Otevřít hlavní menu

Matěj Václav Jäckel

lužickosrbský sochař v Čechách

Matěj Václav Jäckel (lužickosrbsky Maćij Wjacław Jakula, německy Mathias Wenzel Jäckel; 11. září 1655, Wittichenau (lužickosrbsky Kulow), Horní Lužice1738, Praha) byl lužickosrbský sochař a řezbář působící převážně v Čechách, dílem na Moravě, v Horní Lužici a Sasku. Je považován za představitele českého vrcholného baroka. Jeho práce byla ovlivněna italským barokním sochařstvím Gianlorenza Berniniho a architekturou Carla Rainaldiho.

Matěj Václav Jäckel
Narození 11. září 1655
Wittichenau
Flag of Electoral Saxony.svg Saské kurfiřtství
Úmrtí 16. ledna 1738 (ve věku 82 let)
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Povolání sochař
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

ŽivotEditovat

Sochařství studoval v Německu a jeho učitelem byl zřejmě drážďanský sochař Melchior Barthel. Kolem roku 1684 si v Praze otevřel vlastní sochařskou dílnu zaměstnávající několik tovaryšů, která za padesát let své existence vyprodukovala velké množství soch a plastik, převážně pro církevní klientelu.

Mezi nejznámější Jäckelova díla patří trojice sousoší osazených na pilířích Karlova mostu v Praze. Nejstarší z trojice soch je Svatá Anna Samotřetí z roku 1707 zpracovaná na objednávku Rudolfa z Lisova, pána na Novém Stránově a Vtelně, poté následovalo sousoší Madona se sv. Dominikem a sv. Tomášem Akvinským (1708) pro dominikánský a Madona se sv. Bernardem (1709) pro cisterciácký řád.

Významným dílem je také sochařský nástavec zobrazující Boha otce v nebeské glorii andělů (po roce 1700) na hlavním oltáři křižovnického kostela svatého Františka Serafinského v Praze na Starém Městě.

Kvalita soch vycházejících z Jäckelovy dílny je značně proměnlivá. Obecně ovšem platí, že nejde o díla zcela prvořadé umělecké kvality. Jäckel proto překvapuje spíše kvantitou svých děl. Nejen o generaci mladší sochaři Matyáš Bernard Braun a Ferdinand Maxmilián Brokoff, kteří reprezentují nejvyšší uměleckou úroveň, ale také Jäckelovi současníci, sochaři František Preiss či Jan Bedřich Kohl-Severa jsou tvůrci umělecky významnějšími.

Sochařství se vyučil i jeho syn Antonín Jäckel, v jeho díle pak pokračoval i jeho zeť a učeň Ignác František Weiss.

DíloEditovat

ČechyEditovat

MoravaEditovat

  • Žďár nad Sázavou, bývalý cisterciácký klášter, nyní tzv. zámek:
    • Sloup se sochou Panny Marie s dítětem na prvním nádvoří vpravo od vstupní brány (před 1705), pozůstatek původní kašny
    • Madona s dítětem, polychromovaná dřevořezba (po 1706), nyní v expozici barokního umění NG v budově konventu

PrahaEditovat

Karlův mostEditovat

Jäckel je autorem tří soch na Karlově mostě:

  • sousoší Madony se sv. Dominikem a sv. Tomášem Akvinským (1708)
  • sousoší Madony se sv. Bernardem (1708-1709)
  • socha sv. Anny Samotřetí (1707)

Odraz v kultuřeEditovat

V roce 2008 vydal Tomáš Mlynkec román Slavíci kamenného mostu – fiktivní životopis Matěje Václava Jäckla. Jedná se o hluboce lidský příběh člověka tvořícího v určité době, osobně i pracovně ovlivňovaného pohnutkami a rozmary mocných.

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Dějiny českého výtvarného umění II/1. Academia, Praha 1989 ISBN 80-200-0069-0
  • BLAŽÍČEK, O. J.: Matěj Václav Jäckel. Památky archeologické, skupina historická, Nová řada 6-8 (díl 41), 1940
  • TISCHEROVÁ, Jana. Matěj Václav Jäckel: sochař českého baroka 1655-1738. Praha: Rybka, 2013. 734 s. ISBN 978-80-87067-02-4. 

Externí odkazyEditovat