Otevřít hlavní menu

Kostel Nejsvětější Trojice (Praha, Spálená ulice)

kostel v Praze, Spálené ulici

Kostel Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici na Novém MěstěPraze je barokní trojlodní budova s věží z roku 1713 postavená podle projektu Octavia Broggia jako součást později zrušeného kláštera řádu trinitářů. Kostel je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]

Kostel Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici
Kostel Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici
Kostel Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Kostel Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici
Kostel Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie Česká církevní provincie
Diecéze Arcidiecéze pražská
Vikariát První pražský
Farnost Římskokatolická farnost u kostela Nejsvětější Trojice Praha - Nové Město (zrušena 1. ledna 2006)
Status farní kostel
Architektonický popis
Stavební sloh vrcholné baroko
Typ stavby jednolodní kostel
Výstavba 1708-1713
Specifikace
Stavební materiál kámen, zdivo
Odkazy
Adresa

Spálená 81/6

Praha 1Nové Město
Ulice Spálená
Kód památky 39822/1-1046 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

HistorieEditovat

Kostel i sousední klášterní budova (směrem k Lazarské ulici) byly postaveny v letech 1708–1713 na místě dvou obytných domů na základě projektu Octavia Broggia a pod vedením stavitelů Kryštofa Dientzenhofera a Jana Jiřího Aichbauera mladšího. Donátorem celé stavby byl nejvyšší mincmistr Království českého a mecenáš umění, baron Jan Ignác Putz z Adlersthurmu s manželkou Terezií Klárou Freislebenovou z Bischhofenu.

Roku 1783 byl v rámci náboženských reforem císaře Josefa II. klášter trinitářů zrušen a kostel také uzavřen, věřící si však vymohli jeho otevření a roku 1784 sem byla přenesena fara od tehdy zrušeného kostela sv. Martina ve zdi. Odtamtud pochází také renesanční cínová křtitelnice (datovaná letopočtem 1552) a gotické dveře do sakristie, pobíjené železnými pásky.[2] Od února roku 2006 kostel slouží jako farní pro slovenskou řeckokatolickou obec v Praze.

PopisEditovat

 
Průčelí kostela
 
Věž kostela v ulici Magdaleny Dobromily Rettigové
 
Barokní socha svatého Jana Nepomuckéhokubistickém přístřešku sousedního paláce Diamant

ExteriérEditovat

Originálně pojatá vrcholně barokní budova stojí na téměř čtvercovém půdorysu s věží nad presbytářem a bohatě zdobeným průčelím do Spálené ulice. Vypuklé erbovní štíty donátorů, Jana Ignáce Putze a jeho manželky, v oválných kartuších a dedikační nápis jsou umístěny nad hlavním vchodem do kostela, nad nimi na fasádě v pásu pod korunní římsou je vyzlacen latinský nápis o zasvěcení kostela DIVAE SANCTAE TRINITATIS. Vlevo od vstupu do kostela stojí socha sv. Judy Tadeáše z roku 1734, snad z dílny Matyáše Bernarda Brauna. Vpravo vedle kostela stojí socha Jana Nepomuckého s darovacím nápisem trinitářů z roku 1719 na soklu[3], umístěná v moderní kubistické edikule. Pod kostelem jsou dvě klenuté prostory podzemní krypty řeholníků a dobrodinců, které byly otevřeny a zdokumentovány v letech 1982–1983.[4]

InteriérEditovat

Vnitřek má charakter centrální stavby o 9 klenebních polích se stejně velkým presbytářem na východní straně. 3 × 3 klenební pole jsou téměř stejně vysoká, oddělená pasy a sklenutá střídavě plackami a klášterními klenbami na čtyři štíhlé sloupy s vykousnutými hranami a výraznými hlavicemi. Prostřední loď je nepatrně širší a nad středním polem je kupolelucernou vyčnívající nad střechu. Zařízení je většinou z druhé poloviny 18. století, drobná křtitelnice z roku 1552 a kované dveře do sakristie z 15. století pocházejí z kostela sv. Martina ve zdi.[5]

Deset cenných původních oltářů ve formě mramorové menzy s vyřezávanými akantovými rámy obrazů bylo vysvěceno roku 1713 a vzácně se dochovalo. Ikonograficky významné jsou olejomalby řádových světců sv. Jana z Mathy a sv. Felixe z Valois, jimž se zjevuje anděl s křesťanskými otroky, které mají vykoupit z tureckého otroctví. Další oltář je zasvěcen španělskému trinitáři sv. Michaelu de Sanctis, zobrazenému se Spasitelem, jemuž se klaní a ukazuje na své srdce (zemřel 1624). Třetí oltář sv. Anny Samétřetí je zasvěcen svaté rodině stejně jako oltář sv. Josefa. Oltář sv. Jana Křtitele zobrazuje Křest Kristův. Neméně významná je ve dřevě řezaná a polychromovaná socha Krista Trpitele z téže doby.

Některé obrazy a sochy byly v letech 1777–1780 vyměněny a kostel v duchu dobové zbožnosti vymalován malířem Antonínem Schlachterem, přemaloval jej malíř König. Fresky utrpěly zejména havarijním stavem střechy a statickým poškozením (popraskáním) kleneb v době uzavření kostela pro výstavbu metra v 80. letech 20. století, několikrát byly neodborně obnoveny a restaurovány. V téže době bylo celé zařízení kostela demontováno a vystěhováno do nedalekého Emauzského kláštera.

Kazatelna z roku 1770 představuje zajímavou řezbářskou práci pozdního baroka.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-08-12]. Identifikátor záznamu 151858 : Klášter trinitářů - areál fary s kostelem Nejsv. Trojice. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. Baťková, Růžena a kol.: Umělecké památky Prahy (Nové Město, Vyšehrad). Praha: Academia 1998, ISBN 80-200-0627-3, s. 127n.
  3. J.F.Hammerschmidt, Historia Pragensis in duas partes divisa, ed. Ant. Podlaha, s. 161
  4. Hana Hanáková - Dana Stehlíkováː Dvě krypty kostela Nejsvětější Trojice na Novém Městě pražském, inː Pražský sborník historický XV, 1983, s. 93-113
  5. Baťková (1998), s. 129n.

LiteraturaEditovat

  • Hana Hanáková - Dana Stehlíkováː Dvě krypty kostela Nejsvětější Trojice na Novém Městě pražském, inː Pražský sborník historický, díl XV, 1983, s. 93-113.
  • Růžena Baťková a kolektiv: Umělecké památky Prahy. Nové Město a Vyšehrad . Praha: Academia 1998, s. 17-130. ISBN 80-200-0627-3.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat