Kletba je vyjádřená žádost k nadpřirozeným silám, aby někomu vznikla škoda nebo jej potkal zlý osud.[1] Vyslovením kletby se určitá osoba stane prokletou, tj. po určité době tuto osobu postihne neštěstí. Prokletí se nemusí vztahovat jen na osoby, ale též na celé rodiny, předměty, budovy, místa atd. Kletba se vyskytuje zvláště v mytologických líčeních, lidových pověstech a pohádkách.[2]

obraz finského malíře Aksela Gallen-Kallely zachycující příběh z eposu KalevalaKullervovu kletbu

Kletbou se dnes často rovněž míní použití více či méně vulgárních výrazů pro uvolnění vnitřního napětí. Některé kletby se dosud vyskytují v ustálených obratech, přestože už nejsou míněny doslova, např. aby ho čert vzal.

Související výrazyEditovat

  • Slovo „kletba“ v češtině úzce souvisí se slovem klatba, které označuje církevní trest kanonického práva. Klatba však není výrokem magickým, nýbrž je vynesením rozsudku. Sama o sobě nemá magický účinek.
  • Opakem kletby je požehnání, jímž člověk žádá nadpřirozené síly, aby určité osobě (předmětu, místu...) pomohly a ochraňovaly jej.
  • Jako thanatobolie se označuje kletba, která má na prokletého přivolat smrt, zpravidla v určité stanovené lhůtě. Z historie jsou známy případy, kdy kletba skutečně došla svého naplnění. Zřejmě nejznámější je případ posledního velmistra řádu templářů Jacqua de Molay, který po svém nespravedlivém odsouzení k smrti upálením proklel francouzského krále Filipa IV. a papeže Klementa V. Oba prokletí krátce na to zemřeli.

V českých zemích je nejznámější pověst o vůdci Chodů Janu Sladkém Kozinovi, který údajně uvrhl kletbu na pána Wolfa Maxmiliána Lamingera, že se do roka a do dne setkají u božího soudu. [3] Laminger skutečně za necelý rok nato zemřel. Syndrom thanatobolie se proto někdy označuje také jako lamingerismus.[4]

Ve spojitosti se starověkým Egyptem se často hovoří o tak zvané faraónově kletbě. Po nálezu hrobky faraóna Tutanchamona totiž v krátkém čase za zvláštních okolností zemřelo hned několik lidí, kteří na hrobce pracovali, například George Herbert, hrabě z Carnarvonu, který archeologické práce financoval a který byl společně s jejím objevitelem Howardem Carterem první, kdo do hrobky vstoupil. Brzy se tak začala mezi lidmi šířit informace, že kdokoli do Tutanchamonovy hrobky vstoupí, zemře.

ReferenceEditovat

  1. HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-303-X. S. 256. 
  2. HARTL, David. Sedm bajek židovských. 1. vyd. Praha: Carter, 2021. 152 s. ISBN 978-80-11-00051-6. S. 37–54. 
  3. STEJSKAL, Martin. Labyrintem míst klatých. Praha: Eminent, 2011. S. 50 a 868. 
  4. VONDRÁČEK, Vladimír; HOLUB, František. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava: Columbus, 1993. ISBN 80-7136-030-9. S. 213. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat