Otevřít hlavní menu

Kostel svatého Ignáce z Loyoly (Praha)

kostel v Praze

Kostel svatého IgnácePraze stojí na Karlově náměstí na Novém Městě je raně barokní stavba s bohatě zdobeným průčelím a věží vznikla v letech 16651678 jako součást jezuitské koleje (dnešní VFN). Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]

Kostel svatého Ignáce z Loyoly
v Praze 2-Novém Městě
Kostel sv. Ignáce na Karlově náměstí
Kostel sv. Ignáce na Karlově náměstí
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
kraj hlavní město Praha
Obec Praha 2-Nové Město
Souřadnice
Kostel svatého Ignáce z Loyoly v Praze 2-Novém Městě
Kostel svatého Ignáce z Loyoly
v Praze 2-Novém Městě
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze Arcidiecéze pražská / první pražský vikariát
Farnost Praha-Nové Město
Status farní kostel
Architektonický popis
Architekt Carlo Lurago, od roku 1671 Martin Rainer, dostavba Pavel Ignác Bayer
Stavební sloh rané baroko
Typ stavby trojlodní bazilika
Výstavba 16651678
Odkazy
Adresa Karlovo náměstí/Ječná 2,
12000 Praha 2-Nové Město
Oficiální web www.kostelignac.cz
Kód památky 47331/1-1222 (PkMISSezObr) (součást památky Novoměstská jezuitská kolej)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

HistorieEditovat

 
Kostel sv. Ignáce večer
 
Sochy nad vchodem
 
Interiér kostela

Výstavba kostela a sousední jezuitské koleje probíhala v letech 1665–1678 podle plánů Carla Luraga, od roku 1671 ji vedl Martin Rainer. Dostavbu věže roku 1687 a západního průčelí (1696–1699) projektoval a vedl Pavel Ignác Bayer. Štukovou výzdobu vytvořili italští sochaři Antonio a Tommaso Soldati v letech 1671–1699. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 sloužil kostel jako farní, teprve roku 1866 byl – jako jediný v Praze – vrácen jezuitům, kteří jej opravili.

Roku 1950 byli jezuité komunistickou justicí internováni a na svá působiště se mohli vrátit teprve roku 1991.[2]

PopisEditovat

ExteriérEditovat

Raně barokní trojlodní baziliku v letech 1665–1678 postavil architekt Carlo Lurago podle vzoru mateřského jezuitského chrámu Il GesùŘímě, a dokončil ji stavitel Martin Reiner jako baziliku s úzkými bočními kaplemi, vzájemně propojenými průchody, s trojbokým tympanonem v průčelí a s hranolovou věží završenou bání nad východním závěrem. Mohutné západní průčelí nese na vrcholu sochu sv. Ignáce ve svatozáři a se zlacenými iniciálami AMDG na hrudi (Ad maiorem Dei gloriam, heslo jezuitského řádu). V tympanonu je latinský nápis s chronogramem a letopočtem 1671. Schodiště a kamenný portikus s osmi sochami jezuitských světců kolem Krista Spasitele z dílny M. V. Jäckela byly přistavěny až roku 1699 podle projektu Pavla Ignáce Bayera, stejně jako věž.

InteriérEditovat

Hlavní loď je přímo osvětlena půlkruhovými (termálními) okny nad dvěma pásy bočních kaplí, nad nimiž je vedena empora. Valenou klenbu lodi dělí pasy do tří travé, presbytář je naznačen mírným zúžením. Stěny a klenby se vyznačují bohatými reliéfními štukaturami, které vytvořil Tommaso Soldati. V lunetových výsečích klenby jsou osazeny busty šesti českých patronů.

Na hlavním oltáři z červeného umělého mramoru je obraz Svatý Ignác z Loyoly vstupuje do slávy nebeské od Jana Jiřího Heinsche z roku 1688, od něhož jsou ještě dva obrazy: Přenesení těla sv. Václava (1692) v kapli českých patronů a Ukřižování s dušemi v očistci (kolem 1690) v Dušičkové kapli. Čtyři oltářní obrazy sv. Barbory, sv. Aloise z Gonzagy, svatého Libora a svatého Františka Xaverského v kaplích těchto patronů namaloval Ignác Raab.

Na sochařské výzdobě se podíleli M. V. Jäckel, jehož dílna vyzdobila nejen oltáře sochami světců, ale také prospekt varhan soškami andělů s hudebními nástroji, mladší sochařskou výzdobu dodali Ignác František Platzer, Richard J. Prachner (výzdoba rokokové kazatelny z doby kolem roku 1770) a další mistři.[3]

Mariánský poutní oltářEditovat

V kapli svatého Aloise z Gonzagy je někdejší poutní oltář s obrazem Panny Marie Pěkarské, patronky Horního Slezska, a s kopií italského obrázku Panny Marie Dobré rady (z italského Genazzana) na svatostánku.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-08-12]. Identifikátor záznamu 159896 : Kolej Jezuitská Novoměstská. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. Růžena Baťková a kol.: Umělecké památky Prahy (Nové Město, Vyšehrad) . Praha: Academia 1998, ISBN 80-200-0627-3, str. 98n.
  3. Růžena Baťková a kol.: Umělecké památky Prahy (Nové Město, Vyšehrad) . Praha: Academia 1998, ISBN 80-200-0627-3, str. 101-103

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat