Bourec morušový

noční motýl

Bourec morušový (Bombyx mori) je noční motýl z čeledi Bombycidae. Patří mezi hmyz s proměnou dokonalou, ve vývoji prochází stadiem vajíčka, larvy, kukly a dospělce.[1]

Jak číst taxoboxBourec morušový
alternativní popis obrázku chybí
Housenka bource morušového
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenšestinozí (Hexapoda)
Třídahmyz (Insecta)
Řádmotýli (Lepidoptera)
Čeleďbourcovití (Bombycidae)
Rodbourec (Bombyx)
Binomické jméno
Bombyx mori
L., 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Protože housenka bource vylučuje vlákninu použitelnou jako textilní materiál s vynikajícími vlastnostmi, je původně volně žijící hmyz už asi 2000 let domestikován. Chov bource (sericulture) je profesionálně řízen, chovatelé dodávají textilní výrobě vlákninu ve formě kokonů (zámotků), které se zpracovávají na hedvábné nitě a další textilie.[2]

Chov bource morušového je v některých zemích významným odvětvím ekonomiky. Ve 2. dekádě 21. století se v asi 60 zemích zabývalo více než 10 milionů lidí chovatelstvím. Z celkového množství přírodního hedvábí (mezi 100 až 200 tisíci tun ročně) dodávala Čína, Indie a Uzbekistán více než 95 %.[3]

Asi 15-20 % hedvábných vláken se získává z výměšků jiných druhů housenek (vanya, tussah atd), výrobky se často označují jako plané hedvábí. [4]

MorušovníkEditovat

Morušovník je dvoudomá rostlina. Na chov bource se pěstuje jako keř s životností asi 15 let. Keře se sázejí asi 90 cm od sebe, nejvhodnější klimatické podmínky jsou 24-28°C, 9-13 hodin slunečního svitu denně, 50-60 mm vodních srážek za týden. Za těchto podmínek je možná sklizeň listí až 6 x za rok.[5]Při průměrných 700 g na rostlinu může sklizeň dosánout 50 tun na hektar půdy.[6]

V Čechách se pěstovaly morušovníky na chov bource asi od 17. století. S různými vládními finančními podporami se dosahovalo až do poloviny 20. století v několika obdobích poměrných úspěchů sledovaných však často ekonomickým úpadkem. Ještě v 60. letech 20. století bylo zaznamenána roční výroba 15 tun surového hedvábí, od roku 1963 se však pěstují na území Česka a Slovenska morušovníky jen pro účely vysokoškolského výzkumu.[7]

ChovatelstvíEditovat

Životní cyklus bource morušového se udává dobou 6 až 8 týdnů. Začíná činností samičky motýla, která klade 300 až 500 valíček. Následující činnosti:

Stupeň vývoje Podmínky a účel Trvání
Líhnutí Multivoltinový druh, množení až 6x za rok 10 dní
Inkubace larvy Klimaticé podmínky silně ovlivnují vlastnosti výsledno kokonu 10-14 dní
Vývoj od larvy k housence Během 5 vývojových stupňů larva 4 x svléká kůži,
její objem se zvětšuje až na 10 000 násobek
27 dní
Zakuklení Larva vylučuje 1,5-2 g souvislé vlákenné hmoty,
kterou kolem sebe ovíjí, uvnitř zámotku se z ní vyvine motýl
10 dní
Vývoj motýla Dospělý motýl se prokouše zámotkem ve snaze najít partnera k páření.
Sameček po páření umírá, samička klade nová vajíčka
5-10 dní

Chovatelé bource morušového jsou většinou menší farmáři s vlastní plantáží moruší (např. v Indii s plochou pod 1,5 ha, spojeni ve družstvech se 300-400 členy).

Úspěšný chovatel musí zajistit

  • kvalifikovanou údržbu plantáže (výsadbu, hnojení, zavlažování)
  • sklizeň, skladování a přípravu (sekání) listí
  • umístění a údržbu krmítek (hala s vhodným klimatem, regály s mísami na krmení: např. 1 až 33 m2 na 100 vajíček, ze kterých naroste až 50 000 červů podle stupně vývoje larvy)
  • krmení (4 x denně, 45-55 kg listí na 100 vajíček)
  • sběr a třídění hotových zámotků
  • sušení zámotků horkým vzduchem, příp. na slunci (usmrcení samčích motýlů, konzervace ke skladování)[5]

Počáteční vajíčka dodává státně kontrolovaný institut, chovatelská činnost spočívá z velké části na manuální práci. Např. na průměrné indické farmě byla v roce 2020 spotřeba lidské práce na 1 ha plantáže 378 pracovních dní a na chov bource z odpovídající sklizně (až k hotovému zámotku) 1083 dní, což odpovídalo produktivitě cca 13 pracovních dní na kilogram surového hedvábí.[8]

Choroby bourceEditovat

Bourec trpí chorobami způsobenými prvoky, houbami, viry a bakteriemi. Když nejobávanější nemoc (tzv. pebrina) ohrožovala evropskou produkci hedvábí, zkoumal ji francouzský mikrobiolog Louis Pasteur. V roce 1870 výzkumný tým pod jeho vedením zjistil, že infekce nastává zejména požitím výtrusů prvoka Nosema bombycis (hmyzomorka bourcová) nebo embryonálním přenosem.[9]

Vědecké použitíEditovat

Vzhledem k velikosti a dostupnosti byl bourec morušový modelem ve studiích lepidopterologů a při studiu biologie členovců (Goldsmith et al., 2004). Základní objevy feromonů, hormonů, mozkové struktury a fyziologie byly učiněny na bourci morušovém (Grimaldi a Engel 2005). K získání extraktu vůbec prvního známého feromonu bombykolu bylo třeba 500 000 jedinců (Scoble, 1995). Feromon bombykol objevil Adolf Butenandt v roce 1959.

Současný výzkum je zaměřen na genetiku bource morušového a genetické inženýrství.

ZajímavostiEditovat

Léčebné použitíEditovat

Sesušené housenky 4. nebo 5. instaru, které uhynuly na plísňové onemocnění způsobené houbou Beauveria bassiana, se pod názvem „Bombyx batryticatus“, „tuhý hedvábný červ“, čínsky 蚕蠶 užívají v tradiční čínské medicíně k rozpuštění hlenů, uvolnění křečí a proti nadýmání.

 
Smažené housenky bource morušového

KuchyněEditovat

Kukly nebo housenky bource morušového jsou v některých kulturách pojídány. V Koreji kukly vaří a dělají z nich populární pokrm zvaný „beondegi“. V Číně a ve Vietnamu nabízejí pouliční prodavači smažené housenky bource morušového, které chutí poněkud připomínají vepřové škvarky.

Hedvábné legendyEditovat

V Číně se vypráví legenda o objevu hedvábí císařovnou Xi Ling-Shi (嫘祖). Císařovna popíjela pod stromem čaj a do šálku jí spadl zámotek. Vytahovala jej ven, ale konec vlákna se jí omotal kolem prstu. Když odmotala všechno hedvábí, uviděla kuklu a zjistila tak, že zdrojem vlákna byla kukla.

Číňané si žárlivě střežili znalosti o výrobě hedvábí. Další legenda vypráví, že čínská princezna propašovala vajíčka bource morušového do Japonska ukrytá ve svých vlasech a od té doby Japonci začali chovat bource a používat hedvábí.

Galerie bource morušovéhoEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Dražší než zlato [online]. abc, 2003-07-04 [cit. 2022-08-17]. Dostupné online. 
  2. Silk Manufacturing Process [online]. Sarah Tucker College, 2022 [cit. 2022-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Statistics [online]. International Sericultural Commission, 2022 [cit. 2022-08-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Non:Mulberry Sericulture [online]. Journal of Pharmacognosy and Phytochemistry, 2019 [cit. 2022-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b Babu: Silk Processing, propeties and applications, Woodhead Publishing 2013, ISBN 978-1-78242-155-9
  6. Mulberry yield parameters [online]. Research Gate, 2022 [cit. 2022-08-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Biologie-Chemie-Zeměpis [online]. UK Praha, 2016 [cit. 2022-08-24]. Dostupné online. 
  8. Employment potential of mulberry sericulture [online]. Journal of Crop and Weed, 2021-01-05 [cit. 2022-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. SALÁŠKOVÁ, Vendula. Nemoci v chovech bource morušového (Bombyx mori L.). Brno, 2006, s. 47–53. Bakalářská práce. Ved. práce RNDr. Pavel Hyršl, Ph.D. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta. Dostupné také z: https://is.muni.cz/th/zk008/bakalarska_prace.pdf

LiteraturaEditovat

  • Scoble, MJ, 1995. The Lepidoptera: Form, function and diversity. Princeton Univ. Press.
  • Goldsmith, M, Toru Shimada, and ­Hiroaki Abe. 2004. The genetics and genomics of the silkworm, Bombyx mori. Annual Review of Entomology 50:71-100. PMID 15355234. Online access
  • Grimaldi and Engel, 2005. Evolution of the Insects. Cambridge University Press.
  • MITA, Kazuei; KASAHARA, Masahiro; SASAKI, Shin et al. The genome sequence of the silkworm, Bombyx mori. DNA Research. 2004, vol. 11, iss. 1, s. 27–35. Published 01 February 2004 [cit. 7. 10. 2019]. ISSN 1340-2838. PMID 15141943. PDF
  • PALMER, E. Laurence. Fieldbook of Natural History. New York: Whittlesey House, 1949.
  • HYRŠL, Pavel. Dražší než zlato. ABC [online]. 2003, č. 13 [cit. 7. 10. 2019]. Dostupné z: https://www.abicko.cz/clanek/casopis-abc/4520/drazsi-nez-zlato.html
  • SALÁŠKOVÁ, Vendula. Nemoci v chovech bource morušového (Bombyx mori L.). Brno, 2006. [65] s. Bakalářská práce. Ved. práce RNDr. Pavel Hyršl, Ph.D. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav experimentální biologie, Oddělení fyziologie a imunologie živočichů. Dostupné také z: https://is.muni.cz/th/zk008/bakalarska_prace.pdf

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat