Piekary Śląskie
Slezské Pěkary[1][2] (polsky Piekary Śląskie 
[pʲɛˈkarɨ ˈɕlɔ̃skʲɛ]IPA, dříve Piekary Niemieckie, Piekary Wielkie, slezsky Piekary / Pjekary, německy Deutsch Piekar) jsou město a městský okres v jižním Polsku ve Slezském vojvodství severovýchodně od Bytomi. Leží na historickém území Horního Slezska, přičemž východní hranicí města tvoří řeka Brynica, která je zároveň zemskou hranicí mezi Slezskem a Malopolskem. Pěkary jsou součástí dvoumilionové katovické konurbace, přičemž ve městě samotném žilo ke konci roku 2019 55 030 osob.[3]
| Slezské Pěkary Piekary Śląskie | |
|---|---|
 Pěkarské kostely | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 50°22′25″ s. š., 18°56′38″ v. d. |
| Nadmořská výška | 261–350 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
| Stát |  Polsko |
| Vojvodství | Slezské |
| Okres | městský okres |
| Administrativní dělení | 7 městských částí |
  Piekary Śląskie | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 39,98 km² |
| Počet obyvatel | 55 030 |
| Hustota zalidnění | 1 376,4 obyv./km² |
| Etnické složení | Poláci, Slezané, Němci a další |
| Náboženské složení | římští katolíci, luteráni a další |
| Správa | |
| Starosta | Sława Umińská-Durajová |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | +48 32 |
| PSČ | 41-940 až 41-949 |
| Označení vozidel | SPI |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Při posledním sčítání lidu (2011) se 36,5 % obyvatel hlásilo ke slezské národnosti,[4] nejvíce ze všech městských okresů, ale většina z nich se také přihlásila k polské národnosti, takže 77,8 % obyvatel Piekary Śląskie se přihlásilo k polské národnosti (v Polsku můžete uvést dvě národnosti). Piekary Śląskie jsou přitom město v Polsku, kde se k polské národnosti hlásí nejméně lidí, protože polskou národnost hlásí „jen“ 77,8 % obyvatel města.[zdroj?]
První písemná zmínka o Pěkarech pochází z roku 1277. Počátkem 17. století začala zde na podnět Georga von Giescheho těžba zinku, která byla předzvěstí budoucího rozvoje oblasti v době průmyslové revoluce. Na sklonku 19. století existovalo na současném území města patnáct podniků zabývajících se těžbou a zpracováním zinku, olova a černého uhlí, vesměs patřících buď společnosti Giesches Erben (Giescheho dědici) nebo rodině Henckel von Donnersmarck.
Do roku 1922 patřily Pěkary Prusku, resp. Německému císařství, a nosily přívlastek Německé (Deutsch Piekar). Po připojení k Polsku byly přejmenovány na Velké Pěkary (Piekary Wielkie) a opět sloučeny s obcí Szarlej oddělenou roku 1896. V roce 1947 získaly městská práva a současný název. Roku 1973 se městskou částí stala Kozłowa Góra, a při správní reformě v roce 1975 došlo k připojení obcí Brzozowice-Kamień, Brzeziny Śląskie a Dąbrówka Wielka.
Pěkary jsou významným katolickým poutním místem. Od poloviny 17. století je zde uctíván obraz Panny Marie Pěkarské. V letech 1841–1849 byla na místě původního dřevěného kostelíka vybudována monumentální novorománská bazilika Panny Marie a sv. Bartoloměje a v roce 1869 začala výstavba Pěkarské kalvárie i s novogotickým kostelem Zmrtvýchvstání Páně. Podle novější tradice je Panna Marie Pěkarská „patronkou pracujících Horního Slezska“. Dvě hlavní poutě do Pěkar se konají poslední květnovou neděli (pouť mužů a chlapců) a první neděli po 15. srpna (pouť žen a dívek).
Reference
editovat- ↑ 24letý muž ze Slezských Pěkar na jihu Polska poblíž Katovic..., Games.cz: „Polák čelí skoro 9 tisícům obvinění kvůli ilegální distribuci her“, 7.2.2020
- ↑ ...milostný obraz Panny Marie ze Slezských Pěkar, Měsičník Jezuité, březen 1992
- ↑ Statistické údaje GUS k 31.12.2019. demografia.stat.gov.pl [online]. [cit. 2020-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-12-26.
- ↑ Spolek osob slezské národnosti: Slezská národnost v okresech podle GUS, 26.7.2013. slonzoki.org [online]. [cit. 2020-12-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-30.
Externí odkazy
editovat- Oficiální webové stránky města
Obrázky, zvuky či videa k tématu Piekary Śląskie na Wikimedia Commons 
Téma Piekary Śląskie ve Wikicitátech
