Wikipedie

Jiří Škabrada

český architekt

Jiří Škabrada (* 20. února 1946 Praha) je architekt, vysokoškolský pedagog, pracovník státní památkové péče se zaměřením na lidovou architekturu, historické stavební konstrukce a typologii staveb.

prof. Ing. arch. Jiří Škabrada, CSc.
Profesor Jiří Škabrada při dokumentaci památek v Čečovicích
Profesor Jiří Škabrada při dokumentaci památek v Čečovicích
Narození20. února 1946 (78 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materFakulta architektury ČVUT
Povoláníarchitekt, učitel a památkář
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis editovat

V letech 1963–1969 vystudoval Stavební fakultu ČVUT v Praze, obor architektura. V letech 1971–1974 byl interním aspirantem na Fakultě architektury ČVUT v Praze.[1]

Od roku 1974 prováděl pomocné práce při výzkumech Archeologického ústavu AV ČR. V letech 1974–1986 byl zaměstnán ve Státní ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů (SÚRPMO) – průzkumové středisko 03, ateliér lidové architektury. V letech 1986–1989 byl vědeckým pracovníkem Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody, vedoucím oddělení lidové architektury, archeologických a technických památek. Zde významně přispěl k vyhlašování vesnických památkových rezervací a zón. Svými výzkumy přispěl k posunu v poznání typologie nejstarší vrstvy dochovaných vesnických staveb.

Od roku 1989 byl vědeckým pracovníkem, od roku 1993 docentem, od roku 2005 profesorem na Fakultě architektury ČVUT v Praze pro obor dějiny architektury a ochrana památek. Působil jako vysokoškolský pedagog také na ZČU v Plzni (2001–2003) a FF Univerzity Pardubice, Fakulta restaurování v Litomyšli (od 2003). Od roku 2007 působí jako profesor na Ústavu dějin křesťanského umění KTF UK Praha a Fakulty stavitelství ČVUT Praha.

Je zakládajícím členem Sdružení pro stavebněhistorický průzkum.

Členství v organizacích editovat

  • Vědecká rada ministra kultury pro památkovou péči (stav ke 4. 5. 2015)
  • Redakční rada časopisu Průzkumy památek (od roku 1994)
  • Od roku 1984 člen Klubu Augusta Sedláčka.
  • Spoluzakladatel a organizátor konferencí Dějiny staveb v Nečtinách a v Plasích.
  • Sdružení pro stavebněhistorický průzkum
  • Oborová rada pro doktorandské studium na Fakultě architektury ČVUT a Filozofické fakultě Univerzity Pardubice

Ocenění editovat

Odborná činnost editovat

Věnuje se výzkumu lidové architektury a vesnického urbanismu a stavebně-historickým průzkumům v kombinaci s dalšími výzkumnými metodami. Je aktivní v ochraně lidových staveb a venkovských sídel. Spolupracoval na výzkumu pražských románských domů se Zdeňkem Dragounem a Michalem Trymlem[3][4], jehož výsledkem výsledkem je kniha Románské domy v Praze. Systematicky se věnuje také prosazování konzervace historických staveb, citlivému přístupu k uchování historické konstrukční substance i architektonických prvků, jakož i kvalifikovaného přístupu k zachování či revitalizaci prostředí městských i venkovských sídel.

Bibliografie (výběr) editovat

  • Architektura zemědělských usedlostí pozdního středověku v Čechách, Archeologické rozhledy 26, 1974, s. 236–270 (se Z. Smetánkou)
  • Vesnické stavby a jejich úprava (se Svatoplukem Voděrou), Praha 1975.
  • Lidová architektura Středočeského kraje, Praha 1984
  • Jihočeská lidová architektura, Praha 1986 (se Svatoplukem Voděrou).
  • Příspěvky k poznání středověkého stavitelství, Praha 1991 (s Miladou Radovou)
  • Románské stavitelství, Praha 1992 (s Miladou Radovou)
  • Původní plánová dokumentace lidové architektury (s Martinem Ebelem), ČVUT v Praze, Praha 1996.
  • Dům čp. 57, zvaný Daliborka, v Lounech, (s Martinem Ebelem), Průzkumy památek 9, 2002, č. 2, s. 3–18.
  • Konstrukce historických staveb, Argo, Praha 2003 (dotisk 2007). EAN: 9788072035489
  • Románské domy v Praze (s Michalem Trymlem a Zdeňkem Dragounem), Paseka, Praha 2002, angl. 2003
  • Lidové stavby. Architektura českého venkova, Argo, Praha 2005, 248 s. EAN: 9788072030828
  • Chalupy v Čechách na historických stavebních plánech (s Martinem Ebelem), Argo, Praha 2014, 272 s. EAN: 9788025713587
  • Přehled vývoje konstrukčního utváření výplní otvorů v historických stavbách, sborník Svorník 2, s. 5–11, Praha 2004.
  • Okna tvrze v Sudkově Dole (s Michaelem Ryklem), sborník Svorník 2, s. 115–124, Praha 2004.
  • Příspěvek k poznání počátků současné legendy grafického výstupu stavebněhistorických průzkumů, s. 188–191, Průzkumy památek 2004/I.
  • Zajímavosti roubené světnice a domu čp. 4 ve Vitějovicích u Prachatic, s. 159–164, sborník Dějiny staveb 2004.
  • Architektura českého venkova, Praha 2005
  • Krovy na historických stavebních plánech (s Martinem Ebelem), sborník Svorník 3, s. 213–240, Praha 2005.
  • Nejstarší plán krovu z českobudějovického archivu (s Martinem Ebelem a D. Kovářem), sborník Svorník 3, s. 123–128, Praha 2005.
  • Dům čp. 4 v Litomyšli (s Martinem Ebelem), sborník Svorník 6, Praha 2008, str. 225–228.
  • Johann Benesch a zednická rodina Mayerů – tvůrci lidových staveb na panství Malá Skála (s Martinem Ebelem), sborník Dějiny staveb 2008, Plzeň 2008, str. 185–191.
  • K otázce původu konstrukce hlavního krovu lodi kostela sv. Bartoloměje v Plzni (s Janem Anderlem), sborník Dějiny staveb 2008, Plzeň 2008, str. 224–226.
  • Tradiční dřevěné stavitelství v Čechách (s Petrem Dostálem), Stavební kniha 2008, Brno 2008, str. 43–82.
  • Nejstarší venkovské domy ve východních Čechách (se Zuzanou Syrovou-Anýžovou a dalšími), Univerzita Pardubice, Pardubice 2018. ISBN 978-80-7560-126-1
  • Lidová architektura v jižních Čechách (s kolektivem), Společnost pro obnovu vesnice a malého města, Brno 2021. ISBN 978-80-907440-2-8
  • Nástin vývoje vesnických půdorysů a plužin v Čechách, K výpovědní schopnosti map stabilního katastru, Společnost pro obnovu vesnice a malého města 2022, ISBN 978-80907440-3-5

Stavebně-historické průzkumy editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Kandidátská dizertace: Roubená klenba ve vývoji středověkých obytných staveb. Vesnické stavitelství jako odkaz a pramen poznání, 1979
  2. ↑ Laureáti Ceny Jože Plečnika 2019
  3. ↑ Škabrada J, Dragoun Z, Tryml M,, Zděné šíje pražských románských domů, Průzkumy památek 5, 1998, s. 57-61
  4. ↑ Škabrada J, Dragoun Z, Tryml M, Několik nových poznatků o pražských románských domech, Průzkumy památek 10, 2003, s. 91-95

Literatura editovat

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 2, s. 1446-1448, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Smetánka, Zdeněk. Hledání zmizelého věku: Sondy do středověkých Čech. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1987. 330 s. Kolumbus; Sv. 110.
  • DOSTÁL, Petr; SYROVÁ, Zuzana; EBEL, Martin; PEŠTA, Jan: Škabrada očima kolegů, přátel a žáků, in: Zprávy památkové péče, roč. 76, 2016, č. 2, s. 230-232.

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jiří_Škabrada&oldid=23761055“