Kožlí (hrad)

zřícenina hradu

Kožlí je zřícenina hradu na ostrohu nad soutokem potoka Tisem a Janovického potoka na úpatí vrchu Chlum v severovýchodním výběžku katastrálního území obce Tisem (u trojmezí s k. ú. Benešov u PrahyPřibyšice) v okrese Benešov. Od roku 1965 je chráněn jako kulturní památka.[1]

Kožlí
Vnitřní hradba na jihovýchodě
Vnitřní hradba na jihovýchodě
Základní informace
Sloh gotický
Výstavba před rokem 1318
Stavebník Kunrát z Chvojna
Další majitelé Páni z Kožlí, Páni z Dubé, Šternberkové
Poloha
Adresa 1,5 km severovýchodně od obce, Tisem, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Kožlí
Kožlí
Další informace
Rejstříkové číslo památky 22450/2-168 (PkMISSezObr)
Web www.hradkozli.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Název hradu se poprvé objevuje v roce 1318 v predikátu Ctibora z Kožlí.[2] V roce 1362 se podle Kožlí psal Kunrát z Chvojna. Majitelé Kožlí měli patronátní právo ke kostelu svatého Jakuba v blízkém Chvojenu. V roce 1404 je jako majitel uveden Petr z Pětichvost, spojenec Václava IV.[3] Beneš Libún z Dubé je první příslušník svého rodu, jenž hrad vlastnil. Doloženo je to k roku 1414. Beneš v bitvě u Lipan bojoval na straně panské jednoty a na Kožlí opisoval rukopisy zřejmě teologického charakteru. V majetku rytířů z Dubé zůstalo Kožlí nejméně do roku 1461, kdy je uvedeno v přídomku dalšího Beneše Libuna. Někdy mezi tímto rokem a 1495 koupil Kožlí Zdeněk Konopišťský ze Šternberka. který ho připojil ke konopišťskému panství. Tehdy se uvádí jako tvrz Kožlé. V souvislosti se sousedním Konopištěm ztratilo Kožlí rezidenční funkci a v průběhu 16. století bylo postupně opouštěno. Na přelomu 16. a 17. století se v písemných pramenech Kožlí uvádí jako zámek pustej.

V roce 1835, v rámci své letní cesty Posázavím, navštívil zříceninu Kožlí Karel Hynek Mácha. Nelze vyloučit, že hrad nakreslil, doklad se však nedochoval.[4] Lokalita je jako Kožly uvedena v soupisu Hrady spatřené.

Stavební podobaEditovat

 
Východní nároží vstupní brány

Hrad se skládal z předhradí a vnitřního hradu, jež byly odděleny ve skále vylámaným hlubokým příkopem. Komunikaci mezi nimi zřejmě umožňoval padací most,[5] umístěný v nevelké věži vstupní brány vysazené před linii hradby.[6] Vnitřní hrad tvořila dvoupalácová dispozice, přičemž není vyloučeno, že se jedná o nejstarší příklad v Čechách.[2] Obdélné hradní jádro se skládalo z brány, na kterou navazoval první palác. Za ním bylo nádvoří, ukončené na jihovýchodě druhým palácem. Tyto dvě stavby spojovala po obou stranách vnitřní hradba. Podél celého objektu probíhala parkánová hradba. Nejlépe dochovanou částí hradu je jihovýchodní parkánová zeď a část vnitřní hradby ve stejném směru. Zbytek tvoří převážně terénní relikty.[2] Hrad je zarostlý náletovými dřevinami.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2018-12-21]. Identifikátor záznamu 133395 : Hrad Kožlí, zřícenina a archeologické stopy. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b c DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Kožlí, s. 286–287. 
  3. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého: Kouřimsko. Svazek XV. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 306 s. Kapitola Kožlí hrad, s. 46–48. 
  4. MRÁZ, Bohumír. Karel Hynek Mácha: Hrady spatřené. Praha: Panorama, 1988. 246 s. S. 97. 
  5. MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady. Svazek 2. 1972: Odeon S. 95. 
  6. DURDÍK, Tomáš; SUŠICKÝ, Viktor. Zříceniny hradů, tvrzí a zámků: Střední Čechy. Praha: Agentura Pankrác, 2000. 207 s. ISBN 80-902873-0-1. Kapitola Kožlí, s. 76–78. 

LiteraturaEditovat

  • DURDÍK, Tomáš; CHOTĚBOR, Petr. Povrchový průzkum hradu Kožlí. In: Sborník vlastivědných prací z Podblanicka 14. Vlašim: Muzeum Podblanicka, 1973. S. 97–111.
  • PADEVĚT, Jiří. Cesty s Karlem Hynkem Máchou. Praha: Academia, 2010. 372 s. ISBN 978-80-200-1849-6. 
  • WETTENGL, Libor. Hrad Kožlí. České památky. 1995, roč. 6, čís. 1, s. 8–11. 

Související článkyEditovat


Externí odkazyEditovat