Otevřít hlavní menu

Bourec morušový

noční motýl

Bourec morušový (Bombyx mori) je noční motýl z čeledi Bombycidae. Ve volné přírodě se již nevyskytuje a z hlediska rozmnožování je závislý na člověku. Je ekonomicky velmi důležitý, protože je nejvýznamnějším producentem vlákna, z něhož se vyrábí hedvábí. Byl vyšlechtěn z divoce žijícího druhu Bombyx mandarina před několika tisíci lety a od té doby vznikla šlechtěním řada odrůd a hybridních forem. Je chován hlavně na severu Číny a v Íránu, přičemž v Číně je zpracování hedvábí praktikováno nejméně 5000 let (Goldsmith et al., 2004).

Jak číst taxoboxBourec morušový
alternativní popis obrázku chybí
Housenka bource morušového
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen členovci (Arthropoda)
Podkmen šestinozí (Hexapoda)
Třída hmyz (Insecta)
Řád motýli (Lepidoptera)
Čeleď bourcovití (Bombycidae)
Rod bourec (Bombyx)
Binomické jméno
Bombyx mori
L., 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jeho nejbližším volně žijícím příbuzným je Bombyx mandarina, s nímž může vytvářet hybridní formy (Goldsmith et al., 2004) a který se vyskytuje od severní Indie přes severní Čínu a Koreu až po Japonsko.

Nenápadně zbarvený motýl má bíle ochmýřené tělo, v rozpětí křídel kolem 4 cm, nepřijímá potravu a v důsledku domestikace ztratil schopnost létat.[1] Samice jsou dvakrát až třikrát větší než samci a jsou zbarveny podobně jako samci.

VývojEditovat

Patří mezi hmyz s proměnou dokonalou, ve vývoji prochází stadiem vajíčka, larvy, kukly a dospělce. Samička klade 300–500 vajíček. Z vajíček se přibližně po 35 dnech líhnou larvy (housenka). Larva je monofágní (potravní specialista), živí se výhradně listy morušovníku bílého (Morus alba) nebo morušovníku černého (Morus nigra), a je velmi žravá. Od vylíhnutí po zakuklení zvýší hmotnost sedmtisíckrát až devěttisíckrát a vyroste na 25násobek až 30násobek původní délky. Tělo larvy pátého instaru (po čtvrtém svéknutí) se zbarví lehce do žluta a dorostlá housenka se začne kuklit. Z párových slinných žláz vylučuje tekutinu, která na vzduchu tuhne, čímž vzniká tenké hedvábné vlákno. Jím se opřádá tak dlouho, až vytvoří pevný pružný zámotek – kokon. Ten je svrchu ještě opředen jemnými vlákénky, tzv. bourovinou.[1][2] Kokon chrání téměř nehybnou kuklu před zraněním a původně ji chránil i před predátory a povětrnostními vlivy. Kokony vytváří více druhů nočních motýlů, ale pouze větší druhy čeledí Bombycidae (bourcovití) a Saturniidae (martináčovití) jsou využívány k výrobě látek.

Jestliže se bourec nechá v zámotku přežít, vylíhlé imago (dospělý motýl) si prokouše otvor, kterým se dostane ven a vlákno tím znehodnotí. Proto se kokony bource morušového zahřívají na teplotu kolem 100 °C po dobu 2 až 2,5 hodin, což jednak kukly bource usmrtí, jednak se zámotky lépe rozplétají.

Choroby bourceEditovat

Bourec trpí chorobami způsobenými prvoky, houbami, viry a bakteriemi. Když nejobávanější nemoc (tzv. pebrina) ohrožovala evropskou produkci hedvábí, zkoumal ji francouzský mikrobiolog Louis Pasteur. V roce 1870 výzkumný tým pod jeho vedením zjistil, že infekce nastává zejména požitím výtrusů prvoka Nosema bombycis (hmyzomorka bourcová) nebo embryonálním přenosem.[3]

Vědecké použitíEditovat

Vzhledem k velikosti a dostupnosti byl bourec morušový modelem ve studiích lepidopterologů a při studiu biologie členovců (Goldsmith et al., 2004). Základní objevy feromonů, hormonů, mozkové struktury a fyziologie byly učiněny na bourci morušovém (Grimaldi a Engel 2005). K získání extraktu vůbec prvního známého feromonu bombykolu bylo třeba 500 000 jedinců (Scoble, 1995). Feromon bombykol objevil Adolf Butenandt v roce 1959.

 
Výroba hedvábí v Suzhou

Současný výzkum je zaměřen na genetiku bource morušového a genetické inženýrství.

ZajímavostiEditovat

Jako zajímavost se uvádí, že na výrobu jednoho kimona je potřeba hedvábí z 2100 housenek bource morušového.

Kokon je tvořen jediným nepřerušeným hedvábným vláknem, které je dlouhé od 300 do 900 metrů a má průměr okolo 10 mikrometrů. Vlákno je lesklé a velmi jemné. K výrobě jednoho kilogramu hedvábí je třeba asi 2000–3000 kokonů. Pokud dostaneme po rozpletení jednoho kokonu necelý kilometr vlákna, pak by deset kokonů stačilo k dosažení vrcholu Mount Everestu. Na světě je každoročně produkováno kolem 35 000 tun surového hedvábí, k jehož produkci housenky spotřebují 500 000 tun listů moruše. Podle E. L. Palmera (1949) jeden kilogram hedvábí představuje asi 3200 kilometrů vlákna. Roční světová produkce hedvábí představuje 112 miliard kilometrů, což je 300násobná vzdálenost mezi Zemí a Sluncem.

Léčebné použitíEditovat

Susušené housenky 4. nebo 5. instaru, které uhynuly na plísňové onemocnění způsobené houbou Beauveria bassiana, se pod názvem „Bombyx batryticatus“, „tuhý hedvábný červ“, čínsky 蚕蠶 užívají v tradiční čínské medicíně k rozpuštění hlenů, uvolnění křečí a proti nadýmání.

KuchyněEditovat

Kukly nebo housenky bource morušového jsou v některých kulturách pojídány. V Koreji kukly vaří a dělají z nich populární pokrm zvaný „beondegi“. V Číně a ve Vietnamu nabízejí pouliční prodavači smažené housenky bource morušového, které chutí poněkud připomínají vepřové škvarky.

Hedvábné legendyEditovat

V Číně se vypráví legenda o objevu hedvábí císařovnou Xi Ling-Shi (嫘祖). Císařovna popíjela pod stromem čaj a do šálku jí spadl zámotek. Vytahovala jej ven, ale konec vlákna se jí omotal kolem prstu. Když odmotala všechno hedvábí, uviděla kuklu a zjistila tak, že zdrojem vlákna byla kukla.

Číňané si žárlivě střežili znalosti o výrobě hedvábí. Další legenda vypráví, že čínská princezna propašovala vajíčka bource morušového do Japonska ukrytá ve svých vlasech a od té doby Japonci začali chovat bource a používat hedvábí.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b HYRŠL, Pavel. Dražší než zlato. ABC [online]. 2003, č. 13 [cit. 7. 10. 2019]. Dostupné z: https://www.abicko.cz/clanek/casopis-abc/4520/drazsi-nez-zlato.html
  2. SALÁŠKOVÁ, Vendula. Nemoci v chovech bource morušového (Bombyx mori L.). Brno, 2006, s. 11. Bakalářská práce. Ved. práce RNDr. Pavel Hyršl, Ph.D. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta. Dostupné také z: https://is.muni.cz/th/zk008/bakalarska_prace.pdf
  3. SALÁŠKOVÁ, Vendula. Nemoci v chovech bource morušového (Bombyx mori L.). Brno, 2006, s. 47–53. Bakalářská práce. Ved. práce RNDr. Pavel Hyršl, Ph.D. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta. Dostupné také z: https://is.muni.cz/th/zk008/bakalarska_prace.pdf

LiteraturaEditovat

  • Scoble, MJ, 1995. The Lepidoptera: Form, function and diversity. Princeton Univ. Press.
  • Goldsmith, M, Toru Shimada, and ­Hiroaki Abe. 2004. The genetics and genomics of the silkworm, Bombyx mori. Annual Review of Entomology 50:71-100. PMID 15355234. Online access
  • Grimaldi and Engel, 2005. Evolution of the Insects. Cambridge University Press.
  • MITA, Kazuei; KASAHARA, Masahiro; SASAKI, Shin et al. The genome sequence of the silkworm, Bombyx mori. DNA Research. 2004, vol. 11, iss. 1, s. 27–35. Published 01 February 2004 [cit. 7. 10. 2019]. ISSN 1340-2838. PMID 15141943. PDF
  • PALMER, E. Laurence. Fieldbook of Natural History. New York: Whittlesey House, 1949.
  • HYRŠL, Pavel. Dražší než zlato. ABC [online]. 2003, č. 13 [cit. 7. 10. 2019]. Dostupné z: https://www.abicko.cz/clanek/casopis-abc/4520/drazsi-nez-zlato.html
  • SALÁŠKOVÁ, Vendula. Nemoci v chovech bource morušového (Bombyx mori L.). Brno, 2006. [65] s. Bakalářská práce. Ved. práce RNDr. Pavel Hyršl, Ph.D. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav experimentální biologie, Oddělení fyziologie a imunologie živočichů. Dostupné také z: https://is.muni.cz/th/zk008/bakalarska_prace.pdf

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat