Kryštof Dientzenhofer
Kryštof Dientzenhofer (7. července 1655 St. Margarethen, Bavorsko – 20. června 1722 Praha[2]) byl český stavitel německého původu. Proslavil se jako významný architekt vrcholného baroka.
Kryštof Dientzenhofer | |
---|---|
Narození | 7. července 1655 St. Margarethen (Brannenburg) |
Úmrtí | 20. června 1722 (ve věku 66 let) Praha |
Místo pohřbení | Malostranský hřbitov |
Povolání | stavitel, architekt |
Děti | Kilián Ignác Dientzenhofer Jindřich Dientzenhofer |
Příbuzní | Johann Leonhard Dientzenhofer[1], Georg Dientzenhofer[1], Wolfgang Dientzenhofer[1] a Johann Dientzenhofer[1] (sourozenci) |
Hnutí | baroko |
Významná díla | Kostel Všech svatých Kostel svatého Michaela archanděla Klášter klarisek v Chebu |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kryštof Dientzenhofer je jedním z nejvýznamnějších představitelů iluzivního baroka a ve své době byl jedním z nejvyhledávanějších stavitelů. Jeho díla patří k vrcholům české, ale i evropské barokní architektury. Navázal na práci úspěšných vlašských stavitelů, kteří působili v Čechách, jako například Luraga, Orsiho či Carattiho. Nejvíce si však cenil italských mistrů Borrominiho a zejména Guariniho.
Život
editovatPocházel z hornobavorské stavitelské rodiny. Byl synem Georga Dientzenhofera (1614–1673), který se narodil nedaleko obce Bad Feilnbach. I další čtyři Kryštofovi bratři se stali významnými staviteli:
- Georg (1643–1689), např. klášterní kostel ve Waldsassenu a bývalý jezuitský kostel (dnes kostel sv. Martina) v Bamberku
- Wolfgang (1648–1706), např. poutní kostel P. Marie Pomocné v Ambergu
- Leonhard (1660–1707), např. nová biskupská rezidence v Bamberku
- Johann (1663–1726), např. klášterní kostel v opatství Banz nebo zámek Weißenstein
Kryštof Dientzenhofer se vyučil zedníkem a roku 1677 se přestěhoval do Čech, kde se živil jako polír u mistra. Dlouhá léta pracoval pro architekta Abrahama Leuthnera. Pracoval s ním společně na stavbě zámku v Ostrově u Karlových Varů a od roku 1691 v cisterciáckém klášteře ve Waldsassenu.
Roku 1685 se v Praze oženil s Annou, vdovou po staviteli Janovi Jiřím Aichbauerovi;[3] žili na Malé Straně v domě, nazývaném Aichbauerovský dům. Jeho nevlastní syn Jan Jiří Aichbauer mladší byl rovněž stavitelem a architektem.
V roce 1689 získal měšťanství v Praze a dostal povolení provozovat stavitelskou činnost. V roce 1689 získal místo stavitele premonstrátské kanonie v Teplé, kde se podílel na barokní přestavbě. Jednou z prvních staveb vybudovaných podle vlastního návrhu byla kaple Nejsvětější trojice při bývalém špitálu v Teplé. V západních Čechách realizoval řadu dalších staveb pro tepelské premonstráty (mj. kostel Narození svatého Jana Křtitele v Úterý, kostel svaté Kláry v Chebu nebo obnovovací práce hospodářského dvora a zámečku v Hamrníkách). V letech 1698–1701 působil v Chebu jako pevnostní stavitel.
V prvním desetiletí 18. století vznikly jeho nejvýznamnější realizace ze skupiny tzv. radikálních staveb: kaple Zjevení Páně ve Smiřicích, klášterní kostel sv. Josefa řádu paulánů v Obořišti, jezuitský kostel svatého Mikuláše v Praze na Malé Straně, kostel svaté Markéty v klášteře benediktinů na Břevnově. Jsou charakteristické dynamickým a výrazně expresivním stylem. Půdorys je založen na proniku oválů, které vytvářejí jednolodní prolamovaný prostor, stěny i klenby se vlní.
