Otevřít hlavní menu

Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Vyškov)

kostel ve Vyškově

Římskokatolický farní kostel Nanebevzetí Panny Marie je původní pozdně gotický kostel v centru města Vyškova. Stavba z poloviny 15. století je vedle radnice a zámku dominantou města. Stojí poblíž zbytků městských hradeb, tedy na jiném místě než původní farní kostel zničený husity za husitských válek.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie
ve Vyškově
Kostel v roce 2007
Kostel v roce 2007
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Jihomoravský
Okres Vyškov
Souřadnice
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie moravská
Diecéze Olomouc
Děkanát Vyškov
Farnost Vyškov
Status farní kostel
Architektonický popis
Stavební sloh gotika, baroko
Výstavba 14641496
Specifikace
Stavební materiál zděný
Odkazy
Adresa II. odboje 2, 682 01 Vyškov 1
Ulice II. odboje a Kostelní
Kód památky 46000/7-3906 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel nechal vystavět biskup Tas z Boskovic a Černé Hory, interiér kostela je vyzdoben nástěnnými obrazy od akademického malíře Joži Úprky a prof. Hellera, sochami od Ondřeje Schweigla a dalším hodnotným mobiliářem.

DějinyEditovat

Původní kostelEditovat

První písemná zmínka o městě Vyškov je datována do roku 1141. Lze tak soudit, že ve Vyškově již v tomto roce byl farní chrám a farní budova. Roku 1328 píše o farním kostele olomoucký biskup Jindřich III, kdy připojil vyškovskou faru ke kapitulnímu děkanství. V těchto letech rostl politický i náboženský význam Vyškova, jenž postupně nahrazoval tehdy ještě významnější župní hrad Pustiměř. V dobách husitských válek v rozmezí let 14191436 zůstává Vyškov a jeho občané věrni katolické víře. A proto v roce 1433 bylo celé město i s kostelem vypáleno a dobyto Husity.

Nový gotický kostelEditovat

V rozmezí let 14641496 byl vystavěn nový kostel jako trojlodní hala bez věže. Kostel byl vystavěn na jiném místě a to u městských hradeb. Nechal jej postavit biskup Tas z Boskovic a Černé Hory, který tak odměnil vyškovské farníky za věrnost ve víře, též jim obnovil původní výsady a přidal i nové.

 
Dochovalý jižní portál

Původní zvonice stála samostatně severozápadně od kostela.Do kostela se vstupovalo třemi portály, z jihu, od západu a ze severu od blízké hradby. Sotva dostavěný kostel byl spálen vévodou Jiřím z Münsterberka, jelikož biskup Tas z Boskovic nepodporoval krále Jiřího z Poděbrad a odepřel mu poslušnost. V roce 1482 biskup Tas umírá na morovou epidemii a tak spálený kostel je vystavěn a vysvěcen až v roce 1496 nikopolským biskupem Ondřejem.

Roku 1644 dobyli Vyškov Švédové, kostel vydrancovali a rozbili i nové varhany. Cennosti z kostela a peníze na dostavbu kostela zakopal tehdejší děkan Adam Tubernátor pod oltář sv. Kříže, ale i tam je Švédové našli.

Záznam z kroniky děkana Adama Mořice Tubernátora:

„…Tím způsobem po dva dny 9. a 10. listopadu loupeno bylo a kostelu našemu od kacířů a zlotřilých lidí velká škoda učiněna jest. Všechna roucha kostelní uchvácena byla, oltáře obrány dohola, svatostánek vypáčen, poněvadž doufali najíti tam stříbrné ciborium (bylo však jen měděné), varhany sotva dostavěné byly z části pokažené, dva kalichy se stříbrnými konvičkami byly ukradeny. Ostatní nářadí dílem v kostele uschováno bylo - to nalezeno bylo. Rovněž také co ze sousedních kostelů a vesnic sem jako na místo bezpečnější zaneseno bylo, vše to nepřítel vzal a odnesl, kostely takto ochudiv a potřebných věcí oloupiv.

V letech 16891690 byla od neznámého architekta k jižní straně presbytáře přistavěna kaple sv. Otýlie. Dodatečnou výzdobu z roku 1692 zřídil ze soukromé fundace za přispění biskupa hraběte Lichtenštejna děkan Jan Kašpar Hauser, jenž tu byl i pohřben. Autorem cenné štukové výzdoby kaple je italský štukatér Baltazar Fontana.
Při velkém požáru města v roce 1753 byl kostel i kaple značně poškozeny. Kaple již nebyla obnovena a ke stržení došlo v roce 1843. Po dvacet let po požáru zůstává kostel bez střechy , protože Vyškov byl díky moru a požáru téměř vylidněn. V letech 17291735 byla ke gotické lodi přistavěna západní hranolová věž. V letech 17731789 došlo k barokizaci gotické lodi podle projektu G. P. Tencally. Na věži bývalo šest zvonů, které padly za oběť i s měděnou krytinou střechy první světové válce. Až na zvon Maria, který zachránilo jeho stáří (1549). Místo ohromného zvonu svatého Václava byl roku 1929 pořízen zvon stejného jména i váhy.

Po zřícení jednoho z gotických pilířů byl demolicí pověřen František Antonín Grimm. Kompletní barokizaci provedl František Křzaupal von Grünenberg podle vlastního projektu. V letech 19011903 byla celkově opravena věž. Pozdně barokní kaple Sedmibolestné P. Marie byla nahrazena postranními kaplemi. Projekt uskutečnil žák Friedricha von Schmidt, architekt Richard Völkl z Kolína nad Rýnem.[1][2][3][4]

InteriérEditovat

 
Půdorys Kostela Nanebevzetí Panny Marie
  1. Oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie od Ignáce Wiedliecha, na stropě freska korunovace P.Marie
  2. Socha sv. Anny od Ondřeje Schweigla
  3. Hlavní oltář – barokní oltář z dílny O. Schweigla
  4. Obraz Zabití sv. Václava od Ad. Hellera z roku 1934
  5. Intarzované kanovnické lavice
  6. Obraz Panny Marie Křtinské
  7. Kaple sv. Otýlie – fresky ze života sv. Otýlie, obraz sv. Ludvíka IX.
  8. Křtitelnice se sousoším Křtu Páně z dílny sochaře O. Schweigla
  9. Socha Neposkvrněného Srdce Panny Marie z roku 1908
  10. Oltář Zvěstování Panně Marii se sochami sv. Augustina a Ambrože, sv. Jana Nepomuckého, sv. Judy Tadeáše a sv. Josefa
  11. Oltář 14 pomocníků se sochami sv. Cyrila a Metoděje a sv. Terezie z Lisieux
  12. Kaple Panny Marie Bolestné s oltářem Božího hrobu
  13. Kaple sv. Václava s betlémem
  14. Oltář Sv. Kříže se sochami sv. Jana Evangelisty a Panny Marie
  15. Oltář Panny Marie Růžencové – Panna Maria předává růženec sv. Dominikovi, socha Panny Marie Lurdské a sv. Zity a Háty
  16. Oltář sv. Otílie – zobrazuje ozdravení slepého dítěte na přímluvu sv. Otýlie, soška Pražského jezulátka, sv. Alžběty Durynské a sv. Vendelína
  17. Socha Božského Srdce Páně z roku 1908
  18. Kazatelna z dílny O. Schweigla
  19. Vchod do krypty kostela (postavena roku 1760)
  20. Sakristie s kaplí sv. Františka Serafínského (z Assisi)
  21. Obraz sv. Anežky České od Ad. Hellera z roku 1934
  22. Socha sv. Jáchyma od O. Schweigla
  23. Obětní stůl arch. Václava Vrby z roku 1995
  24. 14. obrazů zastavení Křížové cesty z dílny akademického malíře Joži Úprky

Kostel má tři kaple : Kapli Panny Marie Bolestné zasvědcenou padlým ve světové válce dále kapli sv. Václava s každoročně instalovaným betlémem a kapli sv. Otýlie s obrazem sv. Ludvíka IX. První dvě vznikly na místě kaple německé. Poslední německé svatodušní kázání se konalo roku 1860.

Pod kostelem je krypta, kde se pochovávalo až do doby Josefa II. Otevřena byla při kladení nové dlažby roku 1898. Je velká jako presbytář s 60 rakvemi bez nápisu. Až na jednu, na které se píše, že zde odpočívá generálmajor baron Löwenhaupt zemřelý roku 1778. Z mobiliáře se dochovaly vyřezávané lavice a sochy Ondřeje Schweigla, Křížová cesta od Joži Úprky, obraz svatého Václava a svaté Anežky Přemyslovny od prof. Hellera. Dále se dochoval jižní profilovaný portál a štuková výzdoba z roku 1692.[3]

ReferenceEditovat

  1. http://www.infocesko.cz/Czechia/content/clanek.aspx?clanekid=17996&lid=1
  2. http://www.vyskov-mesto.cz
  3. a b NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská Vyškovsko. Brno: Muzejní spolek Brno, 1965. 
  4. Vyškovsko z roku 1936

LiteraturaEditovat

  • NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská Vyškovsko. Brno: Muzejní spolek Brno, 1965. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat