Kostel Všech svatých (Raná)
Kostel Všech svatých je římskokatolický farní kostel[1] v Rané v okrese Louny. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.[2] Stojí obklopený hřbitovní zdí v horní části trojúhelníkové návsi.
| Kostel Všech svatých v Rané | |
|---|---|
 Pohled z jihovýchodu | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Ústecký |
| Okres | Louny |
| Obec | Raná |
| Souřadnice | 50°24′40,27″ s. š., 13°46′44,84″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | litoměřická |
| Vikariát | lounský |
| Farnost | Raná u Loun |
| Status | farní kostel |
| Užívání | bližší informace o bohoslužbách |
| Zasvěcení | Všech svatých |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | gotický, barokní |
| Výstavba | 14. století |
| Specifikace | |
| Délka | 18,5 m |
| Šířka | 7,8 m |
| Umístění oltáře | severovýchod |
| Stavební materiál | opuka |
| Další informace | |
| Kód památky | 43358/5-1384 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie a stavební vývoj editovat
První písemná zmínka o farním kostelu v Rané pochází z roku 1335. Tehdy král Jan Lucemburský potvrdil nadaci lounského rychtáře Béra pro klášter magdalenitek poblíž Loun. Její součástí bylo udělení patronátního práva ke kostelu v Rané.[3] Z předhusitského období jsou známa jména několika farářů. V roce 1378 zemřel plebán Hanko, kterého nahradil duchovní Jaxon z Loun.[4] Po Jaxonově smrti v roce 1413 zaujal jeho místo další lounský rodák jménem Mikuláš.[5]
V 16. století spravovali kostel utrakvističtí kněží. K roku 1570 se vztahuje první zpráva o jeho vykradení. Toho roku v Lounech oběsili muže, který se do kostela vloupal a ukradl bohoslužebné nádoby.[6]
Poslední předbělohorský evangelický farář na Rané se jmenoval Jan Columella. Pocházel ze Stříbra. Než odešel do duchovní služby, učil v letech 1603–1607 na lounské městské škole, poslední dva roky jako její rektor. Teprve v roce 1627, po vydání Obnoveného zřízení zemského, přestoupil veřejně ke katolictví. Tento akt proběhl, stejně jako v mnoha jiných případech, jen na oko, v průběhu třicetileté války Columella emigroval.[7] V roce 1624 postihl Ranou rozsáhlý požár, který se kromě lounského městského dvora a pěti usedlostí vyhnul i kostelu.[6] Od roku 1627 byla Raná přifařena k Lounům. Roku 1771 zde byla zřízena expozitura, 1849 lokálie a roku 1857 byla ranská farnost obnovena.
Nejstarší částí kostela je věž až do úrovně druhého patra. Prvně na románský původ kostela upozornili Jiří Škabrada a Milada Radová-Štiková.[8] Charakter zdiva věže, tvořené menšími opukovými kvádry, je románský a lze ho hypoteticky klást na přelom 12. a 13. století. Tomu odpovídá i patrocinium kostela, které je v Čechách v té době časté.[9] Jižně na věž navazuje zdivo západní části lodi v délce asi dvou metrů, ukončené armovanými kvádry. Tato část je rovněž románská a vyznačuje původní šířku lodi. Ranský kostel tak patřil do skupiny románských kostelů s obdélnou lodí a věží v západním průčelí.
K prvním stavebním úpravám došlo ve 14. století. Tehdy byla loď rozšířena jižním a snad i severním směrem a prodloužena na východ. Z té doby pocházejí menzy hlavního a obou postranních oltářů. Dendrochronologický rozbor stropních trámů prokázal, že nejvyšší, zvonové patro věže s obloukovými okny vzniklo v 60. letech 15. století.[10]
V 80. letech 18. století proběhla barokní přestavba kostela.[11] Ze středověké stavby byly ponechány jen malé fragmenty obvodového zdiva lodi a presbytáře. Sakristie byla postavena v roce 1829, kůr a schodiště ve věži roku 1892. Roku 1933 byl kostel opatřen novým sanktusníkem.[12]
V polovině 80. let 20. století se kostel ocitl na seznamu církevních objektů, které se měly zbořit. V roce 1987 ale bylo rozhodnuto, že se opraví a předá Národnímu technickému muzeu. Po pádu komunistického režimu v roce 1989 z tohoto plánu sešlo.[13]
Stavební podoba editovat
Jednolodní kostel s obdélným půdorysem je postavený z opuky a býval omítnutý.[14] Presbytář na severovýchodní straně je polokruhově uzavřený a k jeho severní straně přiléhá obdélná sakristie. Boční stěny jsou opatřené opěrnými pilíři a členěné lizénovými rámci a okny se stlačenými oblouky. Před prosté západní průčelí předstupuje hranolová věž s přístavkem božího hrobu. K severní straně lodi je ještě přistavěná drobná předsíň.[11] Interiér kostela má rozměry 18,5 × 7,8 m.[14] Loď je zaklenutá dvěma poli plackové klenby oddělenými dvojicí pásů, které navazují na pilastry. V západní části lodi stojí dřevěná kruchta a nachází se zde segmentově zakončený drobný portál do prostoru božího hrobu. Na loď navazuje presbytář oddělený polokruhovým vítězným obloukem a zaklenutý stejným typem klenby. Na ni navazuje pásem oddělená koncha se dvěma lunetami. Do předsíně s průčelím zdůrazněným polokruhovým štítem se vchází taktéž polokruhově zakončeným vstupem. Uvnitř se však nachází pozdně gotický polokruhově zakončený vstup s bohatě profilovaným ostěním zakončeným oslím obloukem.[11] Po stranách portálu se nacházejí dvě visuté lilie.[14]
Zařízení editovat
Interiér kostela je zdevastovaný. Hlavní oltář, na němž se kdysi nacházel obraz Všech svatých, pochází ze druhé poloviny osmnáctého století.[11] Pozdně gotická křtitelnice, kterou uvádí i s jejím vyobrazením Matějka, se rovněž nedochovala. Byla z opuky a vysoká jeden metr. Všechny její plochy byly pokryté lichými kružbami; v jednotlivých polích dříku bylo vytesáno osm lilií. Horní okraj lemovalnápis se jmény apoštolů a evangelistů. K vybavení patřil také stříbrný pozlacený kalich na vysoké noze s letopočtem 1529.[14][15] Do kostela byl kdysi také přemístěn obraz svatého Jiří z kaple, která stávala na vrchu Oblík.[11] Ani ten už v kostele není. Když se v roce 1892 postavil nový kůr, byly na něj instalovány nové varhany, které vyrobil Josef Tregler z Loun. Roku 1911 je opravil jeho syn, hudební skladatel a varhaník Eduard Tregler.[16]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 164.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-08-01]. Identifikátor záznamu 155645 : Kostel Všech svatých. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ EMLER, Josef (ed). Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae IV, 1333–1346. Praha: Česká královská společnost nauk, 1892. 1014 s. Dostupné online. S. 72.
- ↑ EMLER, Josef (ed). Liber primus confirmationum ad beneficia ecclestica Pragensem per archidioecesim III, IV. Praha: Spolek historický, 1879. 261 s. Dostupné online. S. 86.
- ↑ EMLER, Josef (ed). Libri confirmationum ad beneficia ecclestica Pragensem per archidioecesim VII, 1410–1419. Praha: Spolek historický, 1886. 350 s. Dostupné online. S. 81–82.
- ↑ a b ROEDL, Bohumír; AIDLPES, Miroslav. Raná v proměnách času. Louny: Městský národní výbor v Lounech, 1985. 30 s. S. 8.
- ↑ ROEDL, Bohumír (ed). Louny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 442 s. ISBN 80-7106-662-1. S. 146, 151.
- ↑ RADOVÁ-ŠTIKOVÁ, Milada; ŠKABRADA, Jiří. Příspěvek k poznání románských stavebních postupů. Umění. 1976, roč. 24, s. 275. ISSN 0049-5123.
- ↑ SKOPEC, Jaroslav a kol. Středověké venkovské kostely okresu Louny. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, 2022. 627 s. ISBN 978-80-85036-83-1. S. 473. (Dále jen Skopec 2022).
- ↑ Skopec 2022, s. 474.
- ↑ a b c d e POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech: P/Š. Svazek III. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Raná, s. 215.
- ↑ Skopec 2022, s. 476.
- ↑ Raná, kostel Všech Svatých [online]. Praha: Michal Valenčík [cit. 2023-07-16]. Dostupné online.
- ↑ a b c d MATĚJKA, Bohumil. Soupis památek. Svazek 2. Politický okres lounský. Praha: Archaeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1897. Dostupné online. Kapitola Rané. Kostel Všech svatých, s. 59–60.
- ↑ ZÁPALKOVÁ, Helena. Kalich z Rané. In: KLÍPA, Jan; OTTOVÁ, Michaela. Bez hranic. Umění v Krušnohoří mezi gotikou a renesancí. Praha: Národní galerie v Praze, 2015. ISBN 978-80-70355-83-1. S. 399.
- ↑ HORÁK, Tomáš. Varhany a varhanáři Lounska, Žatecka a Podbořanska. Louny: Státní okresní archiv Louny, 2003. 151 s. ISBN 80-86067-77-7. S. 106.
Literatura editovat
- SKOPEC, Jaroslav. Románské a raně gotické venkovské kostely na Lounsku. In: HAVRLANT, Jaroslav et al. Poohří 2. Žatec: Regionální muzeum K. A. Polánka, 2012. ISBN 978-80-905007-1-6. S. 160–178.
- ŠTĚDRÝ, František. Ranna v okresu lounském. Lounské hlasy. 1907, roč. 8, čís. 6–12.