Mezi jeho poslední stavby, realizované v letech 1719–1722, patří dva venkovské kostely na Broumovsku a průčelí loretánské kaple v Praze na Hradčanech. Na posledních dílech již spolupracoval se svým synem Kiliánem Ignácem, u něhož brzy rozpoznal jeho výtvarný talent.
Kryštof Dientzenhofer zemřel v roce 1722 a jeho dílnu a atelier převzal syn Kilián Ignác Dientzenhofer.
Rodina
editovatSe svojí ženou měl Kryštof pět dětí, které se narodily v letech 1685–1695:
- Kateřina (* 1685)
- Martin (* 1687, později přijal řeholní jméno Tobiáš)
- Kilián Ignác (* 1689), slavný barokní architekt a stavitel
- Jindřich (* 1692)
- Marie Anna (*1695)
Dílo
editovatPro jeho stavby je typické dokonalé provedení detailů, jako jsou hlavice či patky sloupů a další stavební prvky. Při stavbě chrámů u nás poprvé použil složité klenební konstrukce, kde se rafinovaně prostupují geometrické plochy. Spolehlivě je ovšem doložen pouze jako stavitel.[4] Autorství projektů některých staveb je výsledkem bádání různých historiků architektury, ale tvůrčí vklad architekta není spolehlivě doložen a v řadě případů je zpochybňován.
Bývá mu připisována skupina staveb dynamického baroka, ke kterým patří kaple Zjevení Páně ve Smiřicích, kostel svatého Mikuláše v Praze na Malé Straně, kostel svaté Markéty v břevnovském klášteře, kostel svaté Kláry v Chebu a barokní areál Skalka v Mníšku pod Brdy. Nesporně působil jako klášterní stavitel břevnovsko-broumovského kláštera a také jako pevnostní stavitel v Chebu i v Praze. K zajímavým pracím se řadí například přestavba Písecké brány pražského opevnění na Brusce nebo dům U zlaté lilie na Malém náměstí na Starém Městě pražském. Spolupracoval na mnoha dalších stavbách v Čechách.
Některé stavby v Praze
editovat- Dům U zlaté lilie (Malé náměstí čp. 458) – Staré Město (před 1698)
- Šternberský palác, dnes Národní galerie, pravděpodobně podle návrhu Giovanniho Battisty Alliprandiho – Hradčany (1698–1708)
- Kaiserštejnský palác – Malá Strana (kolem 1700)
- Kostel svatého Mikuláše, západní průčelí a část lodi; autorství sporné[5] – Malá Strana (1703–1711)
- Dům U bílé kuželky (Míšeňská čp. 66) – Malá Strana (1708–1710)
- Kostel Nejsvětější Trojice – Nové Město (1708–1713)
- Břevnovský klášter s bazilikou svaté Markéty – Břevnov (1709–1722)
- Loreta, hlavní průčelí a postranní kaple – Hradčany (1711–1722)
- Vrtbovský palác – Malá Strana (1712–1720)
- Weisbírovský dům (U dvou panen, Tomášská čp. 13) – Malá Strana (1714–1722)
- Rožmberský dům (Náprstkova čp. 213) – Staré Město (kolem 1716)
- Kostel sv. Jana Nepomuckého u kláštera voršilek na Hradčanech – Hradčany (1720–1722)
Některé stavby mimo Prahu
editovat- Klášter Teplá – úpravy a stavba špitální kaple Nejsvětější Trojice (1692–1699)[4]
- Kostel svaté Máří Magdaleny, Skalka u Mníšku pod Brdy (1692–1693)[4]
- Kostel Narození svatého Jana Křtitele, Úterý – nejisté (1695–1698)[4]
- Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svaté Maří Magdaleny, Chlum Svaté Maří – sporná účast (1690–1701)[4]
- Pevnostní stavby – Cheb (1698–1701)
- Zámecká kaple Zjevení Páně, Smiřice – podle vzoru Guariniho kostela San Lorenzo v Turíně (1699–1711)
- Klášterní kostel Paulánů, Obořiště – připsáno (1702–1711)[4]
- Kostel svaté Kláry, Cheb – připsáno (1703–1711)[4] Možná účast architekta Tomáše Haffeneckera.
- obnova hospodářského dvora a zámečku v Hamrníkách (1706–1708)
- Paulánský kostel Nanebevzetí Panny Marie, Nová Paka – připisováno (1709–1722)[4] Možná účast architekta Tomáše Haffeneckera.
- Kostel svatého Michala, Vernéřovice u Náchoda – nejisté (1719–1721)[4]
- Kostel svatého Jakuba, Ruprechtice u Náchoda – nejisté (1720–1722). Dominantní nepřehlédnutelnou stavbu s velkou pravděpodobností projekčně zpracoval Kryštof Dientzenhofer, architektonické řešení římsy a mělkých svislých výstupků na zdi má typické rysy prací jeho syna Kiliána Ignáce[4]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d Union List of Artist Names. 10. prosince 2009. Dostupné online. [cit. 2021-05-21].
- ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2020-03-07]. Dostupné online.
- ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2020-03-07]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Praha: Academia, 1995. 1103 s. ISBN 80-200-0536-6. S. 137.
- ↑ Umělecké památky Prahy. Malá Strana. Příprava vydání Pavel Vlček. Praha: Academia, 1999. 686 s. ISBN 80-200-0771-7. S. 91.
Literatura
editovat- KUBÍN, Antonín. Dinzenhoferové a jejich slavná díla v království Českém : s 26 obrazovými přílohami a současnou podobiznou Kiliána Dinzenhofera. Praha: Stivín, 1908.
- HORYNA, Mojmír, a kol. Dientzenhoferové. Praha: Akropolis, 1998. ISBN 80-85770-68-7.
- Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 121.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 12. sešit : D-Die. Praha: Libri, 2009. 105–215 s. ISBN 978-80-7277-415-9. S. 204–205.
- PREISS, Pavel; VILÍMKOVÁ, Milada. Ve znamení břevna a růží. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1989. 340 s. ISBN 80-7021-013-3.
- FRANZ, Heinrich Gerhard. Christoph Dientzenhofer. In: Neue Deutsche Biographie(NDB). Band 3. Berlín: Duncker & Humblot, 1957. Dostupné online. ISBN 3-428-00184-2. S. 648.
- VLČEK, Pavel. Stavitel Kryštof Dientzenhofer. In: Historická architektura. Věda. Výzkum. Praxe. Sborník k poctě Milana Pavlíka. Praha: Jalna, 1995. S. 201–212.
- ZIMMER, Hans. Die Dientzenhofer. Ein bayerisches Baumeistergeschlecht in der Zeit des Barock. 1. vyd. Rosenheim: Rosenheimer Verlagshaus Alfred Förg, 1976. 120 s. ISBN 9783475521492.
- VILÍMKOVÁ, Milada; BRUCKER, Johannes. Dientzenhofer: Eine bayerische Baumeisterfamilie in der Barockzeit. Rosenheim: Rosenheimer Verlagshaus, 1989. 272 s. ISBN 3-475-52610-7.
- Dientzenhofer, Baumeisterfamile. In: Biographisches Lexikon zur Geschichte der Böhmischen Länder. Bd. 1 A-H. München: R. Oldenbourg Verlag, 1979. Dostupné online. ISBN 3-486-44051-9. S. 247, 248.
- GORYS, Erhard. Tschechische Republik: Kultur, Landschaft und Geschichte in Böhmen und Mähren (DuMont-Kunst-Reiseführer). Köln: DuMont, 1994. ISBN 978-3770128440. (německy)
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kryštof Dientzenhofer na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Kryštof Dientzenhofer
- Encyklopedické heslo Dintzenhofer v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích