jsou součástí čínské sítě „osmi vertikálních a osmi horizontálních“ vysokorychlostních koridorů. Jedná se o čtyři koridory procházející Čínou v severojižním směru, tedy tzv. „vertikály“ – jmenovitě pobřežní koridor, koridor Chöch chot – Nan-ning, koridor Pao-tchou (Jin-čchuan) – Chaj-nan a koridor Lan-čou (Si-ning) – Kanton – a jeden koridor „horizontální“, tedy ve směru z východu na západ, jmenovitě koridor Kanton – Kchun-ming.

Pobřežní koridor zasahuje pouze krátce do těch nejjižnějších – pobřežních – částí Kuang-si. Vede ze sousední provincie Kuang-tung na západě a táhne se na východ, směrem k hranici s Vietnamem, kde také celý koridor končí. První úsekem tohoto koridoru v Kuang-si bude plánovaná vysokorychlostní trať Che-pchu – Čan-ťiang. Ve stanici Che-pchu naváže na vysokorychlostní trať Čchin-čou – Pej-chaj,[13] a dále na vysokorychlostní trať Čchin-čou – Fang-čcheng-kang, které jsou obě v provozu již od roku 2013.[14] Posledním úsekem pobřežního koridoru jak v Kuang-si, tak jako celku, bude vysokorychlostní trať Fang-čcheng-kang – Tung-sing, vedoucí do města Tung-sing na vietnamské hranici. Do provozu by měla být uvedena v roce 2023.[15]

Koridor Chöch chot – Nan-ning do Kuang-si vstupuje ze severovýchodu, ze sousední provincie Chu-nan. Jeho součástmi v Kuang-si jsou prozatím vysokorychlostní trať Cheng-jang – Liou-čou,[16] a meziměstská trať Liou-čou – Nan-ning.[17] V prosinci 2022 by měla být uvedena do provozu nová vysokorychlostní trať Nan-ning – Cheng-jang, 665 km dlouhá trať projektovaná pro provoz při rychloti 350 km/h.[18]

Koridor Pao-tchou (Jin-čchuan) – Chaj-nan vede ze severu, z provincie Kuej-čou. Její první úsek na území Kuang-si, vysokorychlostní trať Kuej-jang – Nan-ning, spojující hlavní města Kuej-čou a Kuang-si, by měl být zprovozněna v roce 2023.[19] Dalšími úseky koridoru jsou vysokorychlostní trať Nan-ning – Čchin-čou, vysokorychlostní trať Čchin-čou – Che-pchu a plánovaná vysokorychlostní trať Che-pchu – Čan-ťiang, která bude společná také pro pobřežní koridor.

Jediný, avšak dlouhý úsek koridoru Lan-čou (Si-ning) – Kanton, který zasahuje do autonomní oblasti Kuang-si a celou ji protíná ze seveozápadu na jihovýchod, je vysokorychlostní trať Kuej-jang – Kanton. Trať je v provozu od roku 2014 a spojuje Kanton, hlavní město provincie Kuang-tung, a Kuej-jang, hlavní město provincie Kuej-čou.[20] V Kuang-si prochází městskými prefekturami Liou-čou, Kuej-lin a Che-čou.

Koridor Kanton – Kchun-ming vede z kuangtungské metropole Kantonu na západ, přes Kuang-si do provincie Jün-nan. V porovozu jsou oba úseky tohoto koridoru, přičemž oba zasahují na území Kuang-si. Jedná se o vysokorychlostní trať Nan-ning – Kanton, zprovozněnou v roce 2014, zajišťující spojení mezi nádražím Nan-ning a nádražím Kanton jih, a vysokorychlostní trať Nan-ning – Kchun-ming, zprovozněnou ve dvou fázích v letech 2015 a 2016, spojující Nan-ning s hlavním městem Jün-nanu, Kchun-mingem.

Ve výstavbě je také vysokorychlostní trať Nan-ning – Pching-siang, směřující k hranici s Vietnamem na jihozápadě provincie.

Konvenční tratěEditovat

 
Železniční trať Kuej-čou – Kuang-si poblíž stanice La-ji v okrese Nan-tan, v prefektuře Che-čch’ v Kuang-si

MonorailEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Monorail v Kuej-linu.

Ve městě Kuej-lin je plánována výstavba nadzemní monorail dráhy. Celý monorail v Kuej-linu by měl sestávat ze sedmi linek o celkové délce 273,2 km, z čehož by 189,3 km bylo přímo v městě. Obsluhováno bude 117 stanic, z nichž 11 bude přestupných. Prvních šest linek a 100 stanic by mělo být postaveno do roku 2030 a ve 40. letech 21. století by měla být zprovozněna celá síť.

MetroEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Metro v Nan-ningu.
 
Metro v Nan-ningu, stanice Náměstí Čchao-jang

Systém metra je od roku 2016 je v provozu v Nan-ningu, hlavním městě autonomní oblasti Kuang-si. V roce 2021 bylo na pěti linkách o celkové délce 128 km obsluhováno 101 stanic.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Guangxi na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i Guangxi - History | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2022-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. 广西 (中华人民共和国省级行政区). baike.baidu.com [online]. [cit. 2022-5-5]. Dostupné online. (čínsky) 
  3. 十万大山. baike.baidu.com [online]. [cit. 2022-05-11]. Dostupné online. (čínsky) 
  4. 九万大山. baike.baidu.com [online]. [cit. 2022-05-11]. Dostupné online. (čínsky) 
  5. 凤凰山 (广西河池市凤凰山). baike.baidu.com [online]. [cit. 2022-05-11]. Dostupné online. (čínsky) 
  6. 越城岭. baike.baidu.com [online]. [cit. 2022-05-11]. Dostupné online. (čínsky) 
  7. 萌渚岭. baike.baidu.com [online]. [cit. 2022-05-11]. Dostupné online. (čínsky) 
  8. HORÁLEK, Adam. Geografie Číny: učební materiál pro studenty sinologie. 1. vydání. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. 180 s. ISBN 978-80-244-3839-9. S. 38. 
  9. a b Guangxi Climate and Weather, Weather in Guangxi, China Guangxi Weather. www.topchinatravel.com [online]. [cit. 2022-05-11]. Dostupné online. 
  10. a b Guangxi: Economic Overview. en.gxzf.gov.cn [online]. [cit. 2022-05-11]. Dostupné online. 
  11. Guangxi - Economy | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2022-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. 2021年全国民用运输机场吞吐量排名 [online]. Čínský úřad pro civilní letectví [cit. 2022-05-04]. Dostupné online. (čínsky) 
  13. 钦北铁路. 百度百科 [online]. [cit. 2022-09-07]. Dostupné online. (čínsky) 
  14. 钦防铁路. 百度百科 [online]. [cit. 2022-09-07]. Dostupné online. (čínsky) 
  15. 防东铁路. 百度百科 [online]. [cit. 2022-09-07]. Dostupné online. (čínsky) 
  16. 衡柳铁路. 百度百科 [online]. [cit. 2022-09-07]. Dostupné online. (čínsky) 
  17. 柳南城际铁路. 百度百科 [online]. [cit. 2022-09-07]. Dostupné online. (čínsky) 
  18. 南衡高速铁路. 百度百科 [online]. [cit. 2022-09-07]. Dostupné online. (čínsky) 
  19. 贵南高速铁路. 百度百科 [online]. [cit. 2022-09-07]. Dostupné online. (čínsky) 
  20. SMITH, Kevin. China completes Guiyang - Guangzhou HSL [online]. 2014-12-22 [cit. 2022-09-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat